Santini v Plzeňském kraji – II. Část

v kategorii Texty dne 06.07.2025

Plasy

Konvent cisterciáckého kláštera 

1710–1740
stavebník Eugen Tyttl, opat cisterciáckého kláštera v Plasích

Několik desítek kilometrů na sever od Plzně leží Plasy, město soustředěné kolem areálu bývalého cisterciáckého kláštera. Tady byl, uprostřed bažinatého terénu, v polovině 12. století založen klášterní konvent. Po vypálení husity a přežití následných období včetně třicetileté války, nastala postupná obnova klášterního areálu, nejprve opravami a posléze výstavbou nových budov, jež nahradily některé poničené starší stavby. Nejrozsáhlejší stavební činnost započala v roce 1685 příchodem architekta J.B.Matheye a pokračovala další půl století. V roce 1707 přichází na pozvání opata Eugena Tyttla do Plas Jan Blažej Santini. V roce 1710 je vypracován a schválen projekt zásadní přestavby celého areálu kláštera, a to nejen konventu, ale také monumentálního konventního chrámu, který nebyl realizován. Celý Santiniho projekt byl podmíněn dodržením historické tradice, kdy byl středověký cisterciácký areál vybudován u řeky Střely. Proto Santini navrhl založení budov na dubových pilotách, které nesou základy obvodových zdí. Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou, která dřevo konzervuje a zabraňuje hnilobným procesům. Základy stavby jsou navíc vybaveny systémem přívodních a odvodních kanálů, které zabezpečují přítomnost vody a její správné množství.

V areálu konventu jsou umístěna velká halová schodiště působící svým neobvyklým zavěšením jako by se vznášela nad hladinou vody lesknoucí se na úrovni spodních základů pod nimi. U menších šnekových schodišť pak zaujme Santiniho čistá forma šroubové křivky vedené prostorem vzhůru.

Poutní kostel Zvěstování Panně Marii a cisterciácké proboštství

Pro plaský cisterciácký klášter navrhoval Santini celou řadu jedinečných projektů. Duchovním centrem plaského klášterního panství bylo někdejší proboštství s kostelem Zvěstování Panně Marii v Mariánské Týnici.

V červenci roku 1711 položil slavnostně opat Eugen Tyttl základní kámen k novému kostelu na půdorysu rovnoramenného řeckého kříže. Dle Santiniho projektu byly ke kostelu plánovány dva symetrické ambitové dvory s celkem osmi kaplemi. Nejprve vznikl západní ambit, až v šedesátých letech 18. století bylo dokončeno proboštství a kostel se dočkal slavnostního požehnání roku 1777. Východní ambit nebyl v baroku dokončen. Mariánská Týnice sdílela osudy plaského kláštera zrušeného roku 1785, tím započalo období úpadku a chátrání sakrální stavby.
V roce 1920 se zřítila kupole kostela s lucernou, nevratně byla zničena většina freskové výzdoby. Díky architektovi Hanuši Zápalovi a Jednotě pro záchranu Mariánské Týnice byl prostor kostela konzervován a zastropen. Po roce 1989 mohla stavba znovu povstat a navrátit se s věžemi a kupolí s lucernou do reliéfu zdejší krajiny jako výrazná dominanta. Dostavba východního ambitu v letech 2018-2021 završila naplnění dokonalé symetrie areálu dle Santiniho plánu.

Mladotice

Kaple Jména Panny Marie

1708-1710
stavebník Eugen Tyttl, opat cisterciáckého kláštera v Plasích

Pro potřebu ověření si architektových schopností zadal opat Eugen Tyttl projekt a stavbu menší kaple v Mladoticích. Na břehu tehdejšího rybníka, na podobně bažinatém podloží jako v mateřském klášteře Plasy. Projekt kaple Jména P. Marie je důkazem Santiniho virtuozity. Jedná se o centrální stavbu na půdorysu šestiúhelníku. Kaple je zastřešena takzvanou vlašskou kopulí, při které je krytina střechy položena přímo do omítky klenby.  V interiéru je motiv hvězdy v půdorysu vidět hned dvakrát. Nejprve v zaklenutí, kdy je báň protnuta šesti výsečemi, které ve finále tvoří dojem hvězdy stejně jako mělká kopule lucerny. V lodi je světlo dovnitř pouštěno velkými obdélnými okny, která jsou umístěna v každé hlavní ose konvexně prohnuté plochy stěny. Tím jak jsou okna umístěna vysoko, kumuluje světlo nad hlavami diváků a vytváří tak souvisle prozářenou atmosféru, skrze níž vnímáme hvězdy kleneb.

