Moje první kniha cestopisných povídek

Alena dne 27.04.2014

Povídky a fotografie z cest, vydáno v roce 2014

 

Bilbao

Alena dne 19.08.2013

Do města Bilbaa jsem se chtěla jet podívat na skok už před několika roky. Důvod byl ten, že jsem chtěla vidět Guggenheimovo Museum z roku 1997 od amerického  architekta  F. O. Gehryho. Je to stavba pro čtvrté Guggenhaimovo muzeum ve světě, po New Yorku, Benátkách a Berlíně.  Přesněji jsem ale chtěla vidět další stavbu od Gehryho, stavbu ze skla, titanu a pískovce. A ten titan se mi na jeho stavbách líbí nejvíce, protože odráží okolí, zrcadlí přírodu a hlavně světlo a stín. K tomu jsou jeho stavby takové rozevláté. Rozhodně se krásně fotografují.  Zjistila jsem také, že v kraji baskických vinic La Rioja navrhl tento architekt také bodegu, vinařské centrum, a hotel  pro společnost Vinos de los Herederos del Marqués de Riscal , a také  hezky rozevlátou stavbu s výhledem na místní kostel, městečko a okolní vinice. Tento kraj Baskicka je celý pokrytý vinicemi. V roce 2001 zde byla vybudována další stylová stavba pro vinařskou společnost Ysio arch. Santiago Calatravem. Dlouhá jednopatrová dřevěná stavba s vlnitou střechou, kterou obklopuje vodní plocha, působí  velmi intenzivně na návštěvníky této oblasti vinic. Je to ale také  oblast romantických historických městeček na kopcích, s úzkými uličkami a  domy  zkrášlenými    kvetoucími květinovými truhlíky.

Do města Bilbaa přiletíte na moderní letiště z roku 2000 s názvem Sondica, které navrhl architekt S. Calatrava a připomíná svým tvarem letící vlašťovku.

Město Bilbao na mne zapůsobilo tak trochu jako lázeňské město, a to díky   nově budovaným prostranstvím pro obyvatele města a turisty, elegantní promenádě podél řeky Nervión, kam táhnou  z oceánu  lososi,  a všudypřítomnou zelení s jednoduchou a dokonalou parkovou úpravou. Překvapilo mne, že každý volný kousek veřejného prostranství je využit pro barevná a fantazijní dětská hřiště. Ve městě je také mnoho plastik z korodovaného železa a nevypadají vůbec špatně. Je to ocelářské město a zjevně bohaté a také čisté.

Baskicko jsem si představovala jako kraj s  obyvateli bojujícími za autonomii. Tu již dnes mají. Mají ale také krásnou přírodu s loukami, jezery, kopci a písečnými plážemi například v San Sebastianu a v Santoně, v malebných lázeňských městečkách.

Baskové mluví baskicky a nemluví až na výjimky   anglicky. Domluva nebyla proto jednoduchá. Problémem byl například jídelní lístek a výběr jídla, kdy jsem se obvykle musela snažit najít nějaké mezinárodně známé slovo. Přes tuto složitost v domluvě jsem ochutnávala intenzivně pinchos, což jsou velmi chutné jednohubky neboli naše obložené chlebíčky různých velikostí. Pinchos jsou vystavené na barech na mísách a je jich mnoho druhů. Já jsem ochutnávala  pinchos s rybičkami. Hodně  jich bylo s ančovičkami  neboť v kraji je  výrobna  ančoviček. Připadala jsem si jako doma na silvestra, kdy zejména konzumuju ančovičky. Ochutnala jsem ale i jiné lahůdky, jako např. steak z tuňáka, oliheň, krevety, místní suché šunky a chobotnice a různé další mořské plody. Také krásně nazdobené dorty a dortíčky a víno a kávu. Na pultech mají také místní koláče upečené s vejci a bramborami  a s různými přísadami, které krájí  na osminky.

V době pobytu ve městě se boural místní fotbalový svatostánek AC Bilbao, který ční nad řekou Nervión  a z druhé strany prostranství se již stavěl nový stadion. Místní obyvatelé se chodili dívat na bourání jejich stadionu a nostalgicky si ho fotili. Starý betonový stadion se boural a nový ocelový stavěl i v noci. Baskové se mi jevili jako pracovitý národ.

