Texty

Byla jsem se podívat na mineralogické burze

Alena dne 13.09.2010

Byla jsem se podívat na mineralogické burze. Těšila jsem se na ten sychravý podzimní víkend dlouho, skoro celý půlrok. Koná se v Praze na podzim. Burzu pořádá mineralogické oddělení národního muzea, a také se jí účastní. V posledních letech je burza v budově menzy VŠE v Praze. Burzy se účastní i někteří prodávající či vyměňující ze zahraničí. Na jedné burze prodával nějaký Rus dokonce vyřezávané figurky z mamutích kostí. Ptala jsem se ho na to, co by se zeptal každý středoevropan.

Více

Sbírky

Alena dne 13.09.2010

Celý život věci shromažďuju. Nevím, po kom to mám. Můj otec měl prý strýce, který se dožil vysokého věku, a nic nevyhodil. S postupujícím věkem to s ním bylo čím dál horší. Mám se na co těšit.

Více

Hovory s psychiatrem

Alena dne 13.09.2010

Jednou v noci jsem uklouzla v předsíni našeho bytu na dlaždičkách a když jsem ležela a litovala se, tak manžel do mne strkal nohou, buď si myslel, že jsem omdlela nebo že jsem opilá a válím se tu na dlažkách, neptala jsem se. Začala jsem se potom litovat před lékařkou, ke které jsem šla pro jistotu na rtg. S podezřením na epilepsii, a od té doby chodím pravidelně k psychiatrovi, kterého mi paní neuroložka vybrala. Jsou to takové tři roky.

Více

Polední přestávka ve smíchovském parku

Alena dne 13.09.2010

Někdy posedávám o polední přestávce na lavičce v parku. Hřeju se tam a trochu opaluju. Se mnou tam sedí spoustu zajímavých lidí ze Smíchova. Obědvám, jím chleba a šunku, sýr nebo nějakou zeleninu či ovoce a pozoruju okolí. Dívám se na sochu významného muže národa a uprostřed parku jemně stříká kulatá fontána. Kolem fontány je vydlážděný prostor pro procházející občany a hned vedle je udržovaný trávník a záhony lemující fontánu. U fontány poskakují holubi, vrány, pobíhají děti a psi a sedí bezdomovci. Ženy na lavičkách pozorují svoje děti. Park je ohraničen plotem a za ním na chodníku jsou další lavičky. Na nich posedávají místní Romové. Hned za nimi je cukrárna a u cukrárny placené parkoviště. Parkoviště hlídá hlídač, sedí na režisérské stoličce a vybírá poplatky.

Více

Duesseldorf

Alena dne 09.09.2010

Od té doby, co manžel pracuje v Německu  jezdím nebo létám  několikrát do roka  do Duesseldorfu . Představovala jsem si vždy , že je to průmyslové město a nic víc. Opak je ale pravdou. Je to krásné město v botanické zahradě, jak já říkám. Všude kolem domů a v parcích jsou krásné a různorodé stromy a keře a květiny. Dokonce v parku v centru města poletují a křičí papoušci. Po trávnících pobíhají králíci a nikde se nepovalují odpadky a papíry nebo nedopalky cigaret. Kolem řeky roste obrovské množství platanů, lemují chodníky a nábřeží. U řeky jsou na písku mušle, skořápky od mušlí. Po řece  Rýn plují velké nákladní lodě a také osobní lodě. Hned u mostu u řeky stojí  koncertní hala a vedle ní je galerie a park s jezírkem. Na druhé straně mostu je historické centrum města.

Více

Na skok v Paříži

Alena dne 28.03.2010

Nebyla jsem v Paříži snad  pět let  a bylo tedy na čase se tam zase zaletět podívat. Letěla jsem tam  v době, kdy manžel pracoval  několik měsíců v Paříži, tedy koncem května a Paříž pro mne rozkvetla do několika příjemných slunečních dní. V Paříži bylo příjemné jarní počasí, rána byla svěží a dny  teplé skoro letní.

Více

Maledivy

Alena dne 28.03.2010

Nikdy mne nenapadlo, že poletím na Maledivy, malé divy, na malinké atoly v Indickém oceánu poblíž Cejlonu. I když jsem občas  o Maledivách četla v různých společenských  V.I.P. rubrikách, zejména v době, kdy tam byl někdo známý /á z Čech na dovolené. Když jsme byli před nějakou dobou na  Srí Lance, cestovali  tam poloostrovem   s námi i potápěči, kteří se před naším společným výletem zastavili na týden se potápět na Maledivách.

Více

Štědré odpoledne

Alena dne 16.12.2009

Probudila jsem se ráno na štědrý den. Podívala jsem se z okna, abych zjistila, že venku je pořád zima bez sněhu a krutě mrzne. Tentokrát připravuje štědrovečerní večeři sestra a bylo dohodnuto, že k ní domů přijedeme tak v pět hodin odpoledne. Dohodli jsme se, že po cestě vyzvedneme rodiče ve Strašnicích a společně pojedeme k sestře oslavit vánoce.

Více

Holub

Alena dne 04.11.2009

Jednoho zimního mrazivého dne jsem stála na zastávce tramvaje uprostřed jednoho dlážděného velkoměsta. Byl konec ledna a ve městě vládl nepříjemný všeobjímající chlad. Čekala jsem, až přijede moje tramvaj, abych mohla odjet domů po práci, a myslela jsem si přitom na své myšlenky a vzpomínky, které se mi právě honily hlavou. Byl to takový obyčejný štiplavý šedivý holomráz. Když jsem se náhodou podívala dolů na chodník pravidelně složený ze žulových kostek, uviděla jsem nedaleko před sebou šedého holuba. Zdálo se mi, že se na mne upřeně dívá. Asi mu byla také zima, říkala jsem si. Holub byl krásný a takový celý čistý. Měl úhledně uhlazené peří. Jednu nohu skrýval v peří na břiše. Myslela jsem si, že ho zebou nohy. Když opět přešlápl z nohy na nohu, uviděla jsem, že má jednu nohu kratší, že je vlastně bez chodidla. Opíral se jen o zbylé torzo nohy.

Více

Benátky

Alena dne 04.11.2009

Byl konec jara, skoro začátek léta a já jsem vyrazila po deseti nebo jedenácti letech znovu do Benátek. Naposledy jsem tam byla hned po sametové revoluci. Jela jsem tam tehdy s rodinou autobusem Karosou a zájezd byl organizován mým tehdejším zaměstnavatelem. Pamatuji si, že téměř ihned jakmile se  autobus rozjel a vydal se s námi na cestu, začali kolegové s rodinami rozbalovat svačiny a kolem se šířila vůně ještě teplých obalených řízků a sladkokyselých nakládaných okurek. K tomu se přidalo nějaké to pivo nebo jiný alkohol. Rozproudil se hovor. Bylo to docela zajímavé cestování. Já jsem s sebou měla pouze obložené housky a vodu k pití a ovoce. Připadalo mi tenkrát, že jsem rodinu nějak ošidila.

Více


Background