Okcitánie

v kategorii Texty dne 12.08.2021

Byl to výlet na jih Francie, plánovaný sice na rok 2020, uskutečněný ale až po tomto covidovém roce začátkem července 2021. Výlet navazoval na předchozí výlet do Marseille a okolí. Ostatně, v jižní Francii jsme letos jezdili po památkách autobusem jako první zahraniční turisté a všude jsme byli jediní cizinci, kteří přijeli k památce autobusem. Kolem nás na několika místech kroužil závod Tour de France, nad námi kroužila jejich helikoptéra. Města očekávající cyklisty byla vyzdobená. Všichni kolem nás a i někteří z nás sledovali tour. Francouzi jeli po dálnicích k moři.

Letěli jsme leteckou společností Lufthansa z Prahy do Frankfurtu nad Mohanem. Tam jsem prvně v životě přistávala na letišti na druhý pokus. Nebylo příznivé počasí. Už jsem si myslela, že pilot letadlo před dosednutím na plochu letiště včas vyrovnal, on se ale najednou vznesl zpátky do oblak. A tak jsme kroužili nad letištěm a jeho okolím ještě nějakou dobu. Po přistání zde jsme odlétali dále do Toulouse. Výlet, který se bez certifikátu a roušky neobešel. V letadle jsme za letu vyplnili příjezdový formulář do Francie, který od nás vybraly letušky.

Město TOULOUSE, TOLOSA, leží na řece Garonně. Je to bývalé sídlo hrabat z Toulouse. Dnes patří do provincie Languedoc a je hlavním městem Okcitánie a správním střediskem departementu Haute-Garonne. Aglomerace Toulouse má  1 117 000 obyvatel. Toulouse je také čtvrté největší město Francie po Paříži, Marseille a Lyonu.

Toulouse je jedno z  evropských center leteckého a kosmického průmyslu. Je zde ústředí společnosti Airbus, navigačního systému Galileo, satelitního systému SPOT nebo vesmírné centrum pod záštitou CNES, Centre National d’Études Spatiales , tj. Národní středisko pro kosmický výzkum. 

Místní univerzita patří mezi nejstarší v Evropě, založena r. 1229 a s 97 000 studenty jde o třetí největší univerzitu ve Francii po Paříži a Lyonu.

Toulouse bylo založeno kolem roku 300 př. n. l. jako centrum galských kmenů, a to Volků Tectosagů. Bylo několikrát dobyto Římany. Tolosa se již před Caesarovým záborem Galie stala součástí římského světa, později centrem hrabství, jehož představitel Raimund z Toulouse se podílel na první křížové výpravě.  Roku 1271 Toulouse bylo společně s Languedocem připojeno k doméně francouzských králů.

Toulouse je běžně přezdíváno Ville Rose, tj. růžové město pro jeho charakteristickou cihlovou architekturu. Je místem bohaté kultury. Jsou zde výrazné graffiti místní rodačky a světoznámé umělkyně Miss Van, žil zde spisovatel Antoine de Saint-Exupéry, v jehož domě je dnes stálá výstava zaměřená na jeho život a  dílo a malíř Henri de Toulouse-Lautrec, člen šlechtického rodu hrabat z Toulouse.

Mezi místní gastronomické speciality patří místní klobásky se zeleninou Saucisses de Toulouse, dušené fazole s vepřovým masem cassoulet a zelná polévka s drůbežím masem garbure.

V Toulouse jsme byli ubytovaní nedaleko centra a jednoho z kanálů.  Podél kanálu jezdili místní na kolech, běhali, jezdili s kočárky a chodili se psy. Byla tam i lavička, na které jsem první večer seděla, pozorovala okolí a ochutnávala nedaleko zakoupené fr. delikatesy. Na lavičce jsem seděla do doby než mne z ní vyštípali neodbytní komáři.

Město je plné pamětihodností:

  • románská Basilique Saint-Sernin de Toulouse, postavená v letech 1080 a 1120
  • archeologické muzeum Musée St-Raymond 
  • klášter dominikánů Les Jacobins , 13. -14. st.
  • kostel Notre-Dame du Taur, pohřební místo Tomáše Akvinského
  • gotická katedrála St-Étienne 
  • nádraží Matabiau od arch. G. Eiffela, r. 1865 

Na nábřeží se konalo za teplého slunečního dne taneční odpoledne a tančilo se na podiu a mezi platany výhradně tango. Platany jsou ve městě téměř všude. Tango tančili místní a byli na ně řádně oblečení a obutí.

