Hanzovní města III

v kategorii Texty dne 19.10.2021

Pokračuji v  putování za hanzovními městy. Tentokrát je to Meklenbursko-Přední Pomořansko. Navštívila jsem hanzovní města Brémy a Brémenhaven, Stade, Celle a Goslar.

Hanza, obchodní sdružení německých měst, byla jedním z nejvýznamnějších obchodních spolků své doby. Vznikla ve středověku a po několik stovek let ovládala ekonomický prostor evropského severu. Bohatí kupci věnovali značné částky na stavbu okázalých radnic a velkolepých chrámů, pro něž pořizovali nádherná umělecká díla. Z dálkového obchodu profitovaly nejen rušné přístavy, ale i další města, která se ke spolku připojila. Kulturní a politický vliv hanzy sahal hluboko do vnitrozemí.

Cestou do Brém se zastavíme na několikahodinovou prohlídku města Goslar. Je to město ležící uprostřed Německa v Dolním Sasku v pohoří Harz. Tak vítej opět v Harzu po tolika letech. Zvláštní pocit. Čas letí a letí, nezastaví se. Harz si pamatuji ze svých studentských let, kdy jsem zde byla na návštěvě několik dní. Chtěla jsem se sem vrátit o poznání dříve. Byly ale přede mnou také jiné zajímavé kraje a jiné krásné země. Tak nyní. Město, které je se svými 1500 hrázděnými domy půvabnou „časovou konzervou“, po staletí těžilo z přízně císařů Svaté říše římské a z bohatství nedalekých stříbrných dolů v Rammelsbergu.Důl na rudu Rammelsberg, který je od roku 1988 zavřen, je muzejní a návštěvní důl, který ukazuje tradici těžby v Goslaru a pohoří Harz. Místní doly a Goslar jsou od roku 1992 součástí  dědictví UNESCO. Císařskou éru připomíná slavná Falc z doby kolem roku 1000 přestavěná v 19. století, původně románské kostely sv. Kosmy a Damiána, Sv. Petra Pavla či sv. Jakuba a socha císaře Fridricha I. Barbarossy před císařskou Falcí. Ve městě je také gotická radnice s původními malbami v hlavním sále, špitál sv. Kříže, dochované úseky opevnění s mohutnými baštami z přelomu 15. a 16. století a řada kupeckých domů z různých období. V bývalém špitále je velká vstupní místnost, malá kaple, dřevěný ochoz a malé místnosti pro pacienty. Dnes jsou zde obchůdky s  uměleckými výrobky místních řemeslníků. Město bylo důležité pro vládce středověku. Německé dějiny byly psány i zde v císařském Falci v Říšském sněmu. Místní impozantní nástěnná malba vypráví příběh „Svaté říše římské“. V Palatinate Chapel of St. Ulrich je srdce císaře, který zemřel v roce 1056, pod hrobovou deskou s obrazným ztvárněním Jindřicha III.

Brémy leží na severu Německa na řece Vezeře. Severoněmecké Brémy tvoří spolu se zaoceánským přístavem Bremerhaven samostatnou spolkovou zemi. Brémy jsou druhým největším přístavem v Německu, leží nedaleko Hamburku. Brémská radnice je zapsaná na seznamu UNESCO. Město vyrostlo na východním břehu řeky Vezery. Největšího rozkvětu dosáhlo od poloviny 14. století. Po vstupu do hanzovního spolku město profitovalo z obchodu s vlnou, později se stalo významným překladištěm kávy. Ve městě je k vidění obrovský dřevěný mlýn na kávu. Historickému jádru města kolem Marktplatz (Tržní náměstí) vévodí mohutný románsko-gotický dóm budovaný od 11. století, goticko-renesanční radnice a okázalý manýristický Schütting, kdysi ústředí kupeckého cechu. Brémy nabízejí také řadu muzeí a galerií. Nejvýznamnější z nich je Kunsthalle, která vystavuje kolekci evropského malířství s díly A. Dürera, A. Altdorfera, J. Breughela, P. P. Rubense, Rembrandta či  A. van Dycka. Neméně kvalitní je  sbírka umění 19. a 20. století, a to E. Delacroix, C. Pissaro, E. Manet, C. Monet, M. Beckmann a E. L. Kirchner a další.

