Singapur

v kategorii Texty dne 16.07.2025

O cestě do Singapuru, Lvího města, jsem přemýšlela již před covidem. Navštěvovala jsem v minulém období okolní asijské země. Postupně jsem byla v Thajsku, Indonésii včetně Bali, Hongkongu, Macau, na Taiwanu, v Jižní Koreji, Japonsku a teď tedy poletím do Singapuru a Malajsie. Podařilo se. Letos v červnu jsem letěla do Singapuru, i když nebyla právě nejvhodnější doba na takový let, protože mezi Izraelem a Iránem se rozhořel vojenský konflikt a létaly mezi nimi v noci rakety a letadla shazovala bomby, které dopadaly na Izrael a na místa spojená s atomovým výzkumem a vývojem v Iránu, útočily i drony. Letadla oblétávala další válečnou zónu, po té ruské a ukrajinské. Otevřenou otázkou po celou dobu pobytu tedy bylo, jak se budeme vracet zpět. Naštěstí nastalo příměří, které nebylo porušováno vzájemnými útoky. Snažila jsem se na celou situaci moc nemyslet, což úplně samozřejmě nešlo.

Náš program byl zaměřený na prohlídku města, zejména letiště, původní čínskou architekturu, moderní novou architekturu, původní anglickou, muslimskou architekturu a na jeho zahrady a umění. Já se snažím vnímat město jako celek a nasát jeho atmosféru.

Přistáli jsme na letišti Changi v Singapuru, které je od roku 2013 obvykle hodnoceno v leteckém žebříčku Skytrax jako jedno ze tří nejlepších letišť na světě a řadí se mezi 20 největších světových letišť. Leží ve východní části Singapuru a je to podle mě současně rozlehlý moderní palác s restauracemi a obchody skrytými v botanické zahradě plné vodních prvků. Je velmi čisté . K tomu všemu je jeho bonusem organizace odletů a příletů, která je na vysoké úrovni. Letiště je postaveno na nejvýchodnějším cípu ostrova, tudíž letadla přilétají od moře na východní straně, aby se zabránilo případnému leteckému neštěstí či okolnímu hluku. Přílet na letiště jsem si při pohledu z letadla velmi vychutnala. Přelétali jsme nad ostrovy a ostrůvky, kolem nich lodě čekající na vjezd do přístavů a jednoznačně hodně průmyslu. Stavba letiště začala v roce 1979, první terminál byl dokončen v roce 1981 i s řídící věží, druhý terminál v roce 1990, v roce 2008 třetí terminál. V současnosti jsou zde již 4 terminály a v roce 2019 byla nově otevřená osmi podlažní prosklená hala Jewel s vodopádem a tropickou zahradou od architekta M. Safide. Vidět samotné letiště je nutnost.

My jsme letěli letadlem A 380 z Dubaje, dalšího velkého a hezkého letiště, a i to byl zážitek.

Singapur je v jihovýchodní Asii na Malajském poloostrově . Skládá se z pevniny a z 63 ostrovů. Je zde tropické rovníkové podnebí, kdy teploty se pohybují od 23 do 32 °C. Prostě jsme v červnu přiletěli do “ prádelny“, do vlhkého horka. Město je multietnická a multikulturní společnost. Hlavními náboženstvími jsou buddhismus, křesťanství, islám, taoismus a hinduismus. Ačkoli jsou Malajci uznáváni jako původní komunita, 76 % občanů tvoří etničtí Číňané, etničtí Malajci tvoří 15 % a Indové 8 %. Lze zde slyšet čtyři jazyky, a to angličtinu, malajštinu, mandarínštinu a tamilštinu, z nichž angličtina je hlavním pracovním a vyučovacím jazykem. Singapur s Hongkongem, Tchaj-wanem a Jižní Koreou patří k tzv. asijským tygrům.

