Texty
Benátky
Alena dne 04.11.2009
Byl konec jara, skoro začátek léta a já jsem vyrazila po deseti nebo jedenácti letech znovu do Benátek. Naposledy jsem tam byla hned po sametové revoluci. Jela jsem tam tehdy s rodinou autobusem Karosou a zájezd byl organizován mým tehdejším zaměstnavatelem. Pamatuji si, že téměř ihned jakmile se autobus rozjel a vydal se s námi na cestu, začali kolegové s rodinami rozbalovat svačiny a kolem se šířila vůně ještě teplých obalených řízků a sladkokyselých nakládaných okurek. K tomu se přidalo nějaké to pivo nebo jiný alkohol. Rozproudil se hovor. Bylo to docela zajímavé cestování. Já jsem s sebou měla pouze obložené housky a vodu k pití a ovoce. Připadalo mi tenkrát, že jsem rodinu nějak ošidila.
Čtenářský spolek aneb Michel Houllebecq, Platforma
Alena dne 04.11.2009
Kamarádka mi doporučila, abych si přečetla knihu od M. Houllebecqa Platforma. Vlastně to bylo ještě trochu jinak, zeptala se mne, zda bych se nechtěla stát členkou jejich nově vznikajícího čtenářského spolku v Mariánských Lázních.
„Proč ne“, řekla jsem , „záleží na tom, jak spolek bude fungovat.“
„Každá z členek spolku navrhne knihu, kterou si přečteme, a potom si o ní popovídáme“, řekla mi.
„ Hm…, a kdo už je členem klubu“, zeptala jsem se obezřetně, protože jsem se bála o svůj literární rozlet v nadcházejícím období.
A moře bylo klidné, čisté, mělké a …
Alena dne 05.08.2008
…teplé a pláže bílé a jemné plné drobných škebliček, malých ráčků a dírek v písku.
Letěli jsme do Thajska. Nejdříve mne Thajsko vlastně vůbec nezajímalo ve smyslu, že bych tam někdy letěla na dovolenou. Občas jsem četla v novinách zprávy o sexuální turistice a nechápala jsem, jak je to možné, že se s tím nic v té zemi nedělá. Potom zavřeli 2 Čechy v Bangkoku kvůli drogám a začala jsem se vůbec bát letět do země. Při našem příletu do Bangkoku jsem si všimla, že na letišti je velkým písmem napsáno upozornění, že dovoz, vývoz a prodej drog se v Thajsku může trestat i nejvyšším trestem, tedy i trestem mrti. člověk si musí při balení kufru opravdu sám zabalit věci na cestu a zavřít kufr a nespoléhat se na nikoho jiného. A zejména na to, že ho nikdo nebude kontrolovat.
Sri Lanka nebo-li Cejlon
Alena dne 05.08.2008
Ostrov v Indickém oceánu, na kterém jsem strávila dva týdny. Plný bohaté fauny a flory, štíhlých snědých obyvatel a žen s velkýma mandlovýma očima, s ladnými pohyby, milým úsměvem a černými dlouhými vlasy.
Dotek rukou je projevem kamarádství a přátelství mezi lidmi. Lidé žijí chudě. Zahlédla jsem v jedné rybářské vesnici, jak se ženy koupou za tmy na zahradě oblečené do pruhu látky, sárí. Někdy si dávají do kádě s vodou bylinky. V jedné vesnici u jezera Kogalla, nedaleko hotelu, ve kterém jsme bydleli, jsem viděla, jak se ženy oplachují vodou ve vesnické betonové lázni u silnice. Lázeň byla kruhová a ženy se polévaly vodou z nádob. Na protější straně ulice se konala svatba. Podobný obrázek jsem viděla za horkého dne u rýžového pole. Stála tam mladá žena v zeleném sárí na kraji lesa a polévala se za horkého dne vodou z nádoby.
Byla jsem v Jordánsku
Alena dne 05.08.2008
Tak konečně. Byla jsem v Jordánsku, ve světě zbytků starověkých civilizací , křížových výprav a po stopách českého cestovatele Aloise Musila.
„Konečně uvidím Mrtvé moře, co uvidím, budu se v něm koupat nebo vlastně popluji na hladině v jedné ruce sklínku s jordánským vínkem z Hory Nebo a v druhé denní tisk, a hlavně romantické skalní město Petru, v mých představách rok od roku krásnější a romantičtější“, říkala jsem si.


Kategorie