Kategorie Seattle
v kategorii Texty dne 21.11.2010
Přiletěli jsme do Seattlu po dlouhém letu v noci po půl noci. Do New Yorku jsme letěli s ČSA a v N.Y. jsme čekali v salónku několik hodin na další spoj. V salónku byla klimatizace a zima. Po příletu do Seattlu jsme se ocitli v prázdné letištní hale . Vyzvedli jsme si předem objednané auto v půjčovně . Dostali jsme jiné větší s SPZ z Hawaie, a vyrazili do města. Celou dobu se nás potom místní ptali, jak jsme se přes oceán k nim s tím autem dostali. Mají také smysl pro humor. Tma, únava, pusto, občas projelo kolem nás nějaké auto. Vyrazili jsme bohužel směrem na trajekt.
Zjistili jsme to až těsně u příjezdu k trajektu že v noci trajekty neplují. Otočili jsme se tedy a začali objíždět záliv, od města k městu. Cesta trvala několik hodin. Já osobně bych to někde po cestě únavou vzdala. Dojeli jsme k ránu kolem šesté hodiny. Před příjezdem do cíle k bratranci manžela jsme ještě trochu bloudili po okolí a potom jsme naší odbočku konečně našli. Jezdili jsme krajinou mezi lesy a loukami. Uviděli jsme silnici vedoucí loukou k lesu s názvem Vejce a já. Když jsem knihu Vejce a já četla, nepochopila jsem zcela přesně, kde se odehrává. Jsem teď tady na dovolené. Knihu si pamatuji, protože byla pro mne něco jako Robinson Crusoe v sukních a ještě s nádavkem dětí. Připomínala mi také české chalupaření a zavařování čehokoliv z okolí a z vlastní zahrádky.
Celé okolí mi v to velmi časné ráno připadalo neobydlené, bez lidí , bez domů …. Ocitla jsem se na samotě u lesa po tak dlouhém letu. Chvíli jsem si říkala, že jsem mohla zůstat na chalupě. U typického amerického dřevěného domu na palouku v lese nás čekal bratranec a jeho žena v nočních úborech. S nimi také jejich pes. U poštovní schránky u silnice jsme konečně odbočili prudce do kopce do lesa. Ještě jedna zatáčka a už se ocitáme na palouku na příjezdové štěrkové cestě k domu. U domu je zaparkovaný domácí vozový park. Před domem je skalka a na pozemku jsou za plotem záhonky. Dojeli jsme.
„Tak , co tomu říkáš“, pravil bratranec.
„Kde jsou domy a lidi“, ptám se . Později jsem je objevila. Je to jiný systém bydlení než byl v New Jersey. Tam byly domy postaveny v lesoparku v kopci proloženém jezery. V tom parku bylo na domy , lidi a automobily vidět. Tady tentokrát byla většina obyvatel schovaná v lese. Počet rodin či domů v lese jsem poznala podle počtu poštovních schránek na kraji cesty odbočující ze silnice. Pravdou je, že některé domy byly postaveny také podél silnice. Musím přiznat, že zpočátku mého pobytu mi toto místo připadalo pusté. Časem jsem pochopila, že je vcelku zalidněné. Zde je oblíbená rekreační oblastíobyvatel Seattle a dalších obyvatel USA.
Byl konec srpna a bylo krásné počasí. Ráno jsem z velkého jižního okna jídelny viděla zasněžené vrcholky hor. Za oknem mne pozoroval domácí pes Bulteriér. Musím se přiznat, že během svého pobytu jsme se velmi skamarádili a dokonce jsem ho naučila sedět v křesle, k velké radosti jeho majitelů , ze mne si dělali legraci. Jednou po ránu jsem si na terase čistila křeslo od napadaného listí a smetí , abych si mohla na křeslo sednout. Pes byl o hodně rychlejší než já. Po pravdě řečeno, nenapadlo mne, že si pes bude myslet, že to křeslo čistím pro něho. Jeho to napadlo. A proč by ne? Na terase a v okolí a i u moře jsme trávili spolu dost času, hlavně po ránu nebo k večeru. Mám ráda večery v přírodě.Okolní zvuky utichají a vzduch se tak nějak příjemně ochlazuje a voní trávou a lesem.
