Kalifornie

v kategorii Texty dne 13.04.2012

Kalifornie má ve znamení medvěda, podobně jako Berlín. Od té doby, kdy jsem si vymyslela návštěvu Kalifornie, jsem se na tu cestu hodně těšila. Když se ale odlet přiblížil, dostala jsem strach nebo spíše nespecifikované obavy z neznáma, přepadla mne nervozita z nadcházejícího dlouhého letu, obávala jsem se únavy z cestování a z celodenního prohlížení památek, i když proto jsem tam vlastně hlavně letěla. V neznámých městech se trochu obávám toho, že někde omylem zabloudím.

Mé pocity ovlivnila bolest ramene, stres v práci a to, že po posledním návratu z jihu Afriky mi trvalo skoro dva měsíce než jsem se vrátila do normálu a dala fyzicky do pořádku. Tady nebudou komáři, což je jedno pozitivum a také nebude takové úmorné horko. Když letím, tak mám problémy s dlouhodobým sezením v křesle, pokouším se získat alespoň křeslo u uličky, kde jsou ty doby, kdy jsem chtěla v letadle sedět u okénka. Když začnu v letadle dle návodu cvičit přidá se k tomu všemu ještě lochtání nohou. Tentokrát jsem to ale vyřešila tak, že když mne manžel vysadil na letišti v Praze , hodila jsem zcela veškeré pochybnosti za hlavu a plánovitě se začala těšit na dovolenou, vždyť jsem měla na co. Mám už vyzkoušené, že jakmile sednu do auta nebo do letadla a odlétám či odjíždím pryč z Prahy, veškerý stres nechám na místě a vyzvednu si ho zase až při návratu zpět. Odlétala jsem z letiště Ruzyně Praha a vrátila se na letiště Václava Havla.

Letěli jsme s British Airways do Londýna a z Londýna do Los Angeles. Letiště v Londýně mne nadchlo, protože v těchto letištních prostorách na rozdíl od ruzyňského letiště je zcela příjemné strávit i celý den čekáním na navazující spoj. Když jsem byla před 2 lety v Londýně u mé bývalé kolegyně na krátké návštěvě, říkala její spolubydlící, že když odlétá z Londýna, tak si udělá volný celý den a projde si londýnské terminály, v klidu se tam naobědvá a nakoupí si. Na letišti je opravdu živo, je plné turistů a kvalitních obchodů a restaurací apod. Objevila jsem dokonce bary s mořskými plody. A i když náš průvodce tvrdil, že v porovnání s letištěm v San Francisku zde vládne chaos, mně se letiště moc zamlouvalo.

Před odletem za oceán jsem si tak stihla prohlédnout poslední značkovou módu, krásné letní hedvábné květinové šaty , tuniky a blůzky, vše vystavené u firmy Harrods. Ach jo, krásná móda, k tomu ty kabelky a šátky. Líbily se mi úžasné letní klobouky. Poslední dobou je móda krásná, protože modely jsou ušity z krásných potištěných látek. Tento rok jsou na látkách i tukani, papoušci, pávi a květy všech rozměrů, druhů a barev. Chtěla jsem být kdysi módní návrhářkou, zahradní architektkou, doba tomu ale nepřála. Teď alespoň obdivuju umění a kreativitu mladších, kteří mají větší štěstí.

Čekala jsem na odlet a pozorovala dění kolem našeho letadla BA na letištní ploše. S takovým velikým letadlem jsem už dlouho neletěla. Bylo plné cestujících. Hurá do Los Angeles, čekal nás dlouhý noční let směrem přes Atlantik , Kanadu a USA na východ. Po večeři servírované v letadle jsem si objednala suché víno a podařilo se mi celkem snadno usnout únavou a po časném probuzení, snídani a přeletu pohoří jsme přistáli v Kalifornii. Je zajímavé, jak se takový kolos při přeletu některých oblastí chvěje. Vítr si s ním hraje jako s kotětem. Zaregistrovala jsem se po přistání opětovně dobrovolně do PC amerických úřadů a vyrazili jsme do zmodernizovaného historického hotelu ve stylu Art Deco v centru města, nedaleko Civic Center a Financial District. S třemi a půl miliony obyvatel je „Město andělů“ po New Yorku druhé největší v USA. Byl večer a šla jsem si tedy znovu lehnout, snažila jsem se při tom zapomenout na posun času. Zítra ráno musím být v pořádku, připravená na celodenní prohlídku města, jmenovitě Down Townu a Long Beach, známého letoviska a přístavu, kde kotví slavná loď Queen Mary a za ní ruská ponorka, kterou Američané odkoupili.

