Kategorie Deštivý únorový Berlín
v kategorii Fotografie, Texty dne 16.02.2020
Milan odjel letos koncem ledna na první rybářský výlet mimo ČR a já jsem jela začátkem února na dva a půl dne do Berlína. Jela jsem vlakem z pražského hlavního nádraží do berlínského hlavního nádraží. Tuto cestu vlakem mám ráda, jede se totiž kolem Labe a já ráda pozoruju řeku, její břehy, louky, skály, vesnice, domy. Dívám se, jak se mění v čase a v průběhu roku. Berlínské nádraží je moc hezké a moderní, čisté, úhledné a také se mi moc líbí.
Je to souhra betonu, skla a moderních potřeb obyvatel umístěných v několika úrovních stavby. Také je to obchodní centrum s různými obchody, restauracemi, kavárnami a bistry. Praha má sice také krásnou secesní nádražní budovu, kterou nám každý závidí při příjezdu do města, ale i s relativně novou přístavbou je neustále ve velmi neutěšeném stavu. Není to dobrá vizitka pro Prahu. Nevylepší ji ani piano, na které si mohou hudebně nadaní cestující zahrát při čekání na odjezd vlaku. Jede se přes nádraží v Drážďanech, které znám jen z pohledu z vlaku nebo z ulice a které je také nově upravené, je to prosklená a čistá historická budova. Na nádraží v Berlíně jsem si před jeho opuštěním prohlédla ze zvědavosti několik obchodů, z nichž jeden byl moderní depot plný romantických a elegantních dekorací do bytu v módních barvách světlé modré, šedé, růžové, zelené, banánově žluté, limetkové, béžové a dalších, které se zde dají pořídit jako dárek před odjezdem z Berlína. Jsou to například různé svícny, svíčky, ubrousky, prostírání, ubrusy, tácy, stolní světla, boxy, rámy na obrazy, porcelán, sklo, keramika, zrcadla a dekorace ze dřeva apod. Další obchody s bytovým designem jsem si pro srovnání a pro mou inspiraci druhý den prohlédla při procházce deštivým městem. Je to už nějakou dobu moje hobby, baví mne to. Prohlížím si velmi ráda různé bytové doplňky, dekorace, květiny v květináčích a stylizaci květin, úpravu květinářství a květinových dekorací. Taková ta ženská záležitost, i když ne vždy jen ženská. Vždy si prohlédnu například obchod s názvem Habitat, je-li ve městě, objevila jsem téměř v centru Berlína menší obchod Granity, moderní obchod s moderními doplňky v takovém japonizujícím stylu, krásné dřevěné užitné předměty do kuchyně, jednoduché sklo, betonové květináče, v tomto duchu. A to mi připomnělo, že mám návod na výrobu jednoduchých betonových květináčů a misek, tak to na chalupě zkusím vyrobit. Tyto obchody mne fascinují svým novým přístupem k zařízení obchodu a prezentaci zboží. Pro mne skvělé. Jsou tak kreativní. Navštívím také vždy obchod Muji provozovaný v bio stylu a se zdařilým minimalistickým japonským designem vhodným pro Evropany a také další podobné obchody specializující se na moderní svítidla a zařízení bytů. Moc se mi líbil obchod myfelt, s jejich sloganem charming carpets for your home . Firma vznikla v roce 2013 v Berlíně. Jsou to vlastně různé koberce a podložky vytvářené z kuliček z filcu , který je ze 100% vlny . Výroba probíhá v Nepálu. Moc se mi líbí například jejich filcové říční oblázky různých velikostí. Zašla jsem se také podívat v neděli i na bazar. Navštěvuju velmi ráda bazary v různých městech a v různých jejich částech. Krásné jsou mimo Prahu bazary a trhy v Berlíně, Vídni, Paříže, Seattlu a dalších městech. Tentokrát lilo jako z konve, přesto se bazar konal a prodávající byli ve velmi družné náladě. Je to pro mne uměleckoprůmyslové muzeum všedního dne. V současné době se prodává hlavně retro styl našich rodičů a prodává se vše od obrazů, soch a sošek, dekorací, oblečení, obuvi, porcelánu, keramiky, skla, různých dřevěných a kovových předmětů do bytů, kování na dveře, orientálních koberců, knoflíků, korálů, mincí a plaket, kožených kabel, svítidel, drobnějšího bytového nábytku, košů a košíků, hraček, army stylu a mnohé další. V Berlíně tyto bazary navštěvují hodně i turisté. V západní části Berlína je třeba ulice, ve které jsou jen různé bazary. Jejich návštěva je balzám pro duši. Dívám se často i na různé pořady v TV, ve kterých ukazují rekonstrukce starých a zanedbaných domů, zahrad, jednotlivých pokojů, sklepů, nábytku atd. Velmi kreativní jsou proměny starých bazarových kousků na nové moderní zcela jiné kousky do bytů. Při opravě jde také o hru barev a jejich odstínů. Bazary v USA jsou skvělé. Mají tradici, už jen např. garage sale apod. V USA se jednoduše nic nevyhodí. Vše se vynese před dům a nabídne ostatním a také najde své nové uplatnění. Mezi veteší je vždy i mnoho krásného. Také sleduju TV pořady o francouzských bazarech a trzích. Vždy tam zahlédnu něco, co jsem ještě nikde neviděla a dosud neznala.