Časem jsem pochopila, že v tomto koutu světa je opravdu krásná příroda. Kolem jsou zálivy a všude je voda . Bohužel ne na koupání , je studená. Vlnky šplouchají a v dáli je vidět vydra, která se zatoulala do zátoky nebo k mostu. A přes zátoky vedou pontonové a lanové mosty, na které doráží vlny, z jedné strany divoké a z druhé mírné. U břehu leží kamenné ústřice přirostlé do svazků k sobě a jsou k nerozeznání od kamenů. Sbírala jsem ústřice a ukládala je do malého bazénku u břehu pláže. Měla jsem z nich radost. Kupovali jsme si často ústřice nedaleko u silnice, když jsme se vraceli z výletů, v takovém malém stánku. Sbírala jsem lastury a pokládala si je vedle sebe na kameny a vybírala si ty nejhezčí. Po břehu pobíhal s námi pes . Když jsme se vraceli po pláži zpět k autu , zvedlo se v nedalekém zálivu hejno kachen a přelétalo přes zátoku . Na břehu ve stráni zrály ostružiny, slunce svítilo a bylo teplé babí léto.
Naši známí, u kterých jsme bydleli těch pár dní, si koupili na jižním svahu k zátoce pozemek. Pozemek je zarostlý, s vodopádem a potokem . Na pozemku jsou dřevěné domky, rostou tam ostružiny, luční květiny a ovocné stromy. Kolem potoka leží oblázky. Říkala jsem , že bych je malovala a prodávala na místním trhu s místními rukodělnými výrobky. V zimě je potok rozvodněný a voda v něm hučí . Teď v období sucha jsem potok sotva zahlédla, natož vodopád. Na pozemku stojí obrovský žlutý bagr, se kterým známí upravují pozemek.
Byli jsme se podívat ve městečku Tawnsend na pobřeží. V městečku je centrální obchodní ulice a v sobotu se tam pořádají trhy s produkty místních obyvatel. Na trhu jsou k mání výrobky ze dřeva, zelenina, ovoce, tkané výrobky, je tam malá mobilní jídelna, květiny , apod. Tam bych prodávala malované kameny s motivy americké vlajky, indiánů a místní krajiny.
Byli jsme se podívat v indiánské vesnici. Ve vesnici je mělký záliv, benzinová pumpa, kulturní a informační středisko, prodejna s indiánskými suvenýry, lékař. Také je tam dílna, ve které se vyrábí indiánské totemy na zakázku. Také vesnici zdobí několik vysokých indiánských totemů. Nedaleko je také kasino pod správou místních indiánů.
Všude v okolí jsou hory se zasněženými vrcholky. Jsou zde ledovce, také deštní prales, velká jezera a pobřeží Tichého oceánu. Když je hezké počasí, tak je vidět do Kanady. Vancouver je nedaleko. Prý by se mi líbil, tak doufám, že si ho při příští návštěvě prohlédnu.
V době, kdy jsme byli v této části USA, bylo veliké sucho a lososi, kteří měli táhnout, měli zpoždění. Přitáhli až za dva týdny po našem odletu. Bohužel. Stejně jsem si užila několik rybářských výletů. Ryby ale nebrali.
Chtěla jsem se jet podívat také do Seattlu. Vybrali jsme si den, kdy vstup do muzeí byl zdarma. Jeli jsme nejdříve autem k trajektu. Cesta trvala přibližně jednu hodinu. Zaparkovali jsme auto na velkém parkovišti a čekali ukázněně na příjezd trajektu. Trajekt byl přesný, velký a čistý. Vylodění a nalodění automobilů probíhalo rychle a spořádaně, stejně tak nalodění cestujících na palubu. Cesta trajektem do středu města trvá tak asi půl hodiny. Cesta je to příjemná, bezproblémová. Pouze jsem na horní palubě zahlédla dva arabské mladíky, jak se fotografují na pozadí mrakodrapů města a rukou ukazují „V“, symbol vítězství. Podle mne se v USA narodili. Trajekt připlul do samého srdce města k nábřeží hned vedle proslulé rybí restaurace postavené na dřevěném molu. Molo bylo pěkné ,bylo tam aqua centrum s mořskými živočichy a také hotel, z okna kterého se mohli chytat ryby. Nedaleko tohoto hotelu kotvily zaoceánské lodě větší než některé budovy ve městě., mimo centrální mrakodrapy. Nedaleko je také ponorková základna USA , doky na opravu ponorek a námořních vojenských lodí. V Seattlu je také továrna na výrobu boeingů a obrovské muzeum, které mapuje výrobu letadel od samého počátku. Také jsme si prohlédli přístav. V Seattlu je velký nákladní přístav, z něhož polovinu zabírají kontejnery z Číny. Pro srovnání s Prahou jsme se zajeli podívat i do místní zoo. Rozhodně zde mají zvířata mnohem více prostoru ve výbězích než v Praze.
