Kategorie Male, Maledivy II
v kategorii Texty dne 11.05.2011
Republika Maledivy je rozmístěna na atolech asi vulkanického původu nedaleko Srí Lanky a Indie. Hlavní město republiky leží na jednom ostrově a hned vedle na druhém menším ostrově je letiště. Přistávací dráha vede z jednoho konce ostrova na druhý, začíná u zátarasy na břehu moře. V letadle , kterým jsme tentokrát letěli, byla kamera umístěná na opěradle protějšího sedadla, na které cestující mohli pohodlně z křesla sledovat prostor pod a před letadlem.
Využila jsem toho a při odletu jsem sledovala prostor před letadlem a sledovala blížící se zátarasy na rozjezdové dráze při startu letadla. Připadalo mi, že se ten obrovitý letoun rozjíždí trochu pomalu. A červená světla na zátarasech zářila do noční tmy před námi a přibližovala se a já si uvědomovala, že nemám strach, nejspíše kvůli rychlé smrti. Že až do okamžiku, kdy se letadlo odlepilo od země a začalo stoupat k tmavé obloze, jsem přemýšlela, zda se nám start podaří nebo zda dojedeme až k vodě a tam nastane zase jedno letecké neštěstí, o kterých si čteme v novinách které cestující neovlivní. Říkala jsem si, že kapitán určitě ví, co dělá. Moje hlava zvažovala různé varianty. Třeba bych za chvilku uvažovala jinak, to by ale už byla jiná situace, to už bychom pravděpodobně neodstartovali. Vše by proběhlo neskutečně rychle. Kapitán konečně vzlétl a my letěli nad mořem posetým osvětlenými nočními atoly a nad osvětlenými jachtami a já jsem si říkala, že tam někde je loď, na které jsme tentokrát strávili silvestrovský týden, možná, že poslední pobyt, kdo ví. Zážitky a vzpomínky zůstávají v nás pro zimní tmavé večery v Praze.
Maledivy jsem znala hlavně z časopisů, ve kterých byly fotografie maledivských rezortů roztroušených po atolech. Vilky byly umístěny malebně v řadách obvykle na kůlech nad mělkou vodou u romantické pláže ostrova. Maledivy jsou ale muslimskou zemí a republika chrání obyvatele před turisty a proto ne na všech ostrůvkách jsou vybudovány rezorty. Na řadu atolů nemají turisté ani přístup nebo v nejlepším případě musí požádat o povolení ke vstupu na ostrov. Některé ostrůvky jsou i v soukromém vlastnictví a musíte také žádat o vstup a zaplatit za něj. Na vzdálenější ostrovy létají z letiště hydroplány. Pro nás připlula na letiště menší loď, aby nás odvezla na větší loď kotvící nedaleko letiště. Všechno má ale své. Trpím od dětství mořskou nemocí, dříve jsem zvracela i v autě nebo v autobusu. Dosud si nemohu při jízdě číst. Nyní mi zůstalo mořské vlnění. Zjistila jsem ale, že se dá nad mořskou nemocí celkem jednoduše vyzrát přes akupunkturní body. A je po mořské nemoci a po obavách z ní a bez léků.
Maledivy jsou rájem pro potápěče, jsou ale také rájem pro rybáře a pro nás všechny ostatní teplo , slunce a vodu milující turisty. Jak žijí domorodci jsem zahlédla pouze z venku a nemohu prohlásit, že i pro ně je tato země rájem. Navštívila jsem pouze dva ostrovy , kam je turistům povolen přístup, vyjma ostrovů, na kterých je vybudováno hlavní město země a letiště. Přes některé ostrovy přešla v roce 2004 vlna tsunami a zdevastovala je. Na jednom takovém neobydleném ostrově jsme se byli také podívat. Domorodci tam neradi chodí, je to ostrov duchů, jak říkají. Pomalu zarůstá florou a povalují se na něm odpadky , které přineslo moře, převážně různé barevné plasty, které přinesl příliv. Posádka na ostrově ale nasbírala kokosové ořechy a vytrhla několik malých palem, které na palubě lodi zasadila do rozpůlených kanystrů z plastů. Na silvestrovskou výzdobu.