Indie aneb z Nového Dillí do Bombaje neboli Mumbaje

Alena dne 24.11.2012

Pro mne je to prostě země kontrastů. Chtěla jsem tam jet, tak jsem tam jela. Možná, kdybych tam jela o něco dříve, tedy mladší. Možná, snad by vše na mne působilo jinak.

Památky UNESCO jsou úžasné, nezapomenutelné. Viděli jsme toho mnoho na cestě z Dillí do Bombaje. V Dillí například komplex Qutb Minar, pevnost Purána Qila, Humajúnovo mauzoleum, Rajpath, královskou cestu a Bránu Indie, triumfální oblouk se jmény padlých indických vojáků během 1. světové války. U Brány Indie jsme očekávali západ slunce. Kolem prezidentského paláce jsme směli jen projet bez zastavení. Dále jsme viděli mešitu Džámí, červenou pevnost, astronomickou observatoř Janter Manter, která se mi moc líbila, a národní muzeum.

V Agře jsme viděli Fatephur Sikri, palác Džódh Bai, Panč Mahal, mešitu Džámí, Sikandra mauzoleum, Tádž Mahal ve smogovém oparu, Itmad-ud-Dhaulah mauzoleum, opět Červenou pevnost, slavné a velmi krásné Khadžuráho v Orčha, tedy ve Skrytém městě. Fotku z Khadžuráha jsem měla celé dospívání v dětském pokoji na zdi a moc se mi líbila. Fotografii přivezl otec z cesty do Indie. Také jsem se podívala do tohoto úžasného komplexu staveb. Moc hezké. V naší rodině cestoval otec a cestuju i já. Nás oba to bavilo, baví a bude bavit snad pořád.

V Bhopálu a v Sánčí jsme si prohlédli Velkou stupu, jednu z nejstarších sakrálních staveb ze 3. století před Kr., které mají polokruhovitý tvar a reliéfně zdobené kamenné brány – tórany. Viděli jsme Bhimbetku, což jsou prehistorická jeskyně s 12 dtisíc let starými skalními malbami, a další komplex jeskyní v Adžantě s 27 budhistickými svatyněmi vytesanými ve skalách.

V Aurangabádu mauzoleum Bibi-ka-Maqbara, což je pozdní replika Tadž Mahálu, tzv. Tádž Mahál chudého muže, dále Ellóru, vrchol skalní architektury s Kailásántovým šivaistickým chrámem, v Bombaji opět Bránu Indie, slavný hotel Taj Mahál, sloní ostrov Elefantina, na kterém jsou kromě drzých opic a mnoha indických prodejců jeskynní chrámy z let 450-750. K jeskyním se stoupá po strmém schodišti do kopce. Je to celkem náročný výstup, který doprovází neustálá nabídka různých indických suvenýrů, obdoba Karlového mostu v Praze. Výstup byl svižný a velmi náročný. Pot se ze mne jen řinul a z ostatních rovněž.

Moc hezké sbírky má k dispozici muzeum Prince z Walesu a jsem ráda, že jsme viděli jedinečné nádraží Victoria Terminus, které patří mezi nejkrásnější světová nádraží, a procházeli jsme se po kolonádě Marine Drive. A navštívili jsme po cestě i další památky.

Památky jsou hojně navštěvované turisty, a to i místním obyvatelstvem. S námi si památky prohlíželi také Japonci. Japonky měly apartní kloboučky a krajkové rukavičky. My jsme byli v turistickém.

Když je v nějaké zemi hodně obyvatel, je to opravdu na místě znát. Ještě nikdy jsem to tak intenzivně nezažila, myslím tím, tolik lidí kolem sebe. Lidé chodí, mluví … To je dost velký rámus a do toho všeho ruchu klaksony aut a motorek, a to neustále. Připomíná to celé takový neustálý mumraj.

Nejdříve je to takový zvláštní dojem, když si člověk uvědomí ten neustálý a neutichající rámus, později  po několika dnech mne ta neustále přítomná zvuková kulisa začala unavovat. Jak může někdo cestovat po Indii půl roku, nevím. Asi si zvykne. Já jsem měla potíže se smogem, zápachem, horkem, špínou a prachem. Všude kolem seděli v prachu na zemi lidé nebo také leželi. Mezi tím vším běhal domácí a divoký dobytek. A také posvátné krávy. Lidé jsou milí.

