Na Japonsko mám dva týdny
v kategorii Texty dne 23.03.2024
Je jaro 2024 a já letím do Japonska na dva týdny. Hurá! Hurá proto, že jsem se konečně odhodlala do Japonska letět, i když to byl můj životní sen, v jehož splnění jsem upřímně nevěřila. Nějak na to nebyla v mém životě z vícero důvodů nikdy vhodná doba. Až teď jsem si přiznala, že buď poletím teď nebo už nikdy. A to byl spouštěč mého výletu, donutila jsem se už Japonsko neodkládat na potom, a to z žádných důvodů. Po pravdě, s blížícím se termínem odletu jsem se začala trochu obávat, že tam odlétám sama, i když s cestovní kanceláří, že tam bylo velké zemětřesení docela nedávno, že je tam dlouhý let a nevím do poslední chvíle, kudy poletíme, že se tam zrovna střídá počasí od sněhu po teplo a vlastně pořádně nevím, co si mám s sebou sbalit do kufru, že cestuji do Tokia sama a průvodce si nás vyzvedne až na místě apod. Věděla jsem jistě, že povezu malý kufr. Jen pár kalhot, triček, svetrů, bundu a něco do deště. Budu hodně cestovat.
Proč jsem chtěla do Japonska? Chtěla jsem vidět slavné mechové a kamenné zahrady, jet rychlovlakem, procházet se městy, pozorovat místní a vstřebávat atmosféru, spatřit horu Fuji na vlastní oči, koupit si nějakou novou tradiční dřevěnou panenku kokešu do své sbírky, třeba i kimono a mít hodně různých zážitků a uvidět ty neskutečně upravené místní parky a zahrady, opečovávaná jezera, tvarované stromy, vidět rozkvétat sakury, kameje, zažít tu čistotu ulic ve městech … Nemluvě ani o architektuře, interiérech domů, bonsajích, japonském umění aranžování květin – ikebaně, bambusovém lese v dešti, japonském módním stylu a pravé japonské gastronomii. Nezapomenutelné. Pobýt v těch krásných městech jako jsou Kjóto, Tokio, Ósaka, Hirošima a dalších, které jsem viděla. Svatyně a chrámy umístěné v přírodě. Prolínání starého a moderního designu. A co japonská veřejná i neveřejná WC. Hudba budoucnosti. Údajně zde začátkem března nebylo ani moc turistů, a tak byl přístup k památkám jednodušší než v jiných obdobích roku.
A tak jsem konečně přiletěla z Prahy přes Amsterdam na letiště do Tokia. Letiště je asi tak hodinu jízdy od města. Povolení k přeletu přes území Ruska jsme neměli a ani ho nechtěli, tak jsme obkroužili letadlem KLM jižní část ruských hranic při letu tam a severní část ruských hranic při letu zpět. Vidět Kamčatku, Grónsko. S tím jsem ani nepočítala. Severem jsem ještě neletěla, tak mě let docela zajímal. Japonské souostroví tvoří 6 852 ostrovů. Hlavními ostrovy jsou Honšú, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a Okinawa. My jsme cestovali po Honšú. V Japonsku žije přibližně 127 mil. obyvatel. Tokio je hlavní a také největší město Japonska. Nachází se na východě ostrova Honšú. Je to jedno z největších měst na světě, ve kterém žije více než 13 milionů lidí. Je tona něm hned poznat. Hlavním dopravním prostředkem ve městě je vlak, obrovské je také metro. Zajímavý je pohled na mapu metra a na spleť stanic, chodeb, restaurací, bister, obchodů atd. Kde bude asi ten východ k našemu hotelu? A celou dobu všude kolem japonské automaty v podstatě na vše.
Zajímavostí bylo pro mě v Japonsku velmi mnoho. V Japonsku se například peníze málokdy předávají z ruky do ruky, například při nákupu v obchodech. Peníze se pokládají na připravený podnos či tácek. Zvláštní kapitolou je používání automatů, na které narazíte na každém kroku. V hustě obydleném Japonsku s drahým a omezeným prostorem je to ideální řešení pro pohodlný nákup. Prodává se v nich totiž cokoliv. Také se nedává spropitné. Jídelní hůlky například nelze použít k napichování jídla, například do misky rýže. Jedná se o akt, který je součástí japonských pohřebních rituálů. Při prvním setkání je vhodné se mírně uklonit na znamení úcty, což je snadné používat v praxi. To se týká i loučení či poděkování. I jednotlivé barvy mají v Japonsku svůj význam. Například bílá barva znamená posvátnost a ochranu, černá důstojnost a formálnost a červená ochranu před zlem a dodává sílu dobrým duchům a tak podobně. Různou symboliku mají i zvířata, např. kapři koi vytrvalost díky jejich schopnosti plavat proti proudu vody, lišky, jeřábi, kočky apod. Malými uměleckými díly jsou malované poklopy kanálů. Dále origami tradice, tj. umění skládání papíru. Ikonickým tvarem je jeřáb. A jeřáby přinášejí štěstí. Člověku, který poskládá tisíc jeřábů, se splní přání. Složila jsem i já. Tisíce papírových jeřábů zdobí dětský památník v Hirošimě. Kaligrafie jako umění krasopisu a v současnosti oblíbené kakizome, novoroční přání. Dřevořezba, malba a další. Návštěva Pókemon centra byla pro mě až neuvěřitelná. Manga a anime jako tvorba komiksů a animovaných filmů. Kawaii jako japonský používaný koncept roztomilosti inspirovaný barvami obrázkových dětských knížek. Japonské divadlo Kabuki a Bunraku, hudba, film a bojová umění sumo, karate, judo a samurajský boj a další sporty. Žádné tetování, protože tetování je spojováno s japonskou mafií. A potom talismani, to je kapitola sama o sobě. Všichni, a to Japonci i turisté, nosí při sobě barevné omamori s obvykle jich mají několik. Jsou to barevné hedvábné taštičky s modlitbou uvnitř, které přináší štěstí v oblasti zdraví a bohatství až po úspěch ve zkouškách či bezpečnou jízdu autem. Čistota všude kolem, žádné odpadkové koše. To se jinde nevidí. Silnice ve městech v několika patrech nad sebou, z důvodu málo místa a dodatečné výstavby. A i vášeň pro hazard. Ubytovaní jsme byli v hotelech umístěných nedaleko nádraží pro rychlovlaky, protože jsme jimi po zemi cestovali. Samotná nádraží představují moderní urbanismus, o kterém se nám ani nezdá, a ještě dlouho nebude. Jsou začleněná do měst tak, že nejsou téměř viditelná a pohlcují hluk. Při cestě rychlovlakem přes celý ostrov, kdy cesta trvala cca 3,5 hodiny jsme si samozřejmě museli koupit do vlaku slavný japonský box s obědem. Shinkansen je opravdu rychlý, přesný, čistý, tichý a projíždí cestou mnoha tunely.
Po několika týdnech od návratu jsem si uvědomila, že jsem Japonskem opravdu nadšená.