Moskva

v kategorii Texty dne 08.11.2012

Nebyla jsem si jistá, jaké bude tentokrát počasí. Bála jsem se chladu, deště a větru. Hlavně ten nepříjemný vítr, ten by nebyl při mé návštěvě po necelých čtyřech letech v tento podzimní čas moc dobrý.

Bylo kupodivu ale hezky, teplo a svítilo slunce. Moje známá jako obvykle na mne čekala na letišti úplně někde jinde. Jsem ale zvyklá, že nemá příliš velký orientační smysl. O to naše společné procházky městem byly zajímavější.

Z domu, kde bydlí na šestnáctém  poschodí, je výhled na centrum Moskvy, přímo na kanál řeky Moskvz  a na Kreml. Za ranního oparu je to moc pěkný pohled na Kreml, Rudé náměstí, kanál řeky Moskvy, kolem stojící věžáky a malé opravené staré ruské dvouposchoďové domky, bohužel ale přes dráty elektrického vedení. Ale i tak.  V ranním šeru se třpytí zlaté kupole církevních staveb s kříži.

Moskva je velké město. Chodily jsme městem  od rána do večera. Nejdříve kolem kanálu řeky Moskvy, v dálce byl vidět pomník Petra Velikého. Stojí si tam na plachetnici ve výšce nad řekou a někomu se líbí a někomu ne. Zbourali velký hotel  Rossia na břehu řeky, přes který nebylo skoro vidět na Rudé náměstí. Začali ho bourat při mé minulé návštěvě a teď jsou tam na místě ještě zbytky betonu a za těmito betonovými haldami se krčí tři malé pravoslavné chrámy jako z cukrkandlu. Kupole se blýskají ve slunci. Prý tam bude v budoucnu park. Na Rudém náměstí je připravený jakýsi festival barev, před mauzoleem je postavené koncertní podium a večer za tmy po kremelských hradbách poletují  modré světelné pásy.

Ve městě pracuje hodně imigrantů muslimů z kavkazských republik. Je to nezvyk, je to ale současná Moskva. Prý je jich tam přes milion. Tentokrát mi Moskva připadala docela čistá, neustále se uklízí spadané listí a odpadky na chodnících města. To uklízí imigranti. Odpad se třídído kontejnerů.  V domě mé známé správcují také imigranti.  U nových domů jsou nové chodníky, osázené parky , pěstěné trávníky a dětská hřiště.  Zajímavé jsou tepané vchody u původních domů a i u domů poválečných. Rozhodně je na co se dívat. Byla jsem se podívat jak jinak než na balet,  na výstavě Marca Shagalla a v Almaznom fondu, plném briliantů a kusů zlata a překrásných  briliantových šperků a vojenských vyznamenání. Po návštěvě této klenotnice jsem si šla do obchodu koupit jantarový šperk, ne že bych žádný doma neměla. Ale takovýto nemám. Vyšly jsme ven a venku byl krásný podzim, na zem se snášelo barevné listí ze stromů a nad městem vyzváněly zvony. Všechno jsem si vyfotografovala. Není nad romantické záběry zajímavých zákoutí města a také jsem si fotografovala lidi. Dívky chodí skvěle oblečené a na vysokých podpatkách, nevím, jak to zvládají. Asi jsou trénované. Dokonce jsem viděla jednu dívku, jak se na takových podpatkách prochází nenuceně parkem.Má samozřejmě můj obdiv. Já jsem byla po takové celodenní procházce utahaná i ve svých mokasínech. Musím přiznat, že každý den jsem v ulicích potkala alespoň jednu okouzlující dívku. Kde jsou doby copů a šátků, v nenávratnu.

Chodily jsme spolu ochutnávat speciality do moskevských kaváren a restaurací. Ochutnávala jsem a ochutnávala. Měla jsem například moc dobrý pravý ukrajinský boršč a rybí polévku uchu, také tradiční místní nápoj kvas a potom seliodku s vařeným bramborem, bliny s kysanou smetanou, červený kaviár a za studena uzenou rybu , u které si nepamatuju její název, a také moc dobré dorty. Myslím si, že v Moskvě se vaří dobře.

V Moskvě je ale draho. Je tam  obrovský trh s módním zbožím všech značek, které ani z Prahy neznám. Je tam tradiční GUM a CUM a další obchody jako například Ochotničij Riad.  Jsou tam ale také místní tradiční obchody s čajem, kávou a čokoládovými bonbony, třeba známé čokoládové s názvem  Alenka a další. Je tam i místní rybí trh a trhy na způsob našich farmářských trhů. Je co vybírat a nakupovat. Mohla jsem si koupit valenky , jsou ale moc těžké a takové neforemné, dřevěné krabičky, proslavené místní perníky, pletené šály,tu jsem si koupila v bílé barvě,  norkové vesty, čepice a rukavice , místní suvenýry a další výrobky a zemědělské produkty.

Chtěla jsem se podívat  do místních chrámů na náboženské obřady, které moc neznám. V nedalekém menším chrámu bylo na ranní pobožnosti mnoho lidí, ženy, muži i děti. Ženy měly na hlavách šátky, já nikoliv. Muži byli bez čepic. Kostelem se vznášelo kadidlo a věřící pili z jedné naběračky mešní víno, které nabírali kněží z velké kouřící nádoby. Potom odcházely s přes prsa zkříženýma  rukama ven z chrámu. Zapalovali svíce a tak. Já jsem stála u sloupu a pozorovala scénu kolem sebe. Všichni byli svátečné oblečení. Byla neděle. Já jsem měla džíny jako správná turistka.

V Moskvě se bojí atentátů.  Neustále  člověk prochází bezpečnostním rámem. Všude kolem je policie a bezpečnostní pracovníci. Neměla jsem příliš velký pocit bezpečí. Člověku to připomíná události minulé a nelítostně krvavé, o kterých jsme slyšeli ve zprávách z Moskvy.

Po Moskvě na zastávkách autobusů a tramvají byla vylepena reklama  s představitelem Jamese Bonda hercem Bronsonem a na letišti byly vystavené automobily Škoda. Prohibice na rozdíl od Čech v Moskvě nebyla, nebyly tam ale ani v centru města vidět opilci. Třeba někde také ještě jsou. Koupila jsem si ještě dva akvarely ruské vesnice a přírody kolem Suzdali, navštívila několik dalších míst a odjela novým expresním vlakem z Běloruského nádraží na letiště Šeremětěvo, kde mi tentokrát na štěstí neuletělo letadlo.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 hlasů, průměr: 1,00 z 5)
Loading...
Tisknout
RSS 2.0

Background