Seattle byl založen v polovině 19. století a bylo pojmenováno na Seattle, na počest náčelníka Noaha Sealthe, který stál v čele dvou kmenů žijících na tomto území. Seattle je největším městem amerického severozápadu. Nachází se ve státě Washington mezi zálivem Puget Sound a Washingtonským jezerem u hranic s Kanadou. Město je proslulé svými kavárnami a také hudbou. Je považováno za rodiště hudebního a životního stylu grunge. Z tohoto města vzešly hvězdy jako Jimi Hendrix či Nirvana. Město má také svou rozhlednu. Space Needle je věž, která je symbolem města. Je vysoká 184 metrů. Ve věži se nachází vyhlídková terasa. Z vrcholu lze vidět panorama Seattlu a okolí , Kaskádové pohoří , Mont Rainier, Mount Baker . Vyjela jsem výtahem do horního patra jen poté, co jsem se ujistila, že z výtahu není vidět do širého okolí. Mám na výšky klaustrofobii, která se s věkem nelepší. Je zajímavé, že vždy na horní plošině takových to vyhlídek mám pocit, že věž se pomalu naklání a já začínám klouzat po plošině ke kraji věže. K věži se jezdí takovou zavěšenou nadúrovňovou lanovkou, která vyjíždí z centra města. U věže je moderní nově postavený koncertní dům.
Kaskádovým pohořím protéká řeka Columbia v americké části a kanadská řeka Fraser.
Mount Rainier (Tahoma) je aktivní několika vrcholový vulkán a je nejvyšším vrcholem v pohoří. Sopka se nalézá asi 87 km jihovýchodně od města . Mount Rainier je z většiny své plochy silně zaledněný vrchol.
Mount Baker je nejseverněji položená sopka Kaskádového pohoří a druhá nejvíce zaledněná sopka Kaskádových vrchů. Erupce Mount Baker byly poklidnější než nedaleké Mount St. Helens. Sopka je v současnosti neaktivitu.
Seattle má velmi bohatou muzejní sbírku. Muzejní sbírky v USA , jejich pestrost a bohatství , jsou neuvěřitelné. Ve městě je známé tržiště. A na tržišti ráda si prohlížím ráda stánky s květinami, rybami a kořením. Procházeli jsme se městem, obdivovali ulice, obchody a restaurace. Ve městě byla demonstrace proti povinnému pojištění. Policie osedlala k této příležitosti koně. Je to impozantní pohled. Zastavili jsme se cestou v jednom obchodním domě. Pokladní byl zjevně vyveden z míry, protože ten den u něho platili zboží pouze Češi.
V Americe se dobře nakupuje. Jezdili jsme čas od času nakupovat do místního makra. Není makro jako makro. V USA je všeho hodně, vše je velké, levné a jiné. Lze tam nakoupit místní designové výrobky za nižší ceny než v Evropě. Vše je v baleních do velikých amerických lednic a mrazáků. Mají velké dorty, koláče, ryby apod. Mají ale i hezké oblečky pro malé holčičky, které jsme nakupovali a papírové velké domy pro děti, určené k vlastnímu pomalování a spoustu dalších věcí. Hodně věcí jsme si tam nakoupili jako třeba džíny, kostkované košile z pravé americké bavlny, spodní prádlo CK, kalhoty, šortky , trička, bundy, knihy, mapy , sukně, rybářské potřeby apod. A také jsme si koupili tašku, abychom ty věci mohli sebou odvést do Evropy.
Loading...
