Kategorie Za vodou, v Madagaskaru
v kategorii Texty dne 12.12.2011
Madagaskar je velmi daleko. Je to čtvrtý největší ostrov, který leží nedaleko jižní Afriky. Z Prahy jsme v listopadu ráno odletěli do Paříže a z Paříže večer nočním letadlem do Antanariva, hlavního města Madagaskaru a potom ranním letadlem na zelený ostrov Nosy Be a tam už jsme jen dojeli auty na břeh oceánu , kde právě probíhal odliv, brodili se ke katamaránu (samozřejmě jsem si hned rozřízla o ostrou lasturu chodidlo) a odjeli do rybářského ekologického kempu.
Na lodi vál větřík, celkem příjemná změna v tom horku. Ze břehu nás pozorovali vesničané a místní zebu. Při jízdě z letiště na pobřeží jsem viděla, jak domorodí obyvatelé vypalují porost, který je obkličuje, aby mohli na vypálených plochách pěstovat zemědělské plodiny. Do této doby jsem o tom pouze četla v učebnicích , ve kterých stálo, že vypalování místních porostů má negativní dopad na zeměkouli. Na mne do auta v tom vlhkém horku se valil šedý kouř, pozorovala jsem dohořívající palmy a bylo mi jich tak nějak líto a také jsem si představovala, že s mačetou vysekávám místní porost , abych pro sebe osvobodila půdu. To bych asi nedokázala.
Na Madagaskar jsem se vždy chtěla podívat, dokonce už i v době mých školních let, kdy jsme mohli běžně cestovat pouze do sousedních zemí. Byl to můj sen ze zeměpisu. Představovala jsem si v Praze baobaby v přírodě a jejich obrysy při západu slunce na horizontu plání a v duchu mne ani nenapadlo, že bych něco takového mohla ve skutečnosti opravdu zažít. Až před takovými 2 lety mi svitla zčistajasna taková slabá a velmi vzdálená naděje.
Odlétali jsme večer z Evropy a Evropa a severní Afrika svítila ve tmě při přeletu nad městy a vesnicemi. Sledovala jsem náš let na mapě letecké společnosti a vylétala jsem z krásné podzimní Paříže a netušila jsem, jak bude vypadat přistání tam někde na vzdáleném ostrově. Letěli jsme potom celou noc nad Afrikou kolem východního pobřeží k Mombase a tam jsme se odklonili směrem k ostrovu. Blížili jsme se. Bylo brzy ráno a pozorovala jsem ostrov pod sebou. Červený ostrov a úhledná pole s rýží a klikatící se silnice, horské masivy a údolí a oceán, taková ta červená a zelená barva Afriky. S letem ze mne opadal stres z Čech , snažila jsem se zapomenout a setřást ze sebe únavu posledních dní. Uvažovala jsem, jakou to vlastně Afriku tam někde před sebou v daleku najdu. Nebude to pravá Afrika. Bude to jiné. Jiní lidé a doba zralých mang a plodů liči a spousty suchých plodů pod stromy. Těšila jsem se, že budu sbírat mušle na korálovém bílém písku, koupat se v Indickém oceánu , pozorovat lezoucí ryby, skákající lemury, kraby.
Hned vedle kempu rostl obrovský baobab mých snů. Tyto statné stromy s mohutným kmenem plným vody, které se do koruny rozvětvují až u vrcholku, vypadají jako z jiného světa. Na cestě k baobabu prodávala štíhlá žena mušle, které našla v okolí. Měla u sebe pět dětí a byla slepá prý po prodělané malárii. Zeptali jsme se nejstarší její dcery, tak kolem 12ti let, kolik chce za jednu mušli. Něco nám říkala, tak jsme jí posunky naznačili, aby cenu napsala do písku, namalovala slunce. V zemi je povinná bezplatná pětiletá školní docházka. Děti chodí do školy ve stejné košili, uniformované.
V Praze jsem si chtěla koupit nějakého průvodce Madagaskarem. Nebyl ale k mání. V jednom pražském knihkupectví mi slečna poradila, abych si průvodce koupila po příletu na místě. Počítala jsem do tří, abych nebyla jízlivá. Koupili jsme si tedy zcela bez problémů průvodce v Německu .
Madagaskar je ostrov vzdálený 400 km od pobřeží východoafrického Mosambiku. Ostrov se od africké pevniny začal postupně odtrhávat ve druhohorách až třetihorách, odtrhl se před 160 milióny let a dnes se od ní vzdaluje o dva centimetry ročně.První obyvatelé Madagaskaru se na ostrov přeplavili z Indonésie. Mluví se zde malgašsky. Jeho povrch tvoří náhorní plošina zvolna se sklánějící k západu a příkře spadající na východ k úzkému pruhu pobřežní nížiny. Na severu ostrova se vypíná vulkanický masiv. Pozůstatkem dřívější sopečné činnosti jsou dnešní kráterová jezírka a horká vřídla.