  • Továrna AIRBUS u letiště Blagnac
  • římská aréna Purpan , cca 1. – 3. st.
  • Espace EDF Bazacle, původně staré mlýny
  • kostel St-Pierre des Cuisines 
  • kartuziánský kostel a klášter St-Pierre z 1602-1790
  • starý přístav mezi mosty St-Pierre a Pont Neuf , Grand Pont, 1542-1659
  • staré špitály na levém břehu Garonny Dome de la Grave 
  • Hotel Dieu St-Jacques zal. ve 12. st.
  • kostel Notre-Dame de la Daurade 
  • Musée Beaux Arts
  • katedrála St-Michel (16. -18. st., přest. v r. 1849) 
  • Capitole de Toulouse – Kapitol, nejvýraznější budova v centru města, v níž je umístěna radnice, Divadlo Theatre du Capitole městská opera nebo městský archiv na Place du Capitole 
  • nábřeží řeky Garonny Bazacle 
  • zahrady Jardin des Plantes, Grand-Rond, nebo Jardin Royal
  • Hôpital de la Grave 
  • Chateau d’eau
  • Canal du Midi byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Umělý kanál spojující řeku Garonnu se Středozemním mořem. Kanál je 240 km dlouhým průplavem mezi Toulouse a Sète vybudovaným v letech 1666–1682. Vodní dílo, které překonává výškové rozdíly 190 m, spojilo Atlantský oceán se Středozemním mořem; proto označení canal des Deux Mers, kanál dvou moří. Na něj později navázal paralelní průplav podél řeky Garonny a další průplavy. Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m. Na průplavu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel. Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57 m a pak klesá o 189,4 m do Sete u Středozemního moře. Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes Gibraltarský průliv se objevila už ve starověku, ožila v 16. století, kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně Pierre-Paul Riquet, který přesvědčil krále Ludvíka XIV. o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál nemá jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil Loiru se Seinou a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Roku 1666 král Ludvík XIV. stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě, 40 % financoval stát a 40 % kraj. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na až 18 milionů. Na stavbě pracovalo asi 12 000 lidí zčásti sezónně.

Roku 1686 pověřil král revizí průplavu slavného  architekta Vaubana, který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 akvaduktů a mostů přes řeky, které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Lodě tahali koně a muly. Od 80. let 19. století začala kanálu konkurovat železnice, od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice a k zavodňování.

Carcassonne je město v departementu Aude a regionu Languedoc-Roussillon, asi 70 km severozápadně od Perpignanu. Protéká jím řeka Aude. Bylo založeno  jako keltiberské a galské oppidum, později římské opevněné město COLONIA JULIA CARCASO; ve středověku centrum katarského odporu (křížová výprava 1208-09). Původní opevněné město, středověká městská pevnost Carcassonne, vypínající se na pahorku na pravém břehu Aude, patří k nejzachovalejším středověkým pevnostním městům v celé Evropě a bylo roku 1997 zařazeno na seznam kulturních památek organizace UNESCO. V 6. století př. n. l. se na malém návrší nad říčkou Aude usadili iberští Keltové a o tři století později se na tomto místě usadil keltský kmen ,fr. Les Volces-Tectosages a založil zde galské oppidum. Toto oppidum bylo nazýváno později Římany Colonia Julia Carcaso. Roku 122 dobyli tuto oblast Římané a opevnění někdejšího oppida vylepšili. Stěhování národů je přimělo k tomu, aby ve 3. století okruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Tak začalo vznikat hradební město Carcassonne. Do poloviny 5. století ovládali region Římané, poté padlo město do rukou západních Gótů, kteří ho měli v rukou až do roku 725 přesto, že se je Chlodvík I. pokoušel v roce 509 neúspěšně dobýt. V 8. století město obsadili Arabové, ale franský král Pipin Krátký je s pomocí západogótských kmenů roku 759 zapudil a Carcassonne se stalo franským lénem. Po smrti Karla Velikého město připadlo rodu Trencavelů za jejichž vlády (1082–1209) dosáhlo nebývalého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi. Přístupu brání dvě padací mříže a okovaná brána. V dobách tohoto rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí (Albigenští). Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel, (1185–1209) na svém panství toto  trpěl. Ale papež Inocenc III. rozhodl v roce 1208 o křížové výpravě proti albigenským a město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne po 15 dnech padlo. Současně bylo dobyto sousední město Béziers, které rovněž patřilo k vlastnictví Raymonda Rogera Trencavela. Obyvatelstvo obou měst bylo zmasakrováno (20 000 obětí) a Simon z Montfortu kraj obdržel jako své léno. V následujících letech se o Carcassonne často bojovalo, trencavelští se je neustále snažili získat zpátky. Roku 1240 připadlo s konečnou platností francouzskému králi. Roku 1262 vznikl na levém břehu řeky nový městys  La Bastide Saint-Louis. Eduard z Woodstocku, Černý princ město roku 1355 obléhal, ale s nepořízenou odtáhl. Po pyrenejském míru roku 1659  Carcassonne jako hraniční město ztratilo význam. Architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem provedl rekonstrukci rozpadajícího se města.

