Sbírky

v kategorii Texty dne 13.09.2010

Celý život věci shromažďuju. Nevím, po kom to mám. Můj otec měl prý strýce, který se dožil vysokého věku, a nic nevyhodil. S postupujícím věkem to s ním bylo čím dál horší. Mám se na co těšit.

Už v dětství jsem sbírala na základní škole papírové ubrousky. To jsme ale sbíraly všechny my dívky. Měla jsem tenkrát hodně hezkých ubrousků, dokonce jsme si některé vyměňovaly jako pravé sběratelky. I když, několik ubrousků bych nikdy nevyměnila. Měla jsem tehdy i nějaké čínské a líbily se mi. Dnes ale nevím.

Jako už dospělá jsem sbírala krajkové a popelínové vyšívané kapesníčky. V této sbírce pokračuji i dnes, když vidím zajímavý kapesníček v nějakém bazaru, tak ho koupím a uložím k těm ostatním sbírkovým kapesníkům, které mám ve skříni. Třeba z nich bude někdy hezký límeček na blůzu.

Také jsem v dětství sbírala fotografie francouzského herce Piera Briceho, slavného Vinnetua, náčelníka Apačů. Dokonce mi přišla poštou jeho civilní fotografie s vlastnoručním podpisem, protože jsme si o ten podpis s kamarádkou napsaly. Ona někde získala jeho adresu. Pamatuji si, že jsme konec podpisu zkoušely rozmazat prstem, abychom si tak vyzkoušely pravost podpisu. Teď mám ta alba na chalupě.

Ostatně jsem sbírala i fotografie jiných tehdy známých herců a ukládala si je do alb. Třeba fotografie Sophie Lorenové, Claudie Cardinálové, Brigite Bardotové, A. Delona, Grety Garbo, K. a A. Hepburnové, Liz Taylorové, R. Burtona, M. Mastroianiho, Gerarda Philipa, Alberta Sordi a dalších. Také fotografie českých hereček, třeba Olinky Šoberové, Jany Brejchové, Květy Fialové a dalších, ty které jsem obdivovala. Ty také skončily na chalupě.

V dětství jsem sbírala ještě známky, nálepky a odznaky. To ale jen tak mimochodem. Po pravdě řečeno, odznaky jsem měla hlavně podnikové, protože je obvykle přinesli domů rodiče. Ty sbírky rodiče věnovali později někomu z přátel. Je mi trochu líto mé sbírky známek. Do dnes, když mi poštou přijde pohled, tak se podívám na známku na něm nalepenou, a když se mi líbí, tak si ji vystřihnu. Teď mám konečně i modrý a žlutý Mauricius, známky, které jsem si přivezla z dovolené na tomto ostrově. Dodnes, když posílám vánoční blahopřání, tak se snažím koupit na poště nějaké nové hezké známky. Máme krásné poštovní známky.

Také jsem měla sbírku plakátů, kterou mi otec spálil v krbu, když jsem se odstěhovala do vlastního bytu a plakáty uskladnila na nějakou dobu ve sklepě u rodičů. Chodím často na různé výstavy a obvykle si tam koupím nějaký plakát k aktuální výstavě. Dnes mám v bytě pouze jeden zarámovaný plakát, a to Pabla Picassa. A i ten jsem dala synovi.

V dospělosti jsem začala sbírat praktické předměty, keramiku a porcelán. Keramiku a porcelán používám v domácnosti a zpříjemňuji si tím den. Ráda piju kávu z krásného šálku. Líbí se mi kunštátská keramika. Od tchýně jsem dostala kdysi hezký starožitný porcelán, který podědila po předcích. Líbí se mi hlavně secesní čajový servis, který jsem vždy obdivovala, a čínský průsvitný čajový servis.

Nedávno jsem si začala v bazarech kupovat skleničky ze začátku minulého století s jemnými rytými motivy květin, rostlin, ornamentů a ptáků a zvířat. Dostávala jsem od matky darem broušené sklo třeba k narozeninám nebo k vánocům apod. Sama jsem potom začala kupovat jednoduché těžké lité sklo, které se mi líbí dodnes, třeba od Mosera. Velmi ráda se totiž chodím dívat do obchodu firmy Moser Na příkopech v Praze a prohlížím si tam nejen starší dekory, ale přitahují mne nové výrobky českých návrhářů, kteří pracují pro tuto firmu. Jejich výtvory jsou krásné. Říkali mi, že lidé si třeba kupují některé skleničky postupně, každý měsíc jednu nebo dvě a po určité době mají sadu skleniček kompletní. Občas se dá najít i v  bazaru sklenička od Mosera. Je to vždy ale náhoda.

