Texty

Duesseldorf

Alena dne 09.09.2010

Od té doby, co manžel pracuje v Německu  jezdím nebo létám  několikrát do roka  do Duesseldorfu . Představovala jsem si vždy , že je to průmyslové město a nic víc. Opak je ale pravdou. Je to krásné město v botanické zahradě, jak já říkám. Všude kolem domů a v parcích jsou krásné a různorodé stromy a keře a květiny. Dokonce v parku v centru města poletují a křičí papoušci. Po trávnících pobíhají králíci a nikde se nepovalují odpadky a papíry nebo nedopalky cigaret. Kolem řeky roste obrovské množství platanů, lemují chodníky a nábřeží. U řeky jsou na písku mušle, skořápky od mušlí. Po řece  Rýn plují velké nákladní lodě a také osobní lodě. Hned u mostu u řeky stojí  koncertní hala a vedle ní je galerie a park s jezírkem. Na druhé straně mostu je historické centrum města.

Více

Na skok v Paříži

Alena dne 28.03.2010

Nebyla jsem v Paříži snad  pět let  a bylo tedy na čase se tam zase zaletět podívat. Letěla jsem tam  v době, kdy manžel pracoval  několik měsíců v Paříži, tedy koncem května a Paříž pro mne rozkvetla do několika příjemných slunečních dní. V Paříži bylo příjemné jarní počasí, rána byla svěží a dny  teplé skoro letní.

Více

Maledivy

Alena dne 28.03.2010

Nikdy mne nenapadlo, že poletím na Maledivy, malé divy, na malinké atoly v Indickém oceánu poblíž Cejlonu. I když jsem občas  o Maledivách četla v různých společenských  V.I.P. rubrikách, zejména v době, kdy tam byl někdo známý /á z Čech na dovolené. Když jsme byli před nějakou dobou na  Srí Lance, cestovali  tam poloostrovem   s námi i potápěči, kteří se před naším společným výletem zastavili na týden se potápět na Maledivách.

Více

Štědré odpoledne

Alena dne 16.12.2009

Probudila jsem se ráno na štědrý den. Podívala jsem se z okna, abych zjistila, že venku je pořád zima bez sněhu a krutě mrzne. Tentokrát připravuje štědrovečerní večeři sestra a bylo dohodnuto, že k ní domů přijedeme tak v pět hodin odpoledne. Dohodli jsme se, že po cestě vyzvedneme rodiče ve Strašnicích a společně pojedeme k sestře oslavit vánoce.

Více

Holub

Alena dne 04.11.2009

Jednoho zimního mrazivého dne jsem stála na zastávce tramvaje uprostřed jednoho dlážděného velkoměsta. Byl konec ledna a ve městě vládl nepříjemný všeobjímající chlad. Čekala jsem, až přijede moje tramvaj, abych mohla odjet domů po práci, a myslela jsem si přitom na své myšlenky a vzpomínky, které se mi právě honily hlavou. Byl to takový obyčejný štiplavý šedivý holomráz. Když jsem se náhodou podívala dolů na chodník pravidelně složený ze žulových kostek, uviděla jsem nedaleko před sebou šedého holuba. Zdálo se mi, že se na mne upřeně dívá. Asi mu byla také zima, říkala jsem si. Holub byl krásný a takový celý čistý. Měl úhledně uhlazené peří. Jednu nohu skrýval v peří na břiše. Myslela jsem si, že ho zebou nohy. Když opět přešlápl z nohy na nohu, uviděla jsem, že má jednu nohu kratší, že je vlastně bez chodidla. Opíral se jen o zbylé torzo nohy.

