Archiv za 11. 2009
Holub
Alena dne 04.11.2009
Jednoho zimního mrazivého dne jsem stála na zastávce tramvaje uprostřed jednoho dlážděného velkoměsta. Byl konec ledna a ve městě vládl nepříjemný všeobjímající chlad. Čekala jsem, až přijede moje tramvaj, abych mohla odjet domů po práci, a myslela jsem si přitom na své myšlenky a vzpomínky, které se mi právě honily hlavou. Byl to takový obyčejný štiplavý šedivý holomráz. Když jsem se náhodou podívala dolů na chodník pravidelně složený ze žulových kostek, uviděla jsem nedaleko před sebou šedého holuba. Zdálo se mi, že se na mne upřeně dívá. Asi mu byla také zima, říkala jsem si. Holub byl krásný a takový celý čistý. Měl úhledně uhlazené peří. Jednu nohu skrýval v peří na břiše. Myslela jsem si, že ho zebou nohy. Když opět přešlápl z nohy na nohu, uviděla jsem, že má jednu nohu kratší, že je vlastně bez chodidla. Opíral se jen o zbylé torzo nohy.
Benátky
Alena dne 04.11.2009
Byl konec jara, skoro začátek léta a já jsem vyrazila po deseti nebo jedenácti letech znovu do Benátek. Naposledy jsem tam byla hned po sametové revoluci. Jela jsem tam tehdy s rodinou autobusem Karosou a zájezd byl organizován mým tehdejším zaměstnavatelem. Pamatuji si, že téměř ihned jakmile se autobus rozjel a vydal se s námi na cestu, začali kolegové s rodinami rozbalovat svačiny a kolem se šířila vůně ještě teplých obalených řízků a sladkokyselých nakládaných okurek. K tomu se přidalo nějaké to pivo nebo jiný alkohol. Rozproudil se hovor. Bylo to docela zajímavé cestování. Já jsem s sebou měla pouze obložené housky a vodu k pití a ovoce. Připadalo mi tenkrát, že jsem rodinu nějak ošidila.
Čtenářský spolek aneb Michel Houllebecq, Platforma
Alena dne 04.11.2009
Kamarádka mi doporučila, abych si přečetla knihu od M. Houllebecqa Platforma. Vlastně to bylo ještě trochu jinak, zeptala se mne, zda bych se nechtěla stát členkou jejich nově vznikajícího čtenářského spolku v Mariánských Lázních.
„Proč ne“, řekla jsem , „záleží na tom, jak spolek bude fungovat.“
„Každá z členek spolku navrhne knihu, kterou si přečteme, a potom si o ní popovídáme“, řekla mi.
„ Hm…, a kdo už je členem klubu“, zeptala jsem se obezřetně, protože jsem se bála o svůj literární rozlet v nadcházejícím období.