Teď začínám sbírat pro změnu menší porcelánové figurky. Říkala jsem si vždy, že je to záliba starších dam, protože jsem je vždy viděla u nějaké tetičky ve skříni za sklem. Figurky jsou hezké a drahé. Nemám k jejich nákupu žádný systematický přístup, když se mi nějaká figurka líbí a je cenově přijatelná, tak si jí koupím a vystavím ve svém skleníku. Ono to vlastně začalo celkem nenápadně, když jsem si začala kupovat keramické a porcelánové ptáčky a potom jsem postupně přešla na další zvířata. Líbí se mi figurky od firmy Thunn a Dux.

Někdy si pro radost koupím nějakou drobnost v  Platýzu, třeba jsem si tam nedávno koupila porcelánové ozdoby na vánoční stromeček, které jsem použila jako vánoční dekoraci do pokoje. Jednou jsem neodolala a koupila si porcelánové hrnky a talířky s africkými motivy od Palomy Piccasso. Vždy jsem chtěla od Palomy něco hezkého mít.

Moje sběratelská vášeň se vyvíjela nenápadně. Když jsem začala po škole pracovat, chodila jsem si kupovat laky na nehty, když mne v práci naštvali. Vytvořila jsem si tenkrát docela pěknou sbírku laků. Potom jsem přešla na spodní prádlo se stejným efektem.

Dodnes si pamatuji z dětství, že když jsem před mnoha lety byla s rodiči na návštěvě u jejich známých v Helsinkách, tak paní domu otevřela skříň a ukazovala matce oblečení. Zaujalo mne, že ke všemu měla vždy barevně sladěný klobouk, střevíčky a kabelku. Tenkrát jsem tu paní obdivovala. Byla to pro mne dáma z jiného světa.

Teď sbírám šály a šátky, které si přivážím z cest do zahraničí. Tu sbírku založila moje matka, která je vozila z cest. Docela samozřejmě v tom pokračuju. Některé šátky mám od českých výtvarnic. Mám ráda ručně barvené šály a také batikované, které jsou v módě. Šátek je pro mne i skvělý dárek. V Egyptě v Suezu nám kvůli tomu, že jsme si nemohly s kamarádkou vybrat šátek mezi tím množstvím různých šátků na bazaru, málem ujel autobus. Je to sváteční šátek pro Arabky vyrobený v Itálii, jak jsem později zjistila, a já ho používám alespoň jako sváteční ubrus.

Velmi ráda v bazarech pátrám po starých špercích ze začátku minulého století. Mám je doma ve skříni v krabici a kupuji další a další sobě i známým. Kamarádka sbírá pro změnu náušnice, které velmi ráda nosí a střídá je podle oblečení nebo nálady. Má je všechny vystavené na poličce a ráno jen šáhne po těch správných. Je to dobrý systém. Nechtěla bych je ale oprašovat. Já nikdy po ránu nevím v čem odejdu z domu. Když si něco připravím večer, tak si vezmu ráno stejně něco jiného.Podle nálady.

V kuchyni mám na zdi sbírku malých grafik. Tu jsem si začala kupovat už před lety ještě za studia. Grafiky jsem si v začátcích kupovala hlavně na autorských výstavách, teď se pro změnu dívám do různých antikvariátů a hledám. Nebo si vozím různé originální kresby z cest.

Ráda chodím do bazarů v různých čtvrtích Prahy. V každé takové čtvrti se v bazarech prodávají trochu různé věci, podle toho kdo v té čtvrti bydlí. Co koupíte na Letné nekoupíte v Nuslích apod. Po sametové revoluci se v bazarech postupně začaly objevovat stále nové a nové věci. Netušila jsem, kolik takových krásných věcí bylo v domácnostech, na půdách a ve sklepech, celou tu dobu po válce. Hodně se prodávaly celé pozůstalosti. Připadala jsem si vždy tak trochu jako při studiu praktického dějepisu, když jsem se dívala na vystavené užitné předměty. Někdy se mi stalo, že jsem vůbec nepoznala, na co ten konkrétní předmět byl používán. V jednom bazaru se mi moc líbily secesní kliky, nápisy a poštovní schránky a různý nábytek, stoly, židle, květinové stolky… Kamarádka se zase zajímala o různé vystavené technické vymoženosti, o vysavač zn. Elektrolux, mlýnky, valchy, váhy atd.

Je zajímavé, že někteří lidé dokáží při likvidaci pozůstalosti odnést všechny tyto věci večer ke kontejneru. Vyprávěla mi kamarádka, že takto přišla ke spoustě krásných starožitností. Celá ulice vždy vyhlížela, kdy se zase objeví skvosty ze začátku minulého století u kontejneru a potom soutěžili, kdo bude u popelnice dříve.