Náš hotel byl v centru města, což bylo velkou výhodou při jeho poznávání. V našem hotelu byly ubytovány výpravy sportovní mládeže z okolních asijských zemí. V přízemí hotelu se pohybovala školní mládež se zavazadly a registrovala se u pultu a každá sportovní výprava měla svoje vlastní tričko. Podle nápisu na nich bylo možné zjistit, jakým sportem se kdo z nich zabývá a odkud pochází. Školáků bylo hodně a navzájem na sebe pokřikovali a při tom všem sledovali neustále své mobily. Pěkný mumraj. Vstupní hotelové dveře se jejich pobíháním sem a tam otevíraly a zavíraly a vpouštěly do klimatizovaných prostor hotelu horký venkovní vzduch. My jsme z obrovské červené sedačky v recepci sledovali okolní dění a čekali až vyrazíme do ulic. V přízemí hotelu byla ještě velká restaurace, kde jsme snídali, ale bylo možné zde i poobědvat nebo povečeřet, což jsem jeden večer využila a objednala si moje oblíbené jehněčí maso.

První den byla na programu čínská čtvrť z roku 1820, která je od roku 1989 rekonstruovaná podle původních plánů a fotografií. Myslím si, že zdařile. K vidění je zde Chrám Buddhova zubu z let 1980-2007, hinduistický chrám Sri Mariamman z r. 1820, Chinatown Theatre, Mešita JJamae z roku 1826,  China Heritage Center, Jinkirisha Station z roku 1903, Murray Tzubu z roku 1929, celnice z roku 1932, Maxwell Food Centre,  People’s Park Center, tj. tradiční komerční centrum s tržnicí, Futurama City Center, Great Eastern Center se zahradami,  The Central a Riverside Point na pravém břehu řeky Sinagapur,  historické mosty a romantická nábřeží plná stolků a slunečníků.  Také kopec Fort Canning Hill a Park, který je od roku 1819 pevností a sídlem guvernéra Singapuru. Procházeli jsme městem pěšky nebo jeli metrem s průvodcem, který nás podrobně informoval o vybraných okolních budovách, jejich historii a stavebním stylu a stavitelích. Navštívili jsem také hodně muzeí , např. Art Center,  národní muzeum , YMCU a Peranakan Museum. Obvykle na konci dne. Na první den až moc vjemů z památek z města plného art street objektů, vodních prvků a rostlin, které rostou všude kolem a na několika úrovních města, tj. nejen v parcích, ale i před domy u chodníků , na ulicích, které lemují, v patrech a na střechách domů a také mnoho výškových budov je porostlých rostlinami, keři a stromy, kterým místní podnebí přeje. Neuvěřitelné a svěží. Vždy se snažím představit to samé v Praze. Bylo by to moc krásné. Určitě by vše asi postupně uschlo, si tak myslím. Nejsou lidé na jejich údržbu.I přes ekologické automatické zavlažování se o rostliny musí někdo starat, a pečlivě. Dobrá by byla samozřejmě automatizovaná dešťová závlaha. Bohužel málo prší a ubývá vody. Je to k tomu velice nákladná záležitost. Nemáme na to vhodné podnebí, a tak jen trochu závidím místním. A ta čistota ve městě, bez dalšího komentáře. Tiše jen zase závidím.