Více

Benátky

Alena dne 04.11.2009

Byl konec jara, skoro začátek léta a já jsem vyrazila po deseti nebo jedenácti letech znovu do Benátek. Naposledy jsem tam byla hned po sametové revoluci. Jela jsem tam tehdy s rodinou autobusem Karosou a zájezd byl organizován mým tehdejším zaměstnavatelem. Pamatuji si, že téměř ihned jakmile se  autobus rozjel a vydal se s námi na cestu, začali kolegové s rodinami rozbalovat svačiny a kolem se šířila vůně ještě teplých obalených řízků a sladkokyselých nakládaných okurek. K tomu se přidalo nějaké to pivo nebo jiný alkohol. Rozproudil se hovor. Bylo to docela zajímavé cestování. Já jsem s sebou měla pouze obložené housky a vodu k pití a ovoce. Připadalo mi tenkrát, že jsem rodinu nějak ošidila.

Více

Čtenářský spolek aneb Michel Houllebecq, Platforma

Alena dne 04.11.2009

Kamarádka mi doporučila, abych si přečetla knihu od M. Houllebecqa Platforma. Vlastně to bylo ještě trochu jinak, zeptala se mne, zda bych se nechtěla stát členkou jejich nově vznikajícího čtenářského spolku v Mariánských Lázních.

„Proč ne“, řekla jsem , „záleží na tom, jak spolek bude fungovat.“

„Každá z členek spolku navrhne knihu, kterou si přečteme, a potom si o ní popovídáme“, řekla mi.

„ Hm…, a kdo už je členem klubu“, zeptala jsem se obezřetně, protože jsem se bála o svůj literární rozlet v nadcházejícím období.

Více

A moře bylo klidné, čisté, mělké a …

Alena dne 05.08.2008

…teplé a pláže bílé a jemné plné drobných škebliček, malých ráčků a dírek v písku.

Letěli jsme do Thajska. Nejdříve mne Thajsko vlastně vůbec nezajímalo ve smyslu, že bych tam někdy letěla na dovolenou. Občas jsem četla v novinách zprávy o sexuální turistice a nechápala jsem, jak je to možné, že se s tím nic v té zemi nedělá. Potom zavřeli 2 Čechy v Bangkoku kvůli drogám a začala jsem se vůbec bát letět do země. Při našem příletu do Bangkoku jsem si všimla, že na letišti je velkým písmem napsáno upozornění, že dovoz, vývoz a prodej drog se v Thajsku může trestat i nejvyšším trestem, tedy i trestem mrti. člověk si musí při balení kufru opravdu sám zabalit věci na cestu a zavřít kufr a nespoléhat se na nikoho jiného. A zejména na to, že ho nikdo nebude kontrolovat.

Více

Sri Lanka nebo-li Cejlon

Alena dne 05.08.2008

Ostrov v Indickém oceánu, na kterém jsem strávila dva týdny. Plný bohaté fauny a flory, štíhlých snědých obyvatel a žen s velkýma mandlovýma očima, s ladnými pohyby, milým úsměvem a černými dlouhými vlasy.

Dotek rukou je projevem kamarádství a přátelství mezi lidmi. Lidé žijí chudě. Zahlédla jsem v jedné rybářské vesnici, jak se ženy koupou za tmy na zahradě oblečené do pruhu látky, sárí. Někdy si dávají do kádě s vodou bylinky. V jedné vesnici u jezera Kogalla, nedaleko hotelu, ve kterém jsme bydleli, jsem viděla, jak se ženy oplachují vodou ve vesnické betonové lázni u silnice. Lázeň byla kruhová a ženy se polévaly vodou z nádob. Na protější straně ulice se konala svatba. Podobný obrázek jsem viděla za horkého dne u rýžového pole. Stála tam mladá žena v zeleném sárí na kraji lesa a polévala se za horkého dne vodou z nádoby.

Více

Byla jsem v Jordánsku

Alena dne 05.08.2008

Tak konečně. Byla jsem v Jordánsku, ve světě zbytků starověkých civilizací , křížových výprav a po stopách českého cestovatele Aloise Musila.

„Konečně uvidím Mrtvé moře, co uvidím, budu se v něm koupat nebo vlastně popluji na hladině v jedné ruce sklínku s jordánským vínkem z Hory Nebo a v druhé denní tisk, a hlavně romantické skalní město Petru, v mých představách rok od roku krásnější a romantičtější“, říkala jsem si.

Více


Background