Slunce na podzim pořád celkem dost pálilo, bylo mi horko a vlhko. Ani večer jsem se nemohla zchladit. Pouze, když jsem měla čas si jít zaplavat do bazénu. Pro místní byla voda chladná, pro mne tak akorát. Musela jsem plavat alespoň čtvrt  hodiny, abych se ochladila.

Trpěla jsem nedostatkem vody. Voda pouze z pet láhví, to je taková drobná nepříjemnost. Nedá se ale vydržet dlouho. Měla jsem dojem, že málo piju, málo se myji apod.

Doplatila jsem na funkčnost místní klimatizace. Má dva stupně vypnuto a zapnuto, vlastně plně zapnuto. Dostala jsem rýmu a k tomu kašel. Při přistání letadla mi zaléhaly bolestivě uši.

Když si uvědomím, jak místní obyvatelé žijí, v jakém prostředí se pohybují, připadalo mi zvláštní, že mají nablýskané motorky a auta. Ženy v sárí sedí na motorce s nohami na jednu stranu. Já osobně bych brzy spadla. Chce to asi cvik a houževnatost. Viděla jsem dokonce pět lidí na motorce. Pravdou je, že Indové jsou malí a štíhlí, tedy převážně. Jsou vegetariáni. Nebo nikdy nesedí v autě pouze povolený počet osob, obvykle je auto narvané k prasknutí. A co potom místní vlakové spoje. To se musí vidět na vlastní oči. Nepřála bych nikomu cestovat vlakem, indickým standardním vagonem. Vlak je zaprášený a špinavý. A vůbec… bez komentáře.

Jak už jsem psala, ženy nosí sárí. Nevím proč. Chodí v sandálech, mají nalakované nehty a prsteny na palcích nohou, náramky na nohou a třeba suší kraví trus na slunci. Některé věci prostě nepochopím. Měla jsem pocit, že Indové mají nedostatek židlí a nedostatek toalet. A to velký. Toaletou je zřejmě celá země.

Svoz odpadu také zřejmě nefunguje. Odpadky se vrší, probírají a někdy ve městě se i odvezou, např. v Bombaji, nebo se spálí a zvýší se tak smog nad únosnou mez.

Indie se zametá zajímavým košťátkem. Smetí se vymete z domu na veřejné prostranství. Po smetištích se pohybují krávy a kozy. Kozy mají dlouhé uši. Dobytek se pohybuje i po silnici. Indové věří v posmrtné převtělování do zvířat. Zvířata se tak nezabíjí a ani potkani se nezabíjí. Jednou do roka se krávy a jejich rohy pomalují a krmí se dobrotami, prý za odměnu za celoroční práci pro lidi.

Bombajský záliv je také špinavý. Nábřeží je poplivané betelovými slinami. Asi tak jako v Praze žvýkačkami. Je tedy zbarvené do červena.

Indické řeky jsou také špinavé. Koupou se v nich lidé a zvířata. Pluje v nich odpad, uhynulá zvířata apod. Pere se v nich prádlo a suší na břehu. Koupila jsem si košili z indické bavlny… Vyperu si ji už určitě předem.

Indie je velmoc. Je to první demokracie, možná, že druhá. Je pyšná na průmysl IT. Já jsem si v mládí četla o Gandhím.

Indové jsou nábožensky snášenlivý národ. Je tam buddhismus, hinduismus a islám. Ten trochu škodí památkám, pokud jsem zahlédla uražené hlavy lidí a zvířat. Prozatím hinduismus a buddhismus převládají. Viděla jsem páteční muslimskou modlitbu na koberečkách položených na silnici ve městě. Provoz byl přesměrován na jednu stranu silnice. Muslimové chodí v bílých košilích a chlapi se drží často za ruce.

Indové staví stavby, bohužel brzy v tom podnebí chátrají a asi nejsou peníze na časté opravy. V Bombaji je nejkrásnější nádraží na světě. Stavba je úžasná. Stavěli to Angličané. Od té doby tyto stavby chátrají, nejsou peníze na údržbu. Je mi to líto. Nevím, proč se svět vyvíjí nutně ničením toho lepšího z dřívějška. Také nevím, proč mnozí z nás radši válčí a stávají se náboženskými fanatiky.