Mám ráda přístavy a jachty a Američané mají opravdu krásné velké jachty, takové stylové bílé a modré. Slavné pláže jsem nenavštívila, viděla jsem je alespoň zdálky , protože se blížil večer a začalo se stmívat a nás čekala ještě hodinová cesta do hotelu. Cestovat hromadnou dopravou v LA je zajímavá zkušenost. Jako běloch jste tam obvykle sám, s námi cestovali hlavně Mexičané a sem tam nějaký černoch. Výjimečně honila policie vagóny jednoho sociálně slabšího bělošského mladíka a objevilo se tam se soumrakem i několik bílých a barevných bezdomovců. Žebrali a dívali se pod sedadla a hledali něco k snědku.

V tomto městě mne čekala ještě dvě velkolepá překvapení, a to Walt Disney Concert Hall od architekta F. Gehryho z roku 2003 a Cathedral of Our Lady of the Angels a mausoleum /G. Grant) od architekta R. Monea z roku 2002. Nepředstavitelně krásné …. Do LA jsem původně letěla hlavně kvůli The Getty Center od architekta R. Meiera z roku 1997. Můj dojem z tohoto uměleckého, architektonického a zahradního centra překonal veškerá moje očekávání. Je to velké, nádherné a dokonalé, protkané celé sochami a vodními plochami. Viděla jsem Santa Monicu, konečně také Beverly Hills a Rodeo Drive, Hollywood Boulevard, Kodak Theatre a úžasnou botanickou zahradu ve Staré Pasadeně s rozsáhlou sbírkou kaktusů. Největší, kterou jsem kdy viděla a k tomu v době naší návštěvy kvetoucích kaktusů. Ale také veliké parkoviště osobních automobilů značky Porsche u obchodu , které v Evropě jen tak člověk neuvidí, a dalších značek. Kromě architektury jsme viděli spoustu galerií a muzeí. Závidím Američanům jejich bohaté umělecké sbírky. LA se mi líbilo, je tam ale vidět značný vliv hispánského obyvatelstva na město. Těšila jsem se do San Franciska. Tohle kosmopolitní město (750 tisíc) podmanivého kouzla a atmosféry leží na severním hrotu pahorkatého poloostrova v obrovské zátoce San Francisco Bay. Na celodenní chůzi po městě jsem si už zvykla a vlastně mi nedělala žádné větší problémy. Potěšilo mne, že mi ani nebolí nohy, i když po návratu do hotelu jsem si vždy dala příjemnou sprchu, k pití džus nebo místní víno či ovoce a šla si lehnout. Snídani jsem si v San Francisku připravovala v hotelovém pokoji, kde byl k dispozici kávovar a k tomu jsem si v nedalekých delikatesách kupovala různé sýry , šunky a jogurty nebo si jí kupovala v kavárně v muzeu , kam jsme šli na prohlídku. Tak jsem si koupila například v Asian Art Museum japonské závitky s lososem a k tomu japonskou kulatou zelenou cukrovinku zabalenou v celofánu. Chtěla jsem to prostě ochutnat. Instalace v tomto muzeu je neskutečně zajímavá a příjemná. Nejlepší oběd byl ale v SF na Fishermans Wharf, Pier 39 ve vyhlídkové celé prosklené restauraci s výhledem na pevnost Alcatraz, ke které pluly lodě s turisty jedna za druhou. Byl krásný teplý den a já jsem si objednala mísu s mořskými plody a k tomu karafu kalifornského vína.

Také jsem po městě jezdila v Cable Car do kopců a z kopců, historickými poválečnými tramvajemi po hlavní Market Street směrem k oceánu palmovou alejí, například jsem jela tramvají z roku 1947 s názvem San Diego. Tramvaj byla béžovozelená a měla malá okénka. Seděla jsem hned za řidičem a dívala se předním oknem na palmovou alej, kterou jsme projížděli ,na záliv a na mola u zálivu a na velké zaoceánské lodě.

Náměstí Union Squareseverně od uliceMarket Streetje pravým středem San Francisca. Náměstí dominuje památník Dewey Monument z roku 1903, coby vzpomínka na španělsko-americkou válku, a velká barevná srdce. Ve východním rohu Union Square je pěší zóna Maiden Lane s drahými galeriemi a kavárnami.

Zašli jsme na prohlídku univerzity v Berkeley nevelkém městečku na břehu SF Bay, prošli jsme kolem Sea Clif, Baker Beach s výhledem na Golden Gate Bridge z roku 1937, Oakland s krásným přístavem a zastavili se v tzv. beat generation districtu na Columbus Avenue (Ferlinghetti Bookstore z roku 1953, Cafe Vesuvio (J. Kerouac), ve kterém podávali skvělou irskou kávu ,a prošli kolem Condor Club. V Cafe Vesuvio se jakoby zastavil čas. Popíjela jsem výbornou irskou kávu a rozhlížela jsem se kolem sebe a prohlížela si kavárnu.