Další den nás čeká současná singapurská architektura ve čtvrti Tanjong Pagar. A je toho zase hodně. Navštívíme moderní domy stojící ve velkém městském parku, a to Pinnacle Duxton ,block 1 G, je 52 podlažní obytný komplex proslulý mj. dvěma největšími vysutými zahradami na světě, které se nachází ve 26. a 50. patře a na horní vysuté terase jsou všechny bloky budov propojeny se zahradami a vyhlídkami na přístav. V parku před domem se prochází barevný kohout a hnědá slípka asi tak, jako u nás holubi. Vesele si kolem nás při výkladu k budově pobíhají. Vyvezli jsme se na střešní terasu výtahem a pozorovali po ránu město a přístav kolem nás. Na terase jsou vybudované odpočinkové zóny s lavičkami chráněnými stromy. Bylo nám horko i přes nepatrný větřík, který nás v té výšce ovíval. V přízemí areálu, jak jsme zjistili, jsou obyvatelům k dispozici prostory ke sportování a kulturním akcím. Celý obytný areál na mě ale působil poněkud megalomansky a neosobně. Následuje v programu Downtown a jeho mrakodrapy, např.  Keppel Towers , International Plaza , 100 AM Mall and Towers, Anson House, Lumiere,  Oasia Hotel od WOHA Architects z roku 2016, který v roce 2018 získal mezinárodní cenu za design. Stavba má 60 podlaží porostlých v interiéru i exteriéru zelení a na střeše je samostatná zahrada. Moc hezká budova zbarvená za našeho pobytu převážně do tmavorůžova. Pro mě jedna z nejzajímavějších místních budov. Dále Tanjong Pagar Park a Pagar Centre , Capital Tower , GB Building, Marina One Heart z roku 2018, která je nejnápaditější rezidenční a kancelářskou budovou na nábřeží v neofuturistickém stylu, Marina Bay Mall,  Financial Centre v Raffles Place s mrakodrapy Marina Bay Towers , United Overseas , Marina Bay Suites , Ocean Financial Centre , Millenium Tower , Suntec City Tower ,Fullerton Bay , plastika Merlion z r. 1972, která je symbolem města, Jubilee Bridge ,Hotel Fullerton , Anderson Bridge , Cavenagh Bridge,  Muzeum asijských civilizací , Victoria Theatre , The Arts House , Singapore National Gallery v propojených budovách někdejší budovy radnice a soudního dvora. A také Katedrála sv. Ondřeje od arch. R. MacPhersona z roku 1862, novogotická bílá stavba inspirovaná opatstvím v Netley s masivní věží na jejím západním průčelí. Všechny tyto mrakodrapy se zde nedají popsat, musí se vidět. Jsou zde zastoupeni světoznámí architekti. Ve městě se staví neustále. Za dalších několik let bude při tomto tempu výstavby pro nás současné návštěvníky město zcela k nepoznání, s výjimkou snad dnešních symbolických staveb. Vzniknou další nové výjimečné stavby a nové symboly města. Budovy firemních mrakodrapů a výškových budov pro obyvatele se od sebe liší a lze je od sebe bez větších problémů rozeznat. Všimla jsem si, že garážová stání obyvatel domů jsou umístěna v přízemních patrech. Nad nimi jsou byty, které mají balkony a lodžie. Okna jsou ale ukrytá za mřížemi. Představa bydlení ve vyšších patrech s případně nefungujícím výtahem je neskutečná. Třeba mají pro tento účel k dispozici rezervní agregáty, nevím. Rovněž vyklánět se z okna nebo věšet prádlo na lodžii by pro mě bylo nadlidským výkonem, natož mytí oken. Třeba si člověk ale časem zvykne. I když koupání v přelivovém bazénu na střešní terase v 31. poschodí s výhledem na město bylo pro mě zcela fascinující.