Příroda vás tu uspí se západem slunce a vzbudí v pět hodin ráno při východu slunce. Příroda ožije, ptáci si povídají ve větvích stromů … Při západu slunce zase ožívají na pobřeží krabi a gekoni a honí mravence a mouchy. Na pobřeží žijí lidé v chatrčích z větví a palmových listů, které vydrží i pořádné prudké slejváky, na moře s rozedněním vyjíždějí lodě rybářů. Jsou to takové dřevěné lodě domorodců postavené do vln jako čluny s postranním vyvažováním. Rostlinná společenstva na Madagaskaru jsou různorodá a to díky různé nadmořské výšce. V nejvyšších horách najdeme horské louky, níž tropické deštné pralesy. Deštné pralesy Antsinanana zahrnující 6 národních parků podél východní části ostrova byly přidány do seznamu světového dědictví UNESCO. Najdeme zde však i velké mangrovové porosty, ve kterých lze snadno zabloudit. Na ostrově tak lze pěstovat skoro vše. Madagaskar je také rájem pro milovníky kamenů, minerálů a polodrahokamů. Domorodci je nabízí ve svých stáncích při silnicích.
Na Madagaskaru se kvůli izolaci od okolních pevninských bloků vyskytují například lemuři, kterých zde žije na 20 druhů. Nejsou zde ale dravé šelmy, výjimkou je fosa madagaskarská. Na ostrově žijí pestrobarevní chameleony, mezi něž patří například až půlmetrový leopardí nebo jeho příbuzný o velikosti lidského malíčku. Náš průvodce národním parkem říkal, že na jednom čtverečním metru je vždy nějaký chameleon. Začal na kraji pralesa hledat ve spadaném listí a ukázal nám na dlani malého hnědého chameleona. Také jsme viděli menšího zeleného chameleona, který se svlékal z kůže . Mně se ale líbí chameleoni velcí , zelení a červeně a žlutě zbarvení. Jsou to takoví malí dráčci , kteří mají vypouklé kulaté oči a velikou tlamu . Jeden veliký chameleon přecházel před námi silnici. Místní řidič ho opatrně objel. Byl, jak jinak, krásný.Také jsem viděla spoustu gekonů různých velikostí a různého zabarvení. V koupelně na umyvadle v prvním kempu trůnila žabička a sledovala naší očistu. Jednou vlezla přede mnou do odtokové roury. Dívala jsem se, že ústí za oplocením koupelny. Také tam k večeru obcházel plot obrovitý šedý krab. Podobného kraba jsem viděla, jak se prochází otevřenou halou hotelu.
V národním parku poletovali kolem cesty mezi stromy obrovští barevní a neposední motýli. Poletovali kolem nás, usedali krátce na květiny a keře, nedali se ale k naší škodě vyfotit. Byli býlí, modří, oranžoví, žlutí s černými linkami. Byli příliš rychlí.
Ve druhém kempu , ve kterém jsme se ubytovali, bydleli ve větvích lemuři. Byla to rozvětvená rodinka, která k večeru slézala ze stromů a přicházela k terase u otevřené jídelny, sedala na křesla a čekala na pamlsky. Samice na sobě měla dva své potomky, kteří se pevně drželi jejího těla. Dostávali od nás návštěvníků mango a banány. Měli ostré drápky a ostré zoubky. Jednou jsem je pozorovala při koupání v zátoce, jak šikovně přeskakují ze stromu na strom, z větve na větev a větve se pod nimi prohýbají, houpou se a pomalu tak sestupují dolů ze stromů. Ten pohyb lemurů způsobil, že stromy ožily a prohýbaly se pod jejich skoky. Fascinující podívaná.
Musím říci, že poslední léta jezdím do ciziny i za gastronomickými zážitky. Tady na ostrově bylo vše, co jsem si mohla přát, čerstvé ryby, krabí maso, krevety různých velikostí, langusty, čerstvě utržené ovoce, zelenina. Bylo to dobré a za svého pobytu jsem se toho nepřejedla, i když jsem toto vše jedla každý den. Ochutnali jsme i místní vína, nechutnala nám. Bílé vino chutnalo jako ledové víno, červené nebylo k pití. V jediné samoobsluze ve městě jsme si koupili místní tvrdé dobré bonbony. Na ostrově funguje směnný obchod na tržištích, které jsou všude, ve městech i na vesnicích. Vyrábí se zde také překrásné koše, jak užitkové, tak i nákupní a ty, které lze nosit místo kabelek. Také jsou zde k mání krásné bavlněné látky s africkým potiskem, které si ženy ovinují kolem těla namísto šatů. Na ostrově se také prodávají kabelky a kabely, pásky a páskové boty a náramky z krokodýlí kůže. Je to kůže z nilských krokodýlů. Kabelky nejsou levné.Ve stáncích a v obchodech je ale k mání vše, protože v zemědělství se sklízí rýže, kukuřice , maniok, cukrová třtina, batáty, lilek brambor,bavlna, sisal, Kokosový ořech,mango, ananasy, pomeranče, banány, pepř, vanilka, hřebíček a káva. Živočišná výroba je orientována na chov skotu zebu s takovým hrbem jako má velbloud , prasat v horách , ovcí,koz a drůbeže, zejména zajímavých takových statných slepic a kohoutů na vysokých statných nohách vhodných pro pořádání kohoutích zápasů.Převáží a přenáší se buď v obrovských koších nebo svázané za nohy a hlavou dolů. Není to hezký pohled. Pro nás Evropany nebyl příjemný pohled ani na stánkový prodej masa. Viděla jsem také v prvním kempu, jak domorodí vesničané suší ryby, které rozřežou do tvaru štítu a zavěsí na kůly na slunce.