V Berlíně byly právě v obchodech velké slevy, tj. finální slevy, opravdové slevy, a tak jsem v obchodním domě na Alexander Platz vystála po delší době docela dlouhou frontu u pokladny. Nebylo zbytí, protože všechny fronty u všech pokladen byly podobně dlouhé.
Tentokrát mi propršela celá návštěva Berlína. Byl začátek února a skvělé datum 2. 2. 2020. Víkend byl na zimní období velmi teplý, trochu foukal vítr a neustále více či méně pršelo. Na Berlín bylo ale v tuto dobu teplé počasí.
Kromě procházky středem města kolem
Hackescher Marktu a Hofu do nákupního centra Galerie na
Alexander Platzu jsem také jela S Bahnem do Národní
galerie nedaleko Potsdamer Platzu , protože
Národní galerie v Berlíně připravila komorní výstavu
několika obrazů z Berlína a jednoho z Národní
galerie v Londýně. Madony
od Raffaella Sanzia da Urbino /1483 – 1520/
jsou vždy ozdobou velkých sbírek, a zejména v 19. století
byly považovány za
vrchol renesančního umění
a s oblibou byly reprodukovány a kopírovány. Dnes
se záliba v mladších Raffaelových dílech opět vrací,
protože jimi poznáváme také dobu, ve které obrazy vznikly. Z
Londýna zapůjčený obraz Madony s karafiáty je vzácnou
příležitostí vidět dílo, vzniklé kolem roku 1508, spolu
s díly, která byla získána v 19. století pro
berlínské sbírky. Obraz,
který poprvé od získání galerií v Londýně opouští
ostrovní království proto, aby ukázal svoji krásu inspirovanou
dílem Leonarda da Vinci. Mladý mistr z Urbina chtěl porovnat
svoji dovednost s umělcem o generaci starším, a proto
zvolil námět na Leonardovo dílo navazující.
Výstavu doplnila i Raffaelova kresba hlavy Madony,
nazývané Madonna Terranuova
/kolem roku 1505/, která je exponátem ze sbírky Kabinetu mědirytin
a díky
své citlivosti na světlo je velmi zřídka
vystavována.
Pokračováním
výstavy je i sbírka italského umění 15. a 16. století,
která je velmi kvalitní a byla sestavena s výtvarným
citem a smyslem pro poznání vývoje malířství na jihu od Alp.
Prohlídka galerie je ale velmi časově náročná. Patří
ale k těm nejlepším. Jak se dnes říká, užila jsem si to.
Nejen uměním je člověk živ se také říká. Z mých gastronomických zážitků mohu jmenovat švýcarské sýrové fondy, moje oblíbené meruňkové rakouské knedlíky z Kremže, klasickou bílou klobásu Thuringer Wurst s bílým kysaným zelím a stařený steak se zelenými fazolkami a vynikající víno. Také jsem si byla prohlédnout mé oblíbené lahůdky na Alexander Platz v přízemí Galerie, kde vím, že koupím některé moje již předem dané sýrové a rybí speciality .
Jízda zpět do Prahy se protáhla skoro o dvě hodiny kvůli nehodě na trati. Byl to nepříjemný zážitek. Vlak s námi zastavil na nádraží v Roudnici. Celou dobu se tam potulovali takoví zvláštní lidé, opilí nebo zdrogovaní, nevím. Po příjezdu do Prahy před půlnocí nebylo na nádraží k mání ani jedno taxi, také rozdíl od taxi služby v Berlíně. Při hledání taxi jsem narazila pouze na bezdomovce.
Tak zase někdy příště. Od 22. 2. 2020 do 1. 6. 2020 se ostatně koná v Postupimi v Palais Barberini velká výstava Clouda Moneta /1840 – 1926/, která kromě vlastních děl ze sbírky nadace má za cíl ukázat krajinářské dílo jednoho ze zakladatelů impresionismu, tak možná tam. Zhruba 110 děl zapůjčených z Museé d´Orsay, Museé Marmottan v Paříži, z Národní galerie v Londýně, z muzea Thyssen – Bornemisza v Madridu, z Metropolitního muzea v New Yorku a Národní galerie ve Washingtonu. V centru Postupimi vznikla velice zajímavá stavba, která se stává místem hodnotných výstav výtvarného umění. Ve středu města, nedaleko zámku, vyrostla v 18. století budova inspirovaná římským palácem rodiny Barberini. Ta byla dílem architekta Carla von Gontarda a stala se ozdobou Starého trhu – náměstí mezi kostelem sv. Mikuláše a zámkem. Budova financovaná pruským králem byla v 19. století rozšířena o dvě příčná křídla a stala se místem kulturních akcí všeho druhu.Při náletu v roce 1945 byla silně poškozena a posléze v roce 1948, byla stržena jako nepotřebná. Místo pak bylo do roku 2005 nevyužívané. V roce 2005 začala stavba repliky budovy podle studie architektů Hilmera Sattlera a Albrechta pro nadaci Hasso Plattners, která je sběratelem impresionistických děl. Postupim tak získala místo, kde se znalec umění a mecenáš prof. Hasso Plattners dlouhodobě zabývá uměním přelomu 19. a 20. století. Zápůjčky z evropských a amerických sbírek budou dokonalým přehledem vývoje díla v čase.
Loading...