Prostě a jednoduše řečeno hrad jako z pohádky ze všech jeho stran. Krásný pohled na hrad viditelný z dalekého okolí.

MOISSAC je dnes malé městečko v romantickém údolí řeky Tarn. Slavné benediktinské opatství St. Pierre, zal. již v 7. st., od 11. st. součást clunyjského řádu, ve 12. st. nejvýznamnější klášterní centrum jihozápadní Francie.

MONTAUBAN je opevněné město zvané „bastide“ druhé nejstarší svého typu v jižní Francii na řece Tarn:

  • historické centrum pravoúhlých ulic,
  • centrální náměstí Place Nationale ,17. st.
  • rodné město dvou významných fr. umělců: J .A. D. Ingres (1780-1867), A. Bourdelle (1961-1929) 
  • Musée Ingres v bývalém hradu hrabat z Toulouse
  • Pont Vieux (od 14. st., arch. Ferriéres, Verdun),
  • katedrálaNotre-Dame(18. -19. st.)

AUCH jekřižovatka tradičních galořímských cest a historické centrum Gaskoňska, dnes středisko départementu Gers v Midi-Pyrénées a sídlo arcibiskupa.

  • Basilique Cathédrale Sainte-Marie d’Auch (1489-1548)
  • gotická strážní věž a vězení La Tour d´Armagnac (14. st.)
  • schodiště se sochou d´Artagnana
  • středověké uličky s domy z hrázděného zdiva   
  • krytá dřevěná tržnice nad celým náměstím (původně ze 14. st., přestavena v 19. st.)
  • farní kostel (15. – 16. st.)) 

ALBI jehistorické město založené Římany v r. 51 př. Kr. jako CIVITAS ALBIENSIUM, ve 12 .- 13. st. centrum Katarů Albigenských; rodné město slavného H. Toulouse – Lautreca (1864-1901):

  • Ste-Cécile, 1282-1500
  • kostel St-Salvy, původ. románský z 11. st.
  • biskupský palác Palais de la Berbie , postaven ve 13. st. jako hrad, dnes v int. Musée Toulouse-Lautrec, kolekce obrazů, kreseb, litografií a plakátů ze všech období jeho tvorby, fr. umění konce 19. st.; dále díla E. Degase a A. Rodina atd.
  • zahrady a terasy Jardins du Palais de la Berbie 
  • starý most Pont Vieux (od r. 1035, v 15. st. opevněn)
  • Rue de Verdusse, místo narození H. Toulouse-Lauterecka.

RODEZ, původně oppidum SEGODUNUM, řím. CIVITAS RUTENORUM, hl. město oblasti Rouergue nad řekou Aveyron na rozhraní suché náhorní plošiny Causses a bohatě zavlaženého pohoří Ségala s bujnou vegetací: 

  • katedrála Notre-Dame (konec 13. – 15. st.)
  • biskupský palác (17. st.)
  • Maison Molinier (kanovnický hrázděný dům, 15. st.,)
  • Musée Feraille (archeologicko-historické muzeum s exponáty z období 300 000 př. Kr. – 17. st.) 
  • Musée Pierre Soulages 
  • Cinema Rodez
  • Sále des Fètes de Rodez 