Symbolem města je bezesporu slavný most Golden Gate Bridge, který hlídá vjezd do štíhlé zátoky San Francisco Bay severozápadně od centra. Most byl postaven v roce 1937 a jeho konstrukce ve stylu art deco visí dohromady na 130 kilometrech ocelových lan. Některá z nich mají až metr v průměru. Od svého postavení v roce 1937 byl vždy oranžový. Jeho konstruktér Irving Morrow vybral tuto barvu, neboť nejlépe ladila s okolím.

Mně se v Kalifornii líbila zejména příroda, respektive zahradní architektura, protože v době naší návštěvy vše kvetlo, hlavně kvetly kamélie , pěstování kterých u nás není tak běžné, a veškeré parky, zahrady a předzahrádky byly skvěle upravené a udržované. Veřejné parky jsou dokonale promyšlené. V parcích je vybudováno mnoho vodních ploch s tekoucí vodou, vodopády a vodotrysky. V univerzitním parku v UCLA jsou umístěné sochy a je zde zbudovaná alej překrásných stromů. Nevšimla jsem si, že by zde někdo něco ničil nebo odhazoval odpadky na trávu nebo cestičky.

Ve Fine Arts Museums of SF, De Young Museum z roku 2005, ve kterém kromě vystavených uměleckých předmětů probíhala výstava květinových vazeb. Květinové dekorace byly umístěny v sálech muzea a dodávaly muzeu svěží až snový romantický nádech. Ach… něco takového mít v Praze. To nadšení zúčastněných, ta kreativita, ta záplava květů a originalita. Fotila jsem a fotila. Řekla jsem si, že něco obdobného zkusím zhotovit doma v létě, až bude dostatek květin a zeleně. Za pokus to rozhodně stojí. Ve vazbách byly použity různé dekorativní prvky, jako například zlaté rámy od obrazů, kovové různobarevné pletivo apod. A ještě k tomu nedaleko tohoto muzea byla japonská kvetoucí zahrada s azalkami, jezírky, altány, můstky, kapry , původní dřevěnou pagodou…. V místním obchůdku se prodávali japonské kovové čajníky, čajová keramika a porcelán, japonské jídelní hůlky, japonské panenky ze dřeva „kokeši“, japonské vějíře a další stolní náčiní jako podložky , čaje apod. Pěknému obchůdku vévodil místní Japonec.

Zeptal se mne při placení : „Chcete vědět, co je na té čelence za nápis?“.

„Ano“, odpověděla jsem, „vybírala jsem čelenku podle grafiky písma“.

„Znamená to japonsky jsem nejlepší, jsem číslo jedna“, odpověděl mi.

Také jsem se prošla po China Town. Je to zvláštní město uvnitř města. Ve městě jsou čínské školky, ulice jsou vyzdobené svátečními vlaječkami, domy jsou zdobené tradičně a v obchodech se prodává převážně čínské zboží. Není mi zcela jasné, jak je možné, že Číňané opustí svou zemi a potom si zbudují nějaké podobné místo někde v zahraničí, ve kterém žijí, a dováží si čínské zboží a potraviny. Nedovedu si sama sebe představit, že bych se takto chovala. Určitě bych děti naučila česky a vyprávěla jim českou historii a ukázala jim Česko , uvařila jim občas nějaké to české jídlo apod. , to by bylo asi tak ale vše. Zaujalo mne, že v parku posedávali na lavičkách přes den především muži. Zvláštní svět. Mám na to takovou metodu, snažím se si objekt představit v Praze a často se mi to nepodaří. Jiný vztah mám ale k japonské kultuře. Dovedu si celkem dobře představit současnou japonskou zahradu někde v Praze. Viděla jsem jí například kromě Kalifornie i v Evropě v Duesseldorfu a líbila se mi.

Lidé v Kalifornii jsou záviděníhodně otužilí, jsou to původem Seveřané, většina z nich byla v březnu oblečená letně na rozdíl od nás, kteří jsme ve větru chodili po městě v bundě. Oni chodili na boso a v krátkých rukávech.

Mezi výškovými domy je na rozdíl od NY větší prostor, více světla dopadá na zem a v tom prostoru mohou být zbudovány parky a v nich jsou umístěny sochy nebo různé objekty. A zase vodní plochy, obdélníkové a kulaté nádrže lemované rozkvetlými květy nebo keři. V obkladech mrakodrapů se odráží nebe , plují po nich mraky a slunce,také sousední mrakodrapy a siluety soch a stromů. Ráj pro fotografy.

Škoda jen, že město SF v pravidelných intervalech postihuje zemětřesení. Nedovedu si představit, že bych v takovémto městě trvale žila v očekávání nějaké přírodní katastrofy. Je to ale krásné město evropských rozměrů a atmosféry. Sem bych se chtěla určitě ještě někdy podívat .