Santini v Plzeňském kraji – I. část

v kategorii Texty dne 21.06.2025

Je konec května a jedu se podívat do Plzeňského kraje na několik Santiniho staveb. Po kolika letech, asi 15. Uvidím, jak pokračují rekonstrukce a jak vypadá opravený benediktinský klášter v Kladrubech u Stříbra a také se těším na Mariánskou Týnici, která na mě tenkrát docela zapůsobila. Čekám na odjezd autobusu na Hradčanské. Ráno je krásné, je teplo, svítí slunce a na nedalekém trávníku u železničních kolejí poskakují dva zajíci. Dnes se mnou měla jet také kamarádka, ta to ale vzdala. Nevadí.

V nabídce zájezdu je i jeden menší objekt kostela v Ostrově u Stříbra a kaple v Mladoticích. To je pro mě nové. Určitě zajímavá bude i prohlídka rekonstrukce statku v Hubenově. Již je opraven jeden podobný statek od Santiniho v tomto kraji, který se nachází v Kalci a je z roku 1716. Jde o hospodářský dvůr s opatským zámečkem. Oprava je podle fotografií na internetu velmi zdařilá. Může být i vzorem pro opravu statku v Hubenově. Na opravu tohoto statku nejsou už ale finance, opraveno je část střech a krovů, vnitřní domek. Vše ostatní pomalu chátrá bez pomoci. Smutný pohled. Statek v tomto stavu neumožňuje ani bydlení majitelům objektu. Ti bydlí v nedalekém paneláku. Při návštěvě statku jsem vymýšlela možnosti financování projektu. Nelze čekat jen na dotace od státu či kraje, když nedostanete úvěr od banky. Projekt je údajně již zpracován. Napadlo mě za stávající situace několik možností.

Něco o samotném Santinim , co jsem vyčetla na internetu a co o něm vyprávěla naše průvodkyně.

Sám Santini, ale i doba a mnohonárodnostní evropské prostředí jsou zdrojem mnoha podob jeho jména, například Jan Blažej Santini, Jan Santini Aichl, Giovanni Santini, Jan Blažej Santini-Eichel, Giovanni Santini-Aichl, Johann Blasius Santini-Aichel, Giovanni Blasius Santini či Jan Blažej Santini-Aüchel.

Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677, Praha – 7. prosince 1723, Praha) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým stylem nazývaným barokní gotika. Narodil se jako nejstarší syn do rodiny pražského kameníka Santina Aichela. Narodil se s tělesnou vadou, byl na část těla ochrnutý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře. Nemohl po něm převzít kamenickou dílnu, kamenictví se přesto vyučil a studoval také malířství. Předpokládá se, že významný architekt Jean Baptista Mathey přijal Santiniho do učení. Po vyučení se tak okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti tehdy obvyklou tovaryšskou cestou. Prošel Rakouskem, v Itálii dorazil až do Říma, kde se seznámil s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta V Itálii také přidal do svého jména otcovo jméno – Santini.

V roce 1700 už Santini samostatně stavěl a projektoval a v pouhých 23 letech získal svou první zakázku. Opat W. Lochner jej pověřil vedením stavby konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi a v roce 1702 byl Santini ve věku 25 let pověřen projektováním a vedením stavby klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory.

Santini uměl číst a psát česky, německy, italsky a latinsky, orientoval se například v geometrii. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, u kterého se vyučil a po jehož smrti některé projekty převzal a dokončil. Jan Blažej Santini zemřel po delší nemoci 7. prosince 1723 v Praze .

Tak jedeme. První zastávkou je Ostrov u Stříbra. Na lavičce na nás čeká pán s klíčem od kaple. Kaple je uprostřed obce na kraji malého rybníka s vrbou. Romantika.

Kaple sv. Václava a Vojtěcha, do 1728
stavebník: Maurus Finzguth, opat benediktinského kláštera v Kladrubech
Kaple sv. Václava a Vojtěcha se nachází v Ostrově u Stříbra v okrese Tachov. Realizace stavby spadá do druhé čtvrtiny 18. století. Stavebníkem je Maurus Fintzguth, opat kláštera v Kladrubech, který také kapli vysvětil. Západní věž kaple se vstupní předsíňkou byla přistavěna v polovině 19. století. Santini působil ve službách kladrubského kláštera až do své smrti v roce 1723. Projekt kaple sv. Vojtěcha v Ostrově u Stříbra vytvořil zřejmě v posledních létech života. Realizován byl až po architektově smrti.