Další den je určený na prohlídku Marina Bay. Na východním nábřeží Marina Bay je hotel a kasino Sands , což je jedna z ikonických staveb města a jeden ze symbolů Singapuru od arch. M. Safideho z roku 2011. Je zde 2 561 pokojů o celkové rozloze 120 000 m2, 15 000 m2 plochy vlastního casina, 350 m dlouhá střecha spojuje tři bloky budov a na střeše je pro hotelové hosty bazén a pro všechny zájemce vyhlídková terasa . Hotelu se říká „žehlící prkno“, které svým tvarem vzdáleně připomíná. Krásné i za deště jsou Gardens by the Bay vedle hotelu. Jedná se o rozlehlý parkový komplex tří komponovaných zahrad na celkové ploše 110 ha, v parku je slavná Skyway and Supertree Grove tvořená umělými stromy, resp. konstrukcemi porostlými rostlinami. Na tuto část zahrady jsem se moc těšila. V zahradě lze vidět Cloud Forest a Flower Dome , což jsou skleníky se samonosnou konstrukcí z r. 2012, a designový most pro pěší Helix Bridge z r. 2010 dlouhý 280 m, je zde vyhlídka na Theatres on the Bay, což je víceúčelový komplex pro kulturní a společenská představení z roku 2002 se speciální střešní konstrukcí připomínající tvar durianu.  ArtScience Museum je ve tvaru rozvitého lotosového květu a je z roku 2011. Nenechala jsem si ujít prohlídku pavilonu Louis Vuitton a pavilonu firmy Apple umístěného na vodě.

V  koloniální části města se nachází na místě kaple z r. 1832 nejstarší římskokatolický kostel v Singapuru katedrála Dobrého pastýře, dále je zde  Singapore Art Museum, zkratkou SAM první muzeum současného asijského umění v oblasti jihovýchodní Asie ,  synagoga Magen Avot , nejstarší dochovaná synagoga v jihovýchodní Asii, kostel Petra a Pavla , historizující novogotická budova pro křesťanskou čínskou komunitu, budova Národní knihovny  a Design Center v původní budově ve stylu art deco s novou přístavbou z roku 2005.

V části města Dowtown Core je Bugis . Je zde Park View Hotel, který je výškovou postmoderní budovou s vysokým atriem ve stylu art deco a zahradou ve stylu benátské Piazza S. Marco s plastikami mnoha osobností mj. Lincolnem, Picassem, Dalím, Churchileml a dalšími uměleckými objekty. Přízemní restaurace hotelu byla při naší prohlídce plná hostů.

V muslimské čtvrti zaujme Sultan Mosque z let 1924-32 s pozlacenou kupolí a minaretem v tzv. saracénském slohu se zahradou za mešitou a budovami bývalého sultánova paláce, ve kterých je dnes malajské kulturní centrum. V okolních uličkách se nachází etnické muslimské restaurace, obchody a pouliční stánky se suvenýry, keramikou, malovanými obrázky, textilem, šperky atd. např. v ulici Mali Street s původními nízkými řadovými domy a stylovými obchody muslimské komunity .

Co lze ještě zajímavého vidět v tomto městě? Je to např. část města nazvaná Little India, což je tradiční čtvrť indických obyvatel v severní části města s několika restaurovanými ulicemi s typickými nízkými domky s barevnou výzdobou, vůní indického koření, lesku zlata v malých krámcích a kolorit nesčetných textilií a sárí a chrámů. Také Orchard Road , což je urbanisticky zajímavá nová výstavba luxusních rezidencí v sousedství vilových čtvrtí z 30. let 20. st. a velmi rušná hlavní tepna obchodu a zábavy ve městě. Botanická zahrada je od roku 2014 na seznamu UNESCO a je jednou z nejkrásnějších botanických zahrad na světě . Zahrada byla založena v roce 1859 a prostírá se na ploše cca 49 ha. Známá je například díky své zázvorové zahradě , národní zahradě orchidejí, Symphon Lake, Burkill Hall atd.  

Z návštěvy města mám moc dobrý pocit. Je zajímavé, že tak jako v Japonsku je i zde možné udržet ve městech čistotu. Je to město, ve kterém se neustále staví nové budovy, tj. dá se říct, že je to jedno velké staveniště v botanické zahradě. Na jednu stranu je skvělé, že v tom vlhkém horkém podnebí lze postavit město v zelení na úrovní zeleně v botanické zahradě, na druhou stranu si člověk asi jen tak lehce na toto klima zde nezvykne. Dlouhodobější pobyt zde pravděpodobně sebou nese pro Evropany zdravotní problémy.