Berlín

v kategorii Nezařazené dne 09.09.2010

V červnu jsem jela s  kamarádkou a s  cestovní kanceláří do Berlína. V minulém roce jsem absolvovala jednodenní zkušební výlet s touto cestovní kanceláří do  Saska do Drážďan, abych si jí mohla vyzkoušet. Myslela jsem si, že si v klidu prohlédnu opravované staré město Altstadt, nové vykopávky románských a gotických domů, odhalených při obnově kostela P. Marie (Frauenkirche – obnovované pomocí speciálního počítačového programu, pravděpodobně obdobného jako je používán u staroegyptské El-Amarny), Neumarkt, obnovovaný rezidenční zámek, který byl od roku 1485 sídlem míšeňských markrabat, pak saských kurfirstů a od roku 1806 králů, a zavzpomínám na staré časy, kdy jsme jezdili do Drážďan do Zwingeru za kulturou a také trochu nakoupit.

Byla jsem mile překvapená. Neměla jsem čas na jídlo a chodila jsem za průvodcem starým městem, abych o něco nepřišla nebo aby se mi neztratil. Prohlídka města měla spád a cestovní kancelář, která se zabývá výlety za uměním, u mne tenkrát díky erudovanému průvodci vyhrála na celé čáře. Ostatní členové zájezdu měli sebou svačiny, jenom já jsem měla hlad. Věděla jsem ale, že s nimi pojedu na další výlet.

Zjistila jsem, že se v Drážďanech opravdu hodně postavilo, a tak jsem si řekla, že bych se mohla zajet podívat také do Berlína. Těšila jsem se na nový Reichstag, viděla jsem fotografie nově zbudované kopule od arch. Sira N. Fostera v letech 1994-1999 a zasedací místnosti v časopisech s obdivnými komentáři. Skutečnost předčila ale mé očekávání. Fascinoval mne světelný trychtýř umístěný uprostřed skleněné kopule, chodníky po obvodu kopule a velké stínidlo pohybující se kolem skleněné kopule.  Zajímavá byla i výstava u samotné budovy s názvem Soužití znázorňující  soužití bílých a černých, různých náboženství apod.  Byly zde rozmístěny obrovské plakáty s touto tématikou, zobrazenou podle představ jednotlivých výtvarníků z různých zemí. Některé náměty se mi líbily a pamatuji si je.  Například námět polského výtvarníka s názvem  Koexistence.

V Berlíně mne zajímalo, jak se propojují obě části velkoměsta, východní a západní. A čím se tyto části města od sebe liší. Vzpomínám si, že jsem jako  dítě školou povinné  nemohla pochopit, že může být město uprostřed země rozděleno hranicí. Západní částí města jsem jenom jednou krátce po sjednocení Německa projela autem, tak jsem ji vlastně vůbec neznala. V katalogu byla navíc uvedena návštěva staroegyptského muzea v západní části Berlína a to mne zajímalo, protože tuto expozici jsem ještě neviděla. Berlín má obrovské a hodnotné sbírky.

Je to Aegyptisches Museum, které vystavuje staroegyptské sbírky od roku 4 500 př. Kr. Vystavena je mimo jiné i známá busta nejkrásnější ženy lidské historie a to mitanské princezny a manželky Amenhetepa III. a hlavní manželky Achnatona  Nefertity, žijící ve 14 století př. Kristem a další památky z doby Achnatona, protože se Němci významnou měrou podíleli na vykopávkách hlavního města Achetaton ve střední části Egypta, v dnešní El.Amarně, a podařilo se jim tenkrát  mnoho nálezů vyvézt z Egypta do Německa. Také jsou tam fragmenty architektury z chrámu Kalabsha u Asuánu atd.  Museum je nedaleko zámku Charlottenburg.

Hned vedle je Broehan-Museum, ve kterém jsou exponáty užitého umění od roku 1889 do 1939. Obrovská sbírka secesního porcelánu plného něžnosti, krásy, fantazie a krásných tvarů. Hned vedle je také Sammlung Berggreuen s pracemi  mých oblíbených malířů  P.  Picassa, P.Klee, Modiglianiho. Rovněž budova má velmi krásné šnekovitě točené  schodiště s denním osvětlením na střeše, krása.

