Polední přestávka ve smíchovském parku
v kategorii Texty dne 13.09.2010
Někdy posedávám o polední přestávce na lavičce v parku. Hřeju se tam a trochu opaluju. Se mnou tam sedí spoustu zajímavých lidí ze Smíchova. Obědvám, jím chleba a šunku, sýr nebo nějakou zeleninu či ovoce a pozoruju okolí. Dívám se na sochu významného muže národa a uprostřed parku jemně stříká kulatá fontána. Kolem fontány je vydlážděný prostor pro procházející občany a hned vedle je udržovaný trávník a záhony lemující fontánu. U fontány poskakují holubi, vrány, pobíhají děti a psi a sedí bezdomovci. Ženy na lavičkách pozorují svoje děti. Park je ohraničen plotem a za ním na chodníku jsou další lavičky. Na nich posedávají místní Romové. Hned za nimi je cukrárna a u cukrárny placené parkoviště. Parkoviště hlídá hlídač, sedí na režisérské stoličce a vybírá poplatky.
Jednou se na lavičce opalovala starší paní v šortkách a v tílku. Na hlavě měla plátěný klobouk a na očích velké tmavé brýle proti slunci. Byla opálená do červena.
Odhodila jsem za lavičku kus rohlíku a sledovala holuby, jak se slétají a perou o drobky. V parku jsem napočítala dvě vrány. Jsou dravé a chytré. Je to vždy totéž, chvíli pozorují holuby a potom rychle s drobky uletí na nedaleký strom. Připadá mi, že vrány mají trochu zamračený výraz. Mají podélnou rýhu nad zobákem.
Zápolící hejno holubů zahlédlo blížícího se staršího pána a bleskově se rozletělo k němu. Bylo zřejmé, že pán je sem chodí pravidelně krmit. Přišel k první lavičce v parku, usedl na ní a z tašky vyndal rohlík, který rozdrobil na trávník. Chvíli potom pozoroval ptačí rej kolem sebe a potom z ničeho nic zase šel.
Všimla jsem si, že holubi jsou v parku čistí.
Kolem laviček jsou naházené nedopalky cigaret. Válí se tam na kostkách vždy z obou stran lavičky.
Hodně tudy prochází lidé se psy různých ras. Některé děti a psy se baví tím, že opakovaně vbíhají mezi holuby a rozhánějí je. Holubi vzlétají a je slyšet šum holubích křídel.
Snažím se vždy si vybrat lavičku, na které nikdo nesedí. Jednou vedle mne ale na lavičce seděl pán s postavou znatelně vytvarovanou. Břicho měl jako buben, košili napnutou k prasknutí a na něm položené sepjaté ruce.
Parkem prochází přes poledne zaměstnanci některé z bank z okolí, kterých je tu ostatně spoustu. Také tudy prochází žáci a studenti.
Také jsem tam zahlédla kolegyni z práce, která celou dobu polední přestávky měla mobil u ucha a telefonovala. Nedávno tam na trávě leželi nějací chlapi, asi bezdomovci, a jejich pes se proháněl parkem. Byl hravý a zvídavý a o vše se zajímal. Chvíli běhal kolem fontány a potom do ní dychtivě skočil. Zahlédla jsem za chvíli jeho hlavu. Běhal s otevřenou tlamou stříkající vodou, kterou chytal. Cákal kolem sebe a vrtěl nadšeně ocasem.
V parku voní příjemně lípy. Náměstí lemují opravené domy ze začátku minulého století. Mají zlaté omítky a krásné kované balkony z prutů tvarovaných do krajek. Balkony jsou bachraté. Kolem náměstí jsou čínské restaurace, vietnamské obchody, jeden hostel a také tříhvězdičkový hotel, outletový obchod, trafika, české restaurace, masna, pobočka banky na rohu náměstí u hlavní třídy, hezké malé květinářství, kde prodávají orchideje, bylinky v květináčích a obchod s mobilními telefony. Nedaleko je tak trochu utajen v jedné pasáži Zverimex, kam se chodím dívat na překrásně zbarvené papoušky.
A když k tomu všemu svítí slunce, nebe je modré a po něm plují malé bílé mráčky, tak se člověku ani nechce zpět do kanceláře k počítači.