NARBONNE jeŘímany zal. v r. 118 př. Kr. jako Narbo Martius, později hl. město provincie GALLIA NARBONENSIS, původně Gallia Transalpina:

  • donjon Gilles-Aycelin (13. st)
  • gotická katedrála St-Just-et-St-Pasteur (13.-14)
  • via Domitia (část římské cesty) 
  • Horreum unikátní římská podzemní sýpka
  • Place du Forum 
  • krytý most přes Canal de la Robine Pont des Marchands
  • Musée Archéologique
  • Musée Lapidaire 

BÉZIERS je hezké městečko. Při našem příjezdu do města se na náměstí konaly vinné čtvrtky. Celé náměstí bylo obleženo stánky s vínem a stoly, kolem kterých místní i letní turisté ochutnávali místní vína. K večeru začal na náměstí také koncert. Po únavném celodenním cestování jsem dění na náměstí sledovala z balkonu hotelu na náměstí, ve kterém jsme byli ubytovaní. Ve středu byl na náměstí úžasný květinový trh a ve čtvrtek antikvariátní trhy. Květinový trh jsem si prošla a prohlédla. Nehrozilo nebezpečí nějakého unáhleného nákupu. Místní obyvatelé si domů z trhu nosili překrásné kytice, kreativní dekorace do obchodů a také závěsné dekorace. Úžasné na tom všem bylo, že po ránu během hodiny bylo celé obrovské náměstí uklizeno a umyto a připraveno na další akci. Do města jsem se těšila na kanál a na zdymadla a hlavně na kanál na mostě. Bylo horko ale prohlídka okolí kanálu a mostu byla zajímavá. Dívali jsme se, jak zdymadly proplouvá loď s turisty a potom pluje přes most. Potkali jsme zde také místní tým ragby, který jsme již viděli ráno u tržnice a později v opidu.

Jedná se o starobylé město nad řekou Orb založené Féničany, později římský přístav a obchodní centrum BETARRA, ve středověku středisko Katarů. Na území dnešního města Béziers již v dávných dobách žili Féničané. Během římské nadvlády zde stávala vojenská pevnost. V roce 1209 během křížové výpravy proti katarům bylo Béziers téměř zničeno a obyvatelstvo vyvražděno. 

  • Kostel sv. Magdalény
  • Place Jean Jaures , 19. st.
  • Allés Paul – Riquet s pomníkem J. P. Riquetovi (17. st.)
  • městské divadlo (1842-44), 
  • stará tržnice (r. 1891), 
  • Place de Forum,
  • katedrála St-Nazaire z 12. st.,
  • Musée Beaux Arts 
  • kostel St-Jacques z 12. st.,
  • římská aréna v městské zástavbě (1. st.);
  • lodní most Pont Canal (památka z r. 1856, která je součástí kanálu du Midi);
  • most Pont Neuf přes řeku Le Orb
  • románský most Pont Vieux z 12. st.,
  • zdymadla ve Fonserannes z 18. století. Jedná se o soustavu 9 zdymadel na kanálu du Midi.
  • OPPIDUM D´ENSÉRUNE, keltské sídlo nedaleko via Domitia, 6. st. př. Kr. – 1. st.
  • útvar polí tzv. Jezera Montady, který vznikl na vysušené laguně. Pole se sbíhají do středu a jsou trojúhelníková. 
  • Abbaye Sainte-Marie de Fontfroide slavné cisterciácké opatství (zal. v r. 1093 jako benediktinské, rozšířeno v letech 1144-45,
  • opevněný benediktinský kostel a klášter St-Hilaire (od r. 825-970) 

Ve městě LIMOUX  jsme se po krátké prohlídce památek zastavili na náměstí na polední lehké občerstvení. Místní obědvali na předzahrádkách restaurací. Bylo slunečno a teplo. Městečko se nachází na řece Aude. Památný je kamenný obloukový most postavený na římských základech. Zajímavé jsou středověké uličky kryté podloubím a gotický kostel St-Martin postavený na románských základech r. 1120. Nejdůležitější hospodářské odvětví je vinařství.

Vraceli jsme se zpět do Toulouse na letiště a míjeli jsme jednu vinici za druhou. Krásný pohled. Připomnělo mi to Sri Lanku a její čajové plantáže. Podobně pozměněná krajina.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
Tisknout
RSS 2.0

Background