Byla jsem však mile překvapená výstavbou a hlavně urbanistickým pojetím města.

„Je zajímavé, jak si dnes architekti hrají s vodní plochou ve městě, s denním světlem, uličním osvětlením a s celým městským prostředím“, říkala jsem si, když jsem se postupně začala nořit do tajů dnešní berlínské architektury. Bylo pro mne nové to, jak se Berlín zase mění do velkoměsta s evropskou atmosférou a na jeho výstavbě se podílí nejvýznamnější světoví architekti. A je to na té výstavbě vidět. Trochu jim závidím.

Začali jsme s prohlídkou Berlína na hřbitově, v novém a architektonicky zajímavém krematoriu Baumschulenweg. Je to jednoduchá elegantní stavba postavená v roce 1999 architektem Schultesem. Stavba se mi velmi líbila i když to bylo krematorium. Ke krematoriu jsme přijeli v ranních hodinách, byla zatažená obloha, zima a mrholilo. Uvnitř budovy je obrovská místnost, jejíž strop byl jakoby zavěšen na štíhlých vysokých sloupech. Na stropě jsou  malé otvory, kterými  do místnosti proudí denní světlo.

Když jsme přijeli do východní části Berlína, bylo hned vidět, že se tam hodně staví a panelové domy se renovují trochu nákladněji než v Praze. V Berlíně jsou panelové domy nově obkládány a jsou k nim přistavěny lodžie. Bohužel je to ale stejně pořád ten dlouhý předlouhý panelák. Slyšela jsem, že obyvatelé těchto domů dostávají od státu dotace na úpravu interiéru bytů. Město se tak obléká do pastelových barev a prospívá mu to. Všechna velkoměsta mají svoje paneláky.

Moc se mi líbil Potsdamer Platz, náměstí v západní části Berlína, které je jiné než ta, na která jsem zvyklá v Praze.  Je to velký urbanistický projekt, obsahující řadu nových budov, které jsou vzájemně propojeny do jednoho celku. Jsou tam k vidění  krásné administrativní budovy postavené v druhé polovině devadesátých let minulého století, například firmy Daimler-Benz, Sony Center se zastřešeným náměstím, které je vystavěno pro obyvatele města a  je v něm kino projekce, bazén, kavárny, byty, jezírka, sochy a vodní kaskády, nákupní centra atd. Moc se mi líbil hotel Hayatt. Neodolala jsem a šla se podívat na radu průvodce do interiéru přízemí hotelu. Uvnitř jsem viděla hodně námětů na zdokonalení vlastního bytu. Recepční hala byla prostorná a vytvořená z dřevěného masivu zpracovaného do oblých linií. Květinová dekorace místnosti byla také jednoduchá. Živé květiny byly naaranžovány ve vázách vždy z jednoho druhu květin, kterých bylo velké množství. Interiér tvořily velké plochy.

Hlavní je dobrý nápad,“ říkala jsem si a  rozhlížela se kolem sebe vstřebávala do sebe atmosféru hotelu.
V dalších dnech se mi líbilo ještě mnoho dalších staveb. Například zvláštní stavba, jakoby lodní, centra CDU z roku 1999 od arch. Petzinky, areál severských ambasád (Dánska, Finska, Islandu, Norska, Švédska) od arch. Parkkinena z roku 1999 a hlavně DG Banka z let 1996-1998 od arch. F.O.Gehryho. Absolutní skvost je v interiéru ve dvoraně. Ten tak mít v Praze. Už máme tančící dům, a toto je překrásná stavba. Střechu budovy jsem uviděla z Reichstagu. Z dálky vypadala, jako když se obrovská ryba noří do budovy. V budově je obrovská dvorana s obvodovými zdmi obloženými světlým dřevem, takové atrium. Uprostřed dvorany jsou umístěny dva sály, jeden je v přízemí a jeden je v té velrybě. Z venku z Pařížského náměstí má budova jinak velmi střízlivý tvar. A také zvláštní stavba Juedisches Museum od arch. D. Liebskinda z roku 1999 s nově nainstalovanou expozicí z roku 2001.  Tvar budovy je odvozen z židovské hvězdy. Už jste někdy chodili programově po šikmých nepravidelných chodbách v budově i v zahradě? Tady máte šanci si to vyzkoušet. Je to opravdu nezvyklé a člověk se to musí naučit. Nedávno jsem četla, že D. Liebskind zaslal N.Y. návrh na výstavbu nových budov v místech, kde stála „dvojčata“.

