Afrika, únor 2025

v kategorii Texty dne 06.03.2025

JAR a Kapské Město

Letím do Afriky po několika letech. Tentokrát letím do JAR, Zimbabwe, Botswany, Zambie. Paráda. Jaká bude asi Afrika po těch letech, kdy jsem byla tomuto kontinentu nevěrná a létala na jiné kontinenty. Už se těším.

První písemná zmínka o tomto místě je od Bartolomea Diaze z roku 1486. Kapské Město založil v roce 1652 Jan van Riebeeck jako zásobovací stanici pro holandské lodě plující do východní Afriky, Indie a Asie. Toto místo bylo ideální pro založení přístavu, protože se nachází v zátoce chránící lodě před rozbouřeným mořem.

Cestou autobusem z nedalekého letiště Cape Town International Airport , což je hlavní letiště na území Kapského Města a druhé největší letiště Jihoafrické republiky, zahlédneme krátce místní slamy.  Nemáme moc času na odpočinek, a tak hned po ubytování v hotelu, se jedeme podívat na botanickou zahradu Kirstenbosch National Botanical Garden, protože návštěvu Stolové hory musíme odložit z důvodu, že je hora zahalena mraky. Botanická zahrada Kirstenbosch je při jižním úpatí Stolové hory a v roce 1902 ji věnoval Kapskému Městu Cecil Rhodes. Byla vytvořena ohrazením původních pozemků se vzácnými druhy rostlin. Kromě pár druhů je zahrada věnována domácím rostlinám. Roste zde asi 9000 z 22000 jihoafrických druhů. Rozsáhlé území zahrady tvoří původní porosty, pouze malá část zahrady je kultivována, plynule navazuje na vegetaci Stolové hory. Jako první botanická zahrada je připsána do světového dědictví UNESCO.

Další den jedeme do centra města. Centrum Kapského Města se nachází na severním konci hornatého Kapského poloostrova, který zabíhá na jih do Atlantského oceánu a je zakončen mysem Dobré naděje. Nad městem se tyčí asi kilometr vysoká Stolová hora ohraničená strmými srázy Devil’s Peak a Lion’s Head. Lví hlava se tyčí nad Kapským Městem a hladinou Atlantického oceánu až do výše 657 metrů. Z jejího vrcholu je krásný panoramatický výhled na Stolovou horu, čtvrtě Green Point a Sea Point, na pohoří 12 Apoštolů, centrum Kapského Města a na přístav.

Nejvýznamnější památky lze najít v Central Business District a v ulici Long Street. V části, kterou místní nazývají Citybowl, se nachází řada výškových. Právě zde je Hrad dobré naděje se svými hradbami a pěti baštami. Jeho výstavba začala již v roce 1666 a dodnes je v provozu a sídlí zde velitelství posádky Západního Kapska. Pokračuje okraj District Six a o pár kroků dále se dostaneme před budovu jménem Tuynhuyse. Tato a sousední budova Parlamentu jsou důvodem, proč je Kapské Město jedním ze tří hlavních měst země, větší je Johannesburg a také hlavní město Durban. V nedalekém parku se nachází hrušeň, která údajně pochází z dob založení města v roce 1652, a tak se na ní jdeme podívat.  Zde jsem na vlastní oči viděla vedle sebe dvě lavičky, a to jednu pouze pro bílé a druhou pouze pro barevné, obě z dob apartheidu. Obě tuto informaci měly napsanou na svých opěradlech.  Na pěší zóně St. Georges Mall stojí překvapivě kus berlínské betonové zdi, který dostala JAR darem.  Na náměstí Greenmarket jsou trhy s výrobky a suvenýry z celé Afriky. Úžasným zážitkem nejen pro fotografy je pestrobarevná čtvrť Bo-Kaap. Domečky červené, zelené, žluté barvy, hnědé, černé, tyrkysové. Je to muslimská čtvrť, ve které nechybí mešita. Dnes jsou zde k vidění různé galerie a stále se zde bydlí.

Fotbalový stadion v Kapském Městě je architektonickým skvostem, ve kterém se hrálo několik zápasů mistrovství světa ve fotbale v roce 2010. Stejně jako nejnavštěvovanější atrakce celého kontinentu, a to nově postavený Waterfront s množstvím restaurací, obchodů, krásným přístavem. Viktoriánský komplex Victoria and Alfred Waterfront, vystavený v blízkosti doků, kde se nachází několik stovek obchodů a akvárium Two Oceans otevřené v roce 1995. Je to ideální místo procházek. Venkovní restaurace byly při naší procházce hodně obsazené.

Zavítali jsme cestou do muzea diamantů ve zlatnictví Shimansky. Jsou zde vystaveny diamanty, které se v JAR těží a kde se s nimi obchoduje nejvíce po New Yorku. Jsou zde k vidění mimo bílých diamantů i růžové, světle modré a černé. Vidíme kopie těch nejznámějších a nejdražších diamantů světa. V obchodě jsem si vyhlédla krásný prsten z bílého zlata s diamantem nazvaný podle kolekce My girl. Je to čtvercový diamant. Moc hezký, 0,5 karátů a cena tomu i bez daně odpovídá. Budu se muset nad tím diamantem v klidu zamyslet a třeba se jim ozvu.

Když jsem už tady a zvládli jsme ten dlouhý let z Prahy do Dubaje a z Dubaje přes celou Afriku do Kapského Města, tak musíme ještě něco vidět v okolí. Projíždíme pobřežím, jsou zde krásné vily obrácené svým průčelím k oceánu, krásné letovisko. Kolem nás je mnoho cyklistů a motorkářů. Poklidný víkend a my jedeme k Mysu Dobré naděje po Chapman ‘s Peak Drive, kde si projdeme pobřeží a vyfotíme se u nápisu, u kterého už stojí po ránu fronta turistů. Také vyjedeme lanovkou na Stolovou horu a podíváme se za místní kolonií tučňáků afrických na nejznámější kapské pláži Boulders Beach.

Další naší programovou zastávkou je ochutnávka vín v oblasti zvané Winelands vzdálené 45 minut jízdy autem ze středu Kapského Města, která se rozkládá se v okolí nejstarších měst v Jižní Africe, a to Stellenbosch, Paarl a Franschhoek.

V hotelu je na terase menší bazén, tak se zajdu večer vykoupat. Bude v něm méně lidí a ostatně je ještě i k večeru teplo. Je zde krásné jaro s letním slunečním počasím. Od Atlantického oceánu dnes fouká občas vítr. Město se rozkládá na svahu, a proto se městem procházíme nahoru a dolů. Další den jedeme k večeru pro změnu taxíkem na nedalekou pláž. Hodně fouká vítr, což nás ale neodradí. Překvapilo mě, že jsou zde oblé skály tvarované podobně jako na Seychelách. Na pláži je přírodní bazén, ve kterém si zaplaveme. I když se nejdříve voda v něm zdá chladná, je koupání v bazénu velmi příjemné. Na písku na pláži mě při