Podzim v Praze a jeseteři
v kategorii Texty dne 06.11.2011
Tak je tady zase podzim. Přes den je už zase tma, na listopad je ale teplo, jen občas poprchává. V ovzduší je cítit vlhko a tlející listí a k večeru někdy cítím i městský smog, který se snáší k chodníku. Stromy se postupně zbarvují do žluta a do červena a oranžova , žloutnou břízy a začínají ze stromů opadávat listy a pokrývají trávu a chodníky kluzkým tlejícím kobercem.
Nejdříve ale jednoho pražského rána si mlha sedla na řeku u mostu legií a přikryla po ránu Vltavu bílošedou mlhou , ze které vystupoval v pozadí pražský Hrad osvětlený paprsky ranního slunce.
„Ach, takový krásný pohled“, myslela jsem si při pohledu z ranní tramvaje na ten přírodní úkaz.
Potom se zbarvily stromy v petřínském parku na Újezdě a oranžově zazářily do okolí. Započal podzim ve městě.
Zářivé léto se uložilo do vzpomínek na slunečné dny. Slunce mi teď alespoň připomíná kytice žlutých růží ve skleněné váze na mém stole. Jsou krásné.
Letěli jsme koncem srpna letadlem z Amsterodamu do Seattlu, vrchem přes Velkou Británii, Island, Grónsko a Kanadu. Přelétali jsme nad západní částí Kanady a z oválného okna letadla jsem pozorovala zasněžené vrcholky hor a vrásčitá údolí. Připomnělo mi to můj březnový let z Říma do Prahy při přeletu nad Alpami . Jedna hora se tyčila celá pokrytá sněhem a podle mne to byl Mount Baker, viditelný ze všech stran. Stejně tak se tyčí někde v Africe Kilimandžáro, hora z povídek Hemingwaye, kterou jsem vždy chtěla vidět. Širé zelené pláně, slon v popředí celé scenérie a za ním v dálce tyčící se Kilimandžáro částečné zakryté mraky. Ano, takovou fotografii už mám.
Konečně ve Vancouveru. Od konání olympijských her ve Vancouveru jsem si říkala, že by se mi město mohlo líbit a že k němu není daleko od Seattlu v USA, kam občas letíme na dovolenou, a že by vlastně vůbec nebylo od věci se tam někdy zajet podívat. Autem by to mohlo být kolem tří hodin jízdy a jediným větším problémem jsou tedy víza do Kanady. Vancouver musí být bohatým městem a překvapil mne také vztah města k původním obyvatelům této části země, který se projevil i v programu olympijských her. Ve Vancouveru jsem zjistila, že mnozí obyvatelé města jsou původem z Asie. Vancouver má velmi příznivé počasí po celý rok, je přístavním městem s obrovským přístavem a leží v jihozápadní části Britské Kolumbie v Kanadě v údolí řeky Fraseru u Tichého oceánu. Město je pojmenované po námořním kapitánovi Královského námořnictva Georgovo Vancouverovi. Z centra města jsou vidět zalesněné hory , siluety okolních budov , okolo plující zaoceánské lodě nebo menší plachetnice. Všude kolem města jsou zálivy a různě velké přístavy včetně přístavů s jachtami. Přes zálivy se táhnou mosty a jeden z nich směřuje například na Aljašku. Na prohlídku města jsme měli pouze dva dny , ubytovali jsme se v hezkém hotelu v centru města a vyšli si na krátkou prohlídku centra , rezervovali si stůl na večeři a objednali si na druhý den pětihodinovou prohlídku města autobusem s návštěvou nejzajímavějších míst ve městě. Měli jsme velké štěstí , protože počasí bylo sluneční. Centrum Vancouveru je moderní, budovy jsou ze skla a město je až neskutečně čisté. V centru lze navštívit Vancouver Art Gallery, Marine Building, novou knihovnu , naproti které je také nové divadlo,olympijský stadion a mnoho obchodů a nákupních středisek . Koupili jsme si CD s Amy Winehaus, Magdalenou Koženou, Jonasem Kaufmanem a několik jazzových nahrávek s Chick Coreou. Jeden z nejkrásnějších výhledů na Vancouver poskytují North a West Vancouver. West Vancouver je známý jako nejlepší místo na bydlení v Kanadě, místo s nejlepší adresou v zemi. North Shore nabízí lyžování na Grouse Mountain, Seymour Mountain anebo Cypress mountain, které jsou na dosah ruky. U vody jsou pro změnu rozlehlé parky, mezi nejznámější patří Stanley Park. K vidění jsou zde indiánské totemy. V přístavu si můžete pronajmout plachetnici nebo se jen tak na kajaku či jiné loďce projet po moři. Vancouver Lookout Harbour Centre Tower je vyhlídka, ze které je výhled na celé město a na jeho střechy. Ve městě je také hezké akvárium Vancouver Aquarium , které je největší v celé Kanadě. Velmi navštěvovaným místem je Canada Place, zajímavě architektonicky řešené centrum přímo u pobřeží. Ve městě jsou i další parky jako Queen Elizabeth Park nebo botanická zahrada Van Dusen. Lanovka vede na horu The Grouse Mountain.
Západokanadská provincie Britská Kolumbie je mnoha turisty a cestovateli považována za jednu z přírodně nejkrásnějších oblastí naší planety. Nedaleko Vancouveru teče řeka Fraser. Je to široká řeka, která ústí do Tichého oceánu. Díky důsledné ochraně řeky Fraser a ryb při pobřeží Britské Kolumbie, je dnes Fraser opět jednou z nejvýznamnějších lososích řek naší planety. Kromě všech pěti druhů pacifických lososů se v řece loví i pstruzi duhoví, jejich tažná forma-steelhead a na lovce opravdu velkých ryb čekají v říčním proudu obrovští jeseteři. Jsou to takové prehistorické ryby, které už málem vyhynuly. Teď jsou chráněné. Můžete si jesetera chytit , musíte ho ale změřit a zaevidovat či očipovat a vrátit zpět do řeky. Jeseter bílý se vám odmění úžasnými skoky z vody.