Písečné pláže jsou neskutečně bílé, protože písek je z rozmělněných korálů. Korálový písek je velmi čistý, drť je různě veliká. Voda je čistá a v ní žijí ryby různých velikostí, tvarů a barev. Také různé dravosti. Měla jsem trochu obavy z hlubiny okolního moře. K mému velkému nadšení jsem ale kolem naší lodě uviděla jednoho dne obrovské hejno delfínů. Najednou jich bylo kolem nás všude plno a hráli si ve vlnách kolem lodě, vyskakovali nad vodu, potápěli se, otáčeli hlavy směrem k nám, vypadalo to, že se dobře baví na své cestě mořem. Voda se jimi vařila. Vypadali vesele a hravě. Ve vodě měli šedobéžovou barvu různých světlostí a odstínů. Bála jsem se, abychom některého delfína nezranili. Dováděli těsně kolem lodě, tlačili se na ní a plavali před ní. Byli všude kolem nás. Otáčeli k nám hlavy a vesele si povídali. Zdálo se mi, že se usmívají. Všechny ryby jsou ve vodě tak krásně zbarvené, takové barvy si člověk ani ve své fantasii nepředstaví, to musí vidět, a ještě jsou lesklé. A když je potom vytáhnete z vody ven na vzduch, barvy hnědnou , zasychají a uvadají. Viděla jsem obrovské želvy plující osamoceně oceánem a také hejno rejnoků, proměnlivá hejna barevných rybiček, žraloky, plachetníky a mečouny , tuňáky , olihně, kraby , jehlice, a další ryby a rybičky. Když jsem se koupala u ostrůvků , tak jsem viděla nejvíce těch malých rybiček, které známe ze svých domácích akvárií a kterých se nebojím.
Na lodi jsme snídali vždy na zadní palubě. K snídani jsme mívali topinky. Zjistila jsem, že když topinku roztrhám na malé kousky, které potom házím za záď lodě do vody, objeví se po chvilce ryby zvané lodivodi a také takové velké kulaté placaté a barevné ryby, a požírají moje topinky. Bylo krásné pozorovat, jak se ryby honí u lodě a hledají kousky potravy. Byla jsem překvapená, kolik takových rybiček se z ničeho nic objeví na hladině moře. Bylo to moje každodenní ranní představení, na které jsem se vždy moc těšila. V noci, když rybáři na zádi navnadili maso na své háčky, tahali z vody zcela jiné ryby, hlavně dravce a mezi nimi i žraloky. Když jsem viděla prvního vytaženého žraloka u lodi, přestala jsem se za zádí koupat. Čekala jsem vždy, až budu na mělké vodě, kde do vody vidím, abych se mohla beze strachu vykoupat. Domorodci se koupali bez problémů.
Tentokrát byl s námi na lodi jeden potápěč, kterého známe už několik let. Bohouš točí při svém potápění po světě nádherné filmy o žralocích. Večer nám je vždy promítal. K filmu má titulky, hudbu. Žraloky snad natáčel už ve všech částech světa. Mně se obzvláště líbili citronoví žraloci. Kroužili pomalu před kamerou potápěče sem a tam a bylo jich tam kolem ve vodě čím dál více až obsadili celý prostor kolem. Jejich pomalé kroužení před kamerou bylo takové nádherně barevné a tvar jejich těl hezký grafický. Také měl na filmu i další druhy žraloků, bílé žraloky z JAR, žraloky z Kuby, tygří žraloky, kladivouny a další. Byly to vesměs nebezpečné záběry , hlavně ty z JAR. Na několika záběrech bylo vidět, jak žralok útočí na klec s potápěčem. Kdyby neutekl, tak ho snad nakonec ulovil. Strašidelné byly záběry, kde byly vidět zblízka jeho čelisti plné zubů. Bylo zvláštní sledovat, jak žralok míří ke kameře a dívá se přímo na potápěče, potom těšně před kamerou uhne a okem sleduje dál potápěče, i když už žralok od něho odplouvá. Prý se člověk musí žraloku dívat do očí. Nevím, asi bych ten upřený žraločí pohled nevydržela.
Také jsem se prvně v životě dívala na lodi na film z Bollywoodu. Velmi zajímavý zážitek. Ve filmu se pohybovali v bohatých nádherných kulisách domů nákladně odění údajně velmi oblíbení herci. Děj se odehrával v Indii a v Londýně, byla to vcelku muzikálová červená knihovna přes veškerá úskalí v průběhu děje s dobrým koncem. Byl to film se zpěvy a tancem, takový jednoduchý a veselý filmový muzikál. Nevadilo, že tomu vůbec nerozumím. Rozhodně se kapitánovi naší lodě, který si film pouštěl, líbil úplně jiný hrdina než mně. Prý, že má krásné svaly.