Stavba typu je tvořena vlastní střední lodí na šestiúhlém půdorysu a třemi apsidovými prostory. Půdorysné rozvržení stavby je konstruováno geometrickými postupy charakteristickými pro Santiniho. Tvar exteriéru i interiéru je minimalizován. Pro tohoto architekta jsou příznačné lineárně působící profily říms. Unikátní je zastřešení kaple, kdy na klenbu je přímo umístěna krytina.

Kaple je malá, udržovaná a hezká.

Jedeme dál. Následuje klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta z 1712–1726 (oprava a přestavba) od stavebníka Mauruse Finzgutha, opata benediktinského kláštera v Kladrubech. Na nedalekém parkovišti vystupujeme z autobusu a vydáváme se ke vstupu do kláštera. Při pohledu na klášterní stavení od silnice jsem zklamaná. Není opraveno. Podle naší průvodkyně upřednostňuji to , co je vidět před tím, co je uvnitř vzácné. Zcela chápu její argumentaci, jsem ale toho mínění, že je nutno lákat nás turisty na návštěvu tohoto areálu. V průchodu je pokladna a restaurace, která je vydekorována řadou paroží na obou stěnách místnosti. Menu vyvedené na tabuli před restaurací obsahuje hrubku. Uprostřed restaurace je dlouhý stůl. Vstupujeme do nádvoří. Máme objednané prohlídky areálu ve dvou skupinách se zaměřením na Santiniho, což tady nikomu nevadí a absolvujeme prohlídku areálu bez ohledu na požadavek cestovní kanceláře. Ke konci před vstupem do kostela to naše průvodkyně už nevydrží a přebere slovo od místní průvodkyně, která o Santinim mluví jako o tom Santinim, a konečně se dostaneme i na komentář k jeho místní architektuře. Stojí to ovšem za to. Mimo vlastní stavby jsou zde od něho i skvostné interiérové prvky. Něco k faktům.

Zatímco Santiniho realizace pro plaský klášter byly řešeny v duchu jeho vnímání radikálního baroka, před zcela jinou otázku byl postaven při práci pro benediktinský klášter v Kladrubech u Stříbra. Zdejší pozdně románská bazilika byla dokončena již v roce 1233. Po vypálení husity stála několik desetiletí bez střech a kleneb. V průběhu renesance byl kostel částečně opraven a znovu vysvěcen. Přetížení obvodových zdí však způsobilo havarijní stav, který chtěl opat Fintzguth vyřešit celkovou přestavbou. V roce 1710 vyzval k vypracování projektu dva nejvýznamnější pražské architekty, Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho. Nakonec se rozhodl realizovat nákladnější a rozsáhlejší Santiniho návrh.

Přestavba proběhla v několika etapách. Nejprve bylo přestavěno trojlodí, následně transept, nad ním byla vybudována monumentální kopule, která je řešená jako koruna zavěšená nad dlouhou profilací hlavní lodi. Lucerna v kopuli završená mariánskou korunou prosvětluje vnitřní prostor nad křížením kostela. Závěrečná etapa přestavby se týkala východní části kostela, mnišského chóru a presbytéria. Mimořádně prosvětlený, trojlistý závěr kostela je doplněn oltářem podle původního Santiniho návrhu a dramaticky uzavírá celou stavbu. Při přestavbě Santini maximálně využil staré konstrukce zdiva, které odboural pouze v poškozených částech a doplnil je do ideálního stavu. V utváření exteriéru stavby byla největší pozornost věnována západnímu průčelí, do niky vstupního štítu kostela byla zasazena socha P. Marie napodobující gotické pojetí a odkazující na románské a gotické tradice areálu.

Kostel byl opravdu hezký. Prosvětlenému trojlistému závěru kostela říkala naše průvodkyně skleník. Je to zeď plná vysokých a dlouhých oken, které osvětlují vnitřek kostela. Strop kostela je vytvarován až k neuvěření. Santini navrhl také překrásnou dřevěnou kazatelnu a další zajímavosti neobvyklé na tehdejší dobu. Talent.