Moje oblíbené bazary jsou v dosahu mého zaměstnání a mohu tak cestu z práce spojit s návštěvou některého z těchto bazarů. Mám vybrané bazary, ve kterých objevuji pravidelně skleničky, krajky, goblénové kabelky apod. Poslední gobelínovou kabelku jsem si koupila ale nedávno na výletě v Benátkách.

Baví mne procházet bazary a starožitnosti a hledat tam něco do bytu, spojit tak moderní a staré. V bazarech jsem si tak koupila lustry ze začátku minulého století a stolní lampy. V jednom bazaru jsem si vybrala masivní květinový stolek a hodiny se zajímavým ciferníkem.

Oblíbila jsem si i konvice a mísy všech tvarů a vzorů. Bohužel tyto věcičky zabírají docela dost místa. Velkou sbírku měla matka módní návrhářky Kláry Nademlýnské Jana.

V bazaru jsem si koupila i dřevěný rám na zrcadlo do bytu. Je to selský secesní rám, ve kterém mám zrcadlo v ložnici a v předsíni. Koupila jsem si také porcelánový rámeček s barevnými růžičkami i se starým zrcadlem. Vlastně jsem původně hledala malé starší rámy na mé grafiky.

Kromě toho mám sbírku ubrusů, které mi babička vyšívala, některé mi darovala matka a některé jsem si koupila v bazaru. Můj první ubrus jsem si vyšila na vysoké škole. Měla jsem jednu spolužačku z Bohumína, která hodně vyšívala. Vyšila mi tehdy jeden ubrus modrou bavlnkou. Říkala jsem si, že to také zkusím. Vyšila jsem si ubrus na vánoční svátky a potom velikonoční ubrus podle vlastního návrhu. Začala jsem se zajímat o secesní výšivku a vyšila si několik drobností. Doufám, že se k té výšivce ještě někdy vrátím.

V posledních letech chodím skoro častěji do bazarů a starožitností než do galerií, i když některé malé prodejní galerie mám v oblibě a ráda se tam zajdu podívat. Objevilo se hodně zajímavých galerií v Praze.

Dlouhá léta jsem si kupovala lidové ozdoby na stromeček ze slámy a z  vizovického těsta a různé perníčky, když byl syn malý. Sama jsem si v létě na chalupě dělala slámové řetězy. Kdysi jsme s manželem dokonce dělali perníkové chaloupky. Chodila jsem v předvánočním čase na výstavy a tam jsem si koupila ty nejhezčí kousky. Jsou to svícny vytvarované z těsta zdobené různými holubičkami. Už přišel čas na malý Betlém.

Svou sbírku velikonočních kraslic mám uloženou ve sklepě. Když se blíží velikonoční svátky, tak si kraslice vystavím v košíku nebo ve skleněné váze či míse. Mám kraslice barvené voskem, polepené slámou, vypalované jako krajka, drátěné atd. Některé kraslice mi namaloval syn nebo manžel. Manžel kreslil škaredky. Myslím, že patří k těm nejhezčím. Jsou to různé vrásčité obličeje a místo vlasů je na skořápce nalepený kus vlny. Já jsem vejce obtáčela kousky vlny. Kdysi byla v obchodním domě na Národní třídě za výlohou výstava kraslic. Výstava měla tenkrát u lidí úspěch.Před výlohami stály davy lidí. Já jsem obdivovala tehdy ty krajkové vypalované.

V dětství jsem sbírala také texty písní a zapisovala je do zpěvníčku. Pamatuji se, že když jsem byla v létě u babičky na vesnici, tak tam vyhrával uliční rozhlas píseň Dominiku, Dominiku… a potom teprve hlásil novinky ve vesnici. Zpívala jsem si písničku s rozhlasem. Stejně tak i písničku Chytila jsem na pasece motýlka a další. Některé písničky si pamatuji dodnes. Ověřila jsem si to nedávno na chalupě, kdy jsme seděli na zahradě a slavili narozeniny a zpívali. Mí rodiče si vždy často zpívali.

Když jsem se vdala, začala jsem sbírat jednoduché recepty od svých známých a zapisovat si je do sešitku. Je to praktické. Svou knížku receptů mám po ruce v knihovně a občas se do ní dívám, když potřebuju nějaký recept. Píšu si u každého receptu, od koho jsem ten který recept získala.

Nedávno jsem si říkala, že s těmi sbírkami musím přestat. Podle mých zkušeností ale vím , že to nebude jednoduché a nejsem si jistá, jak to dopadne. Budiž mi útěchou, že v porovnání s jednou mojí kolegyní je moje sběratelská vášeň pranepatrná. S tím ale nesouhlasí manžel.