Hospodářský dvůr s opatským zámečkem

1728–1734
stavebník: Eugen Tyttl, opat cisterciáckého kláštera v Plasech

Barokní hospodářský dvůr Hubenov leží severovýchodně od Kralovic. V roce 1337 se zde nacházela ves, která se jmenovala Královská Hora. Její okolí včetně přilehlého lesa i pozemky, na nichž dnes stojí barokní dvůr, bylo od roku 1328 majetkem plaského kláštera. Tato ves však v době husitských válek zanikla .

Když v roce 1623 získal klášter tuto část svého předhusitského panství zpět do majetku, uvažovali opati o jejím využití a dali vei obnovit. Opat Ondřej Trojer v roce 1689 vzkřísil ves Hradecko a na počátku 18. století pak z rozhodnutí opata Eugena Tyttla byla obnovena i ves Hubenov, již tvořilo 12 statků.  Do své nové vsi usadil opat Trojer na trvalo poddané z různých vesnic klášterního panství. Zatímco Hradecko vydrželo a stalo se součástí výbavy probošství v Mariánské Týnici, Tyttlem založená ves Hubenov byla znovu zrušena a v roce 1726 začala na jejím místě výstavba velkého hospodářského dvora.

Úmysl založit zde místo vsi dvůr pojal opat Eugen Tyttl, který si nechal vypracovat plány od architekta Jana Blažeje Santiniho, zřejmě již ve druhém desetiletí 18. století, snad záhy po dokončení klášterního dvora Kalec. Santiniho autorství není doloženo ani plánem, ani písemně, avšak architektonický rozbor umožňuje jednoznačně dvůr Hubenov do jeho tvorby zařadit.

Vlastní realizace stavby byla zahájena až po Santiniho smrti (+1723), nejpozději na podzim roku 1726, kdy byl položen základní kámen. Pokračování výstavby dvora dokládají data na jeho jednotlivých budovách, podle nichž byl velký šestipatrový špýchar dokončen v roce 1730 a rezidence až roku 1734. Jako poslední z barokní výstavby dvora Hubenov byla dokončena mléčnice, jejíž portál již nese znak následujícího opata Celestýna Stoye, který určuje její vznik nejdříve k roku 1738.

Tak jako pro všechny barokní dvory je pro Hubenov charakteristické základní funkční dělení areálu na objekty určené pro bydlení správy dvora a dvorské čeledi (byt šafáře, ratejny atd.), pro umístění dobytka (stáje, chlévy) a uložení zemědělské produkce (sýpka). Pro architekturu plaských dvorů 18. století je příznačné, že obydlí pro zaměstnance a čeleď jsou umístěny v krajních částech dlouhých zemních křídel, jejíž větší střední část zabíraly stáje a chlévy. Architektonickou dominantou této části dvora je patrová stavba zámečku, sloužící pro občasný pobyt významného představitele kláštera, která má proto reprezentační charakter. Její součástí je též intimní sakrální prostor kaple, skrývající ve svém tvarosloví vynikající architektonické hodnota evropské úrovně. Druhý, protějškově situovaný blok budov pak tvoří prostory pro uložení nářadí, zpracování a sklady plodin, tedy kolny, stodoly, špýchar atd. Uprostřed dvora je samostatná drobná centrální stavba mléčnice, která bývala pravidelnou součástí výbavy všech plaských dvorů. Díky vodnímu zdroji, umístěnému původně uvnitř, sloužila jako chladírna uskladněných mléčných surovin a výrobků.

Charakteristické Santiniho rysy najdeme ve ztvárnění jednotlivých staveb areálu. Nejvíce jich je soustředěno v reprezentativně pojaté stavbě zámečku. Pro Santiniho je typické jednoduché tvarosloví fasád.
V řešení interiéru zámečku je pozoruhodné půl oválové hlavní schodiště, a především zcela mimořádný prostor kaple sv. Eugenie, založené na pětibokém půdorysu .

A je to. Výlet je u konce a vracíme se do svých domovů plni dojmů a pocitů a znalostí. Já se vracím s vědomím, že není všem dnům konec a rekonstrukce budou ještě nějakou tu dobu pokračovat.