Zašla jsem se také podívat do Friedrichstadt pasáží, od architekta Neuvella Galerie Lafayette, opět s trychtýřem na denní světlo, Quartier 206, 205 a 203. Je to obchodní středisko bez chyby.

Během návštěvy jsem neopomněla zavítat na Museuminsel s Pergamon-Museum a Bode-Musem, které bylo v přestavbě. Zavzpomínala jsem si na mladá léta, kdy jsem do Německa jezdila, abych mluvila německy, zašla do muzeí a trochu si nakoupila. Z mládí let mám v Berlíně známou, a se kterou jsem se seznámila na brigádě v jedné bance, s se kterou jsem celkem v kontaktu. Sleduji, jak procházíme každá z nás úskalími svých životů.

Když jsme tak chodili Berlínem a přitom jsme nezapomněli ani na ty praktické stránky života a ochutnávali různé dobroty, které Berlín nabízí, prohlíželi si krásné obchody a srovnávali ceny, kupovali si drobnosti a vůbec si užívali výlet a zašli  i na koncert  do kostela, začali jsme po nějaké době srovnávat výstavbu v Praze a v Berlíně. Vyjmenovávali jsme  nově postavené budovy v Praze a povídali si o dojmu, kterým na nás působí. Nejdříve nám připadalo, že Praha s tou výstavbou na tom není tak dobře jako Berlín. Říkali jsme si, že vlastně Praha staví menší budovy, je také menší a určitě má méně peněz na výstavbu. Ale když jsme začali vyjmenovávat nově postavené budovy, jako například hotel Hilton a okolní administrativní budovy, administrativní budovu na Karlově náměstí, budovu Stará celnice, opravenou Vinohradskou tržnici, Kongresové centrum, hotel a okolní administrativní budovy, Budějovické náměstí a komplex budov, opravený Veletržní palác, Václavské náměstí a několik nově vybudovaných budov po jeho celém obvodu, opravené Příkopy, známý tančící dům, opravený Žofín, nově vybudované budovy bank a pojišťoven  atd. nepřipadlo nám to nakonec vůbec tak špatné. Navíc Praha má dostatek nových a obnovených pasáží, které jsem vždy obdivovala v Paříži nebo se mi hodně líbily i v Barceloně. Vždy jsem říkala, že Praha se mi začne opravdu líbit až v době, kdy se začnou opravovat chodníky, což se v současnosti děje. Praha ale bohužel dosud nemá dostatek fontán, jezírek, soch a nového pouliční osvětlení. To se mi v Berlíně moc líbilo. Připadalo mi, že Berlín začíná být takovým hravým městem. Všude možně stáli berlínští medvědi asi v metrové velikosti. Byli na chodnících, před výlohami obchodů, u kaváren na chodníku, v parcích. A také tam byla výstava nových medvědů, které pomalovali výtvarníci z různých zemí a darovali městu Berlín. Výstava byla na volné ploše, kde se mělo stavět nové velvyslanectví USA nedaleko Brandenburské brány. Brána byla také v rekonstrukci a byla celá zakrytá plátnem, na kterém byl namalován okolní Berlín i brána samotná. Jenom sloupy u brány měly přimalovány kolečkové brusle a bílé podkolenky. Skvělý nápad. Ještě jsem si tak uvědomila, že máme nápady architekta Černého, které lze vidět občas v Praze. Například mimina lezoucí po žižkovské televizní věži, srdce nad Hradem, sv. Václav na koni vzhůru nohama, oběšenec na římse domu, trnová koruna na Rudolfínu apod.

Loading...

RSS 2.0