Během návštěvy Brém jsme si prohlédli historické jádro města s radnicí a Kunsthalle. Tiché uličky střídají rušné bulváry. Krásu kamenných domů podtrhují všudypřítomné záhony květin. Prohlídku Brém lze zahájit na centrálním náměstí, kde stojí 600 let stará pozdně renezanční radnice. To nejdůležitější ve městě najdeme na hlavním náměstí Marktplatz, a to sochu Rolanda, symbol nezávislosti města, nádherný románský dóm s dvojicí mohutných věží v průčelí, měšťanské domy s bohatě zdobenými fasádami a také sousoší brémských muzikantů (osel, pes, kočka, kohout), kteří podle pohádky bratří Grimmů putovali do města. Ve slavnostním sále v prvním patře radnice jsou kromě honosné dřevěné výzdoby repliky středověkých lodí zavěšených ke stropu, které připomínají důležitost lodního obchodu. Vynikající řezbářská práce. V podzemí budovy je vinný sklep a zde je uložené nejstarší víno v Německu z roku 1653. Na severu náměstí stojí kostel Kirche Unser Lieben Frauen, který je spolu s románskou katedrálou Brém Katedrálou svatého Petra nejdůležitější církevní stavbou v Brémách, která byla na základech ještě starší stavby postavena v jedenáctém století. Za dobu své existence prošla katedrála několika přestavbami, poslední rozsáhlá rekonstrukce proběhla na začátku dvacátého století, kdy byla na západní straně dostavěna druhá věž. Nejstarší částí města je čtvrť Schnoor. Kamenné uličky lemují domy z 15. až 18. století. Je to ulice Böttcherstrasse. Jedná se o spleť kamenných zákoutí, podloubí a úzkých uliček. U vstupu do Böttcherstrasse vítá zlatá plaketa zobrazující archanděla Michaela. Za pěkného počasí se veškerý společenský život odehrává na nábřeží řeky Vezery stejně tak jako u dalších německých obdobných měst. Krásná stavba je také budova hlavního nádraží. Před budovou Červený kříž testoval na covid zájemce a pravděpodobně i prováděl vakcinaci. Ráno před návštěvou Kunsthalle vydatně pršelo. Nedovedla jsem si představit, že dojdeme do budovy Kunsthalle suší. Těsně před ranním odchodem ale přestalo pršet a udělalo se teplé a sluneční počasí. Kunsthalle má nové uspořádání vystavovaných uměleckých děl. Město a jeho nábřeží jsem si prohlédla z turistického vláčku. Centrálními uličkami jsem se prošla a zašla do mnoha galerií a obchůdků s výtvarnými díly, keramikou, sklem atd. U centrálního náměstí probíhal trh s farmářskými výrobky. Nezapomenutelná ale byla návštěva překrásně vyzdobené radnice.

Bremerhaven leží na soutoku řek Geeste a Vezery. Nejstarší písemné zmínky o osídlení na území Bremerhavenu jsou z roku 1139, byly to vesnice Geestendorf a Wulsdorf. Od roku 1275 je známé sídlo Lehe, ležící severně od Geeste. Oblast kolem ústí řeky Geeste byla dlouho předmětem střetu zájmů města Brémy a brémského arcibiskupství. V roce 1648-1654 se dostalo toto území (i s celým arcibiskupstvím) pod Švédskou svrchovanost. Později ho krátce ovládali Dánové, pak se stalo součástí království Hannover.

V průběhu 18. století se ukázalo, že přístav v samotných Brémách kvůli rostoucímu zapísčení Vezery už městu nestačí, proto bylo třeba založit nový. V roce 1827 se Brémám podařilo od hannoverského království odkoupit území při jejím ústí a zde pak byl roku 1830 dokončen starý přístav. Roku 1851 byla Bremerhavenu udělena městská práva.

Bremerhavenský nový přístav se tak v roce 1858 stal výchozím bodem parníkového spojení s New Yorkem. Později přibyly linky do dalších měst. Roku 1862 byl Bremerhaven dráhou spojen s Brémami. Roku 1854 byl podle architekta Simona Loschena postaven maják.