Je zvláštní, že peníze na mobilní hovory máme vesměs všichni a i ti nejchudší z nás. Celý svět včetně chudé Afriky a Asie chodí s mobilem a telefonuje, vlastně komunikuje.

Moskva

Alena dne 08.11.2012

Nebyla jsem si jistá, jaké bude tentokrát počasí. Bála jsem se chladu, deště a větru. Hlavně ten nepříjemný vítr, ten by nebyl při mé návštěvě po necelých čtyřech letech v tento podzimní čas moc dobrý.
Více

Kalifornie

Alena dne 13.04.2012

Kalifornie má ve znamení medvěda, podobně jako Berlín. Od té doby, kdy jsem si vymyslela návštěvu Kalifornie, jsem se na tu cestu hodně těšila. Když se ale odlet přiblížil, dostala jsem strach nebo spíše nespecifikované obavy z neznáma, přepadla mne nervozita z nadcházejícího dlouhého letu, obávala jsem se únavy z cestování a z celodenního prohlížení památek, i když proto jsem tam vlastně hlavně letěla. V neznámých městech se trochu obávám toho, že někde omylem zabloudím.

Více

Za vodou, v Madagaskaru

Alena dne 12.12.2011

Madagaskar je velmi daleko. Je to čtvrtý největší ostrov, který leží nedaleko jižní Afriky. Z Prahy jsme v listopadu ráno odletěli do Paříže a z Paříže večer nočním letadlem do Antanariva, hlavního města Madagaskaru a potom ranním letadlem na zelený ostrov Nosy Be a tam už jsme jen dojeli auty na břeh oceánu , kde právě probíhal odliv, brodili se ke katamaránu (samozřejmě jsem si hned rozřízla o ostrou lasturu chodidlo) a odjeli do rybářského ekologického kempu.

Více

Podzim v Praze a jeseteři

Alena dne 06.11.2011

Tak je tady zase podzim. Přes den je   už zase tma,  na listopad je ale teplo, jen občas poprchává.  V ovzduší je cítit vlhko  a tlející listí a  k večeru někdy cítím i městský smog, který se snáší k chodníku. Stromy se postupně zbarvují do žluta a do červena a oranžova , žloutnou  břízy  a začínají   ze stromů opadávat listy a pokrývají trávu a chodníky kluzkým tlejícím kobercem.

Více

Male, Maledivy II

Alena dne 11.05.2011

Republika Maledivy je rozmístěna na atolech asi vulkanického původu nedaleko Srí Lanky a Indie. Hlavní město republiky leží na jednom ostrově a hned vedle na druhém menším ostrově je letiště. Přistávací dráha vede z jednoho konce ostrova na druhý, začíná u zátarasy na břehu moře. V letadle , kterým jsme tentokrát letěli, byla kamera umístěná na opěradle protějšího sedadla, na které cestující mohli pohodlně z křesla sledovat prostor pod a před letadlem.

Více

Řím nebo-li prázdniny v Římě

Alena dne 03.05.2011

V Říme jsem už byla několikrát a budu-li moci, tak se tam budu vracet. Jednou jsem byla v tomto městě na dovolené, jednou na krátkém bankovním školení a teď zase na dovolené. Myslím si, že Řím je oblíbený u mnohých z nás, tedy nejen u katolíků. Četla jsem nedávno útlou knihu od Ireny Obermannové o lásce v Římě s názvem Láska jako Řím o výletě spisovatelky na konferenci do Říma. V Římě jsou místa, která člověka lehce inspirují nejen k fotografování jako mne, protože jsem tam měla vždy velmi naspěch, ale i ke psaní a ke skicování .

Více

Origami

Alena dne 16.01.2011

Origami je  japonské umění papírových skládaček. Líbí se mi japonské origami papíry připravené na skládání . Mají japonské  barevné potisky. Papíry jsou buď jednobarevné nebo každá strana papíru má svou  barvu. Papíry jsou  lesklé nebo s  různobarevnými potisky apod. Jsou přesně zastřižené do čtverce a mají různé velikosti. Kupují se  obykle  v sadě a bývá k nim  přiložen  nějaký návod na skládání,  jednodušší diagram . Chtěla jsem se naučit skládat zvířata , to byl můj sen. Musím říci, že v dětství jsem si skládala  některé dětské papírové  skládanky, třeba  papírovou lodičku nebo malířskou papírovou čepici, krabičku,vlašťovku nebo čerta.

Více