V Male jsem si chtěla koupit burku. Proč? No, proto, abych mohla v bytě v Praze z ničeho nic zmizet. Jsem zklamaná, vůbec nevím, kde se v Male prodává. Pojedu-li příště do Male, tak se na to zeptám buď posádky lodi nebo místních. Je to bojový úkol pro příště. Z naší skupiny kupovali někteří na našem výletě v Male v obchodech rybí čelisti, mušle, turistická trička, koření, korály a výrobky ze dřeva a z polodrahokamů a na rybím trhu sušené ryby a v aukci tuňáky. Sušené ryby smrdí rybinou, také jsme si nějaké koupili s sebou do Prahy, a také jsme si ale koupili menšího tuňáka na bifteky. Převoz tuňáka není jednoduchý. Nejdříve usmlouváte cenu za tuňáka na rybím trhu, potom si ho necháte vykuchat a naporcovat. Potom si koupíte savý papír a zabalíte kusy tuňáka do papíru a dáte do igelitu a vše dáte do chladu, abyste před odletem podstoupili ještě jednu balící proceduru s tím, že vše zabalíte ještě do osušek a uložíte do kufru nebo do tašky, zejména mé, se značkovými oblečky. Naštěstí v letadle v zavazadlovém prostoru je chlad. Cestou do Prahy chvílemi přemýšlíte na kolik korun celkem vás ten tuňák vyjde, když se něco cestou pokazí. Vše dopadlo ale dobře, až na toho jednoho velkého brouka, kterého po příletu do Prahy při rozbalování zavazadel honil manžel v předsíni po koberci a tloukl ho čepicí, aby ho ochromil. Za oknem našeho bytu byla zima, tak asi po tom, co jsme ho vyhodili z okna, chudák zmrznul. Brouk byl docela velký. Při pohledu na něho jsem se trochu bála, aby mne nekousl. Mrskal sebou jako malé zvíře. Připomínal mi malou žabku.
Silvestr byl na lodi zcela netradiční a zábavný. Posádka připravovala hudební vystoupení s bubny , zpěvem a tancem. Trénovali ve volných chvílích na zádi na palubě. Oslava dopadla na tolik skvěle, že si posádku pozvala na stejné představení ještě vedle nás kotvící loď. Tanec na vlnách se pohybující palubě a s nějakým tím vínem v sobě nepatří rozhodně k mým oblíbeným aktivitám. A tak jsem se trochu bála, aby vše dobře dopadlo. Posádka se převlékla do místních obleků, kuchař upekl krásný barevný dort , který mi chutnal trochu jako perník s chlebem. Všichni byli spokojení .
Do atolů vedou kanály, kterými proudí dovnitř voda a také z nich voda ven z atolu vytéká. V kanálech je silný a nebezpečný proud. Je dobré mít proto na lodi posádku, která se v místních poměrech vyzná. Bez ploutví se s takovým proudem těžko bojuje. To už si občas někdo z nás vyzkoušel na vlastní kůži. A co víte, co na vás u ústí kanálu do oceánu čeká. Nic nevíte. Já osobně tam vidím většího čekajícího žraloka s otevřenou tlamou, něco jako krokodýl na břehu řeky s otevřenou dokořán tlamou, který si dezinfikuje zuby. Není to dobrá představa, takový hladový žralok… .
Někteří členové posádky absolvovali u mne krátký jednodenní kurz origami. Byl to náš indický kuchař a jeden náš zručný číšník. Naučila jsem je skládat z papíru origami jeřába. Překvapilo mne, jak byli oba mladíci zdatní a učenliví. Nebyla jsem si ale nakonec jistá, zda to dělali kvůli tomu, aby se naučili něco nového a mohli to v životě použít nebo jen tak ze slušnosti.
Náš indický kuchař byl báječný. Připravoval nám indická jídla s různým indickým kořením. Jídla připravoval z ryb, které rybáři během týdne chytili. Jedla jsem tak prvně plachetníka i mečouna. Plachetník má obrovskou krásně zbarvenou hřbetní ploutev. Tyto ryby ve vodě skáčou. Prvně jsem viděla plachetníka v Africe upraveného jako trofej. Zdobil verandu domu majitele místní lodní flotily. Také jsem ale viděla vykuchaného plachetníka a mečouna, jak byl vrácen zpět moři.
Na Silvestra jsme měli humra, toho jsme nechytili. Na palubě visely také dva obrovské trsy malých banánů, které postupně během týdne dozrávaly a my jsem si je trhali a jedli . Chutnala mi také jeho rýže se strouhanou mrkví a jeho zeleninové nudličky. V každém případě byla naše strava velmi zdravá.
Maledivy jsou pro mne Středoevropana úžasnou barevnou zemí. Nepředstavím si ale vůbec místní život, i když se jeví jako celkem bezpečný a poklidný. Zdá se, že většina lidí se snaží nějakým způsobem uživit a starají se o sebe.
Loading...