Pro zajímavost, v řece Fraser je losos čavyča (king) , losos kisuč (silver-coho) , losos keta (chum-dog) ,losos nerka (sockeye) .V lichých letech táhne do řeky až 30 miliónů exemplářů lososa gorbuša. Celkové množství lososů, kteří táhnou v průběhu roku do řeky Fraser, kolísá od 30 do 70 miliónů kusů. Pstruh duhový,steelhead, se loví od února do dubna.
Přiznám se, byla jsem tam na řece a dodnes ji vidím před očima. Je krásný sluneční den. Široká řeka v širokém údolí , divoká i krotká a po ní plují rybářské lodě s rybáři, kteří chytají jesetery. Někteří na mělčinách řeky muškaří. Řeka má nádherná zákoutí a z řeky je krásný výhled na okolní hory se zasněženými vrcholky. Řítili jsme se na ploché motorové lodi po řece, sbírali uhynulé lososy na návnady a pozorovali po břehu jedoucí nákladní vlaky se 100 vagony nebo remorkéry, které za sebou po řece táhly obrovské vany naložené horninou či při krajích řeky uvázané ke kůlům vory. Tak nějak jsem si vždy představovala vory na Vltavě. Nad námi létali obrovští rackové a usedali na hladinu řeky a pluly na uhynulých lososech dolů po proudu řeky. Tu a tam se objevilo sportovní letadlo. Nad řekou přelétali divoké husy. Dno řeky je samý oblázek, který je pokrytý slabou vrstvou bahna. Když bahno z kamene smyjete , objeví se překrásné barvy různých hornin.
Mým cílem bylo vidět velkého jesetera. Viděla jsem jesetera světlého i tmavého. Je to zvláštní ryba. Má takové světlé oči, krásnou kresbu kůže a zajímavý tvar hlavy. Viděla jsem jesetery menší a velké. Na každého jesetera jsem si šáhla a obdivovala jsem ho z blízka. Jednoho velkého trofejního jsem držela .
Jeseter (Acipenser) je rod chrupavčitých ryb. Vyznačuje se protáhlým tělem pokrytým velkými kostěnými štítky, které se nacházejí v pěti podélných řadách , jedna na hřbetě, jedna na každém boku a dvě na břišní straně těla. Ocasní ploutev je značně nesouměrná, horní lalok je výrazně delší než spodní. Rypec je značně protáhlý a je opatřen čtyřmi vousky. Jeseteři jsou poměrně starobylou skupinou ryb, jejich nejstarší zástupci se objevili již v období svrchní křídy (stupeň kampán, asi před 80 miliony let). Tělo je mohutné, bez šupin. Na hřbetě je v řadě 11-14 štítků, na boku 38-48 a na břiše 9-12 štítků. Hřbet je šedý až olivově zelený. Dorůstá délky až 610 cm a hmotnosti 680 kg. Dožívá se i více než 100 let. Živí se mrtvými rybami, mihulemi a jinými rybami, korýši a měkkýši. Na začátku léta se jeseteři shromažďují ke tření v místech se štěrkovým dnem. Samice naklade až 100 000 hnědých jiker, které se lepí na dno. K líhnutí potěru dochází přibližně po týdnu. Druhy jeseterů: amurský, ruský, bílý, čínský, hladký, hvězdnatý,jaderský, jihočínský, krátkorypý, malý, ostrorypý, perský, sachalinský, severní,sibiřský, štítnatý,velký a viza velká (Huso huso). Tak takové jsou vzpomínky na tuto úžasnou řeku Fraser a její obyvatele.
A také jsem byla v Seattlu a nedaleko tohoto hezkého amerického velkoměsta. Byla jsem v místech, o kterých Betty Mac Donaldová psala ve svém románu Vejce a já. Tentokrát bylo hezké počasí, tak jsme se chodili koupat do zálivu a tam jsem sbírala ústřice, které jsem nacházela u břehu v trsech přirostlé u sebe .
Je to země zálivů , mostů a zvířat. Po silnicích se o dovolené nebo o víkendech projíždí obyvatelé ve starých nablýskaných autech, motorkáři na silných motorkách pomalu a s rozvahou projíždí kolem pobřeží. Já jsem se byla podívat na řeku, když táhli lososi proti proudu. Lososi čekali nedaleko mostu v nevelké tůni. Mohly jich tam být stovka, jeden vedle druhého odpočívali a čekali na pokyn k další zteči řeky proti proudu. Netušili, že za nedalekou zátočinou na ně čekají místní obyvatelé s rybářskými pruty.
Snad prvně v životě jsem jedla čerstvě uzeného divokého lososa . Je to opravdová jemná lahůdka. Také jsem jedla kromě ústřic krabí maso a dlouhé nohy z aljašského kraba a chapadla chobotnice. Často si říkám, že jsem se asi měla narodit nebo žít někde na břehu moře, už jen z toho důvodu, že ráda jím jeho plody.
Na vlastní oči jsem viděla několik námořních letadlových lodí, které kotvily u břehu zálivu, ponorkovou základnu, vojenskou základnu s letadly před vjezdem do ní, ponorku, velké nákladní zaoceánské lodě s čínským zbožím na palubách. Něco takového v Česku jen tak neuvidím.
Tam někde v lese je i Chester.