Kategorie Holub
v kategorii Texty dne 04.11.2009
Jednoho zimního mrazivého dne jsem stála na zastávce tramvaje uprostřed jednoho dlážděného velkoměsta. Byl konec ledna a ve městě vládl nepříjemný všeobjímající chlad. Čekala jsem, až přijede moje tramvaj, abych mohla odjet domů po práci, a myslela jsem si přitom na své myšlenky a vzpomínky, které se mi právě honily hlavou. Byl to takový obyčejný štiplavý šedivý holomráz. Když jsem se náhodou podívala dolů na chodník pravidelně složený ze žulových kostek, uviděla jsem nedaleko před sebou šedého holuba. Zdálo se mi, že se na mne upřeně dívá. Asi mu byla také zima, říkala jsem si. Holub byl krásný a takový celý čistý. Měl úhledně uhlazené peří. Jednu nohu skrýval v peří na břiše. Myslela jsem si, že ho zebou nohy. Když opět přešlápl z nohy na nohu, uviděla jsem, že má jednu nohu kratší, že je vlastně bez chodidla. Opíral se jen o zbylé torzo nohy.
Naučil se s tím žít. Ani příliš nekulhal, když popošel. Hledal něco k jídlu na tom špinavém chodníku mezi dlažebními kostkami. Hledal v zaprášených rozích a výklencích velikého bankovního domu. Věděl, kde hledat, protože tam zjevně něco k nalezení bylo a tak holub také něco nalézal a čas od času zobal. Bylo mi najednou smutno. A bylo mi holuba líto a zároveň jsem ho obdivovala. Myšlenky se mi honily hlavou jedna za druhou. Přemýšlela jsem, jak se mu to mohlo stát. Napadaly mne samé smutnosti. Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou viděla holuba zabíjeného třemi výrostky. Bylo to krvavé a surové. Neřekla jsem tenkrát nic a rychle šla pryč, nemohla jsem se na to zabíjení dívat. Bylo již pozdě zasáhnout. Představovala jsem si sebe na místě holuba. Bála jsem se jejich agrese. Smáli se a předváděli před sebou. Bylo mi z toho pohledu nevolno. Teď jsem zase tak stála a pozorovala tohoto holuba. Neměla jsem mu opět co nabídnout, nemohla jsem ho vyléčit a ani nakrmit. K mému smutku jsem mu nemohla být ničím užitečná. Když jsem o tom chvíli přemýšlela, řekla jsem si, že ten holub je vlastně takovým bezdomovcem. Přežívá si jen tak sám ve velkoměstě a dokáže to. Je svobodný a zachoval si vůli k životu. Potom, když přijela konečně tramvaj, jsem odjela a nechala holuba dále svému osudu. Na druhé straně ulice byl takový zmrzlý park, třeba tam žije, nebo žije někde mezi domy, v zákoutích starého města. Za nějakou dobu, když jsem šla kolem, jsem ho hledala, ale nenašla.
Nezapomínám.
Loading...