Vanilka roste jako zelené fazole v trsech na stromech, také jsem se byla podívat na zrající pepř, kakao, kávu a svazky liči, visící ze stromů a pod stromy válející se zralá manga, obrovské ananasy, trsy malých banánů. Voňavý hřebíček. Na trzích byly všude v nabídce batáty a ve vyšších oblastech podzemnice olejná.
Všude kolem nás se pásli zebu, různobarevné kozy, ovce, ve vyšších oblastech štíhlá prasata, různá drůbež – slepice, kohouti, kachny, perličky, krocani. Takové malé safari. Zebu byli štíhlé a spásali okolní traviny , kozy vyskakovaly na keře a byly nádherně zbarvené, prasata byla téměř štíhlá a domorodci je pěstují ve vyšších oblastech. Všude kolem ale pobíhá místní drůbež. Přemýšleli jsme, zda se na noc vrací domů.
V listopadu je na ostrově horko, vlhko a štípou komáři , někteří i malaričtí. Spí se pod moskytiérami a komáři se odhání i dalšími prostředky, různými spirálami a odpuzovači hmyzu. Po návštěvě národního parku jsem byla poštípaná snad všude po těle. Komáři štípali hlavně, když jsem se přestala hýbat a zastavila se . Komáří vpichy svědí a člověk se škrábe. Zjistila jsem, že se mi také v tom horku špatně chodí pěší túry , třeba několikahodinové putování místním národním parkem mi nedělalo příliš dobře . Park byl velmi zajímavý, všude kolem byli přerostlé pokojové rostliny a další zajímavosti z rostlinné říše. Nemohla jsem se ale této podívané zcela věnovat. Chůze do kopce v tom vlhkém horku mne fyzicky vyčerpává, urputně se potím a zadýchávám se. Musím si vždy po nějaké době odpočinout a mám pocit, že se blíží můj fyzický kolaps a související obava či hysterie. Nejsem zvyklá si ověřovat, co fyzicky vydržím. Nikdy jsem nebyla žádný sportovec. Mým oblíbeným sportem je koupání se v moři, nikoliv dálkové plavání kolem pobřeží. V dětství jsem v takovýchto situacích omdlévala.
V teplé vodě vydržím zahálet dlouho a tady teplá voda opravdu byla. Dokonce jsme si užívaly i v nedaleké zátoce koupání bez plavek. Na břehu se povalovaly pouze pasti na kraby, nikdo jiný v blízkém okolí nebyl.
První týden jsem strávila v kempu se zkušenými dlouholetými rybáři, kteří vyplouvali brzy ráno na širý oceán za účelem rybolovu a vraceli se zpět k večeru před západem slunce. Při večeři jsem si potom užila dostatek rybářského vyprávění, hovorové až vulgární češtiny či moravštiny a macho vtipů. Po několika dnech nás manželky správce kempu odvezl konečně svým katamaránem přes záliv do města do staré koloniální vily, kde jsme pro změnu mohly nerušeně pozorovat obstarožní Francouze (Madagaskar je bývalá francouzská kolonie) držící se za ruce s místními dívkami. Při pohledu na tuto romantiku jsme trochu propraly i naše současná česká a moravská manželství, přítomné rozvedené rybáře a jejich blonďaté východní úlovky včetně našich případných možností. Nedávno jsem četla názor jednoho českého odborníka, že muži po padesátce chytnou obvykle v rámci tzv. přechodu druhý dech a zakládají nové svazky s mladší partnerkou kvůli reprodukci. Otázkou je, jak toto funguje v praxi, jak většina mužů při zaměstnání hravě zvládá svoje koníčky, například posezení s kamarády v hospodě, posezení na rybách, hraní golfu , cyklistiku , vyjížďky na silných motorkách a další časově a finančně náročné zábavy a také všechny svoje přiznané a nepřiznané potomky.
Loading...