V roce 1973 zde bylo postaveno Německé námořní muzeum „Deutsches Schiffahrtsmuseum“, nejvýznamnější svého druhu v celém Německu. Dnes je zde vystavená rekonstruovaná středověká brémská kogga v celé své kráse. Budova muzea stojí nedaleko pobřeží a v malém přístavu vystavuje lodě z různých období, a některé z nich si člověk může prohlédnout uvnitř. Je zde zakotvená i šedá ponorka bez znaků. Nedovedu si představit, že bych se šla do ní podívat. Dívala jsem se na ní jen z dálky od muzea. Radši jsem se šla projít po nábřežní promenádě. Bylo ještě teplo a foukal vítr. Sedla jsem si na zpevněné nábřeží a pozorovala život na moři a čerpala z moře sílu a klid. Mohla jsem si vzít sebou plavky. Byl právě odliv. Je zvláštní, že člověk je na břehu moře a hlavně v přístavech takový vyrovnaný, spokojený a šťastný. Je to možná příslibem dálek a nových krajů. Přitom trpím jako pravý středoevropský suchozemec mořskou nemocí jakmile vstoupím na loď, která brázdí moře. Nemám prostě ráda houpání na vlnách.

Stade oficiálně nazývané hanzovní město Stade je město v Dolním Sasku v severním Německu. První písemná zmínka o městě je z roku 934. Nachází se přibližně 45 km západně od Hamburku  v nížině řeky Labe. První osadníci přišli do této oblasti v roce 30 000 před naším letopočtem. Během své bouřlivé historie patřilo střídavě Dánsku, arcibiskupům z Brém, Švédsku či Hanoversku. Městská práva získalo na počátku13. století a až do 17. století vzkvétalo jako člen hanzy. O někdejším bohatství města svědčí dva velké kostely, a to sv. Wilhaldy ze 14. století a sv. Kosmy a Damiána s vynikajícími varhany od slavného stavitele Arpa Schnitgera, dále je zde krásná barokní radnice a řada hrázděných domů soustředěných kolem starého říčního přístavu Ve středověku bylo Stade prominentním hanzovním členem. Rozkvět Stade trval až do třicetileté války. V letech 1355 a 1712 Stade ničila morová  epidemie, která zabila nejméně 30–40 % městské populace. V roce 1659 zničil 60 % města požár.

Během druhé světové války Stade zůstalo nedotčeno spojeneckými bombovými útoky.

Centrum starého města je místem řady významných historických budov. Mezi nejvýznamnější patří luteránský kostel Sv. Cosmae et Damiani, luteránský kostel sv. Wilhady, radnice , Schwedenspeicher a Zeughaus.

Celle je město na řece Aller ležící v německém Dolním Sasku. První zmínka o něm pochází z roku 993. Celle roku 1248 získalo městská práva. Od roku 1433 se stalo Celle stálou rezidencí Brunšvicko-lüneburského vévodství. Roku 1452 založil Jindřich II. františkánský klášter. Kolem roku 1530 nechal vévoda Erik I. město opevnit městskými hradbami.

Pamětihodnosti: Synagoga, Francouzská zahrada, Kostel svaté Marie, Hoppener Haus, Bomann Museum, Haesler Museum, Stechinelli Haus, zámek.

O bohatství někdejší vévodské rezidence svědčí pět stovek zachovaných hrázděných domů, z nichž některé třeba Hoppner Haus se pyšní působivou výzdobou, a také je zde krásná radnice ve stylu veserské renesance z 16. století. V téže době zdejší vládci přestavěli středověký vévodský zámek, který se řadí mezi nejvýznamnější raně renesanční památky v Německu. Ve městě se zachovala rovněž barokní synagoga.

V době mé návštěvy byly na náměstí vystavena krásně opravená a nablýskaná stará auta. Obyvatelé městečka si je prohlíželi jejich motory, palubní desky a kapoty s velkým zaujetím. Byly zde automobily, které přijely ze Švýcarska, Francie, Česka i z různých měst Německa. Středem pozornosti byl hasičský automobil s vozíkem z Čech. Vystavena v něm byla dokonce i hasičská uniforma.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
Tisknout
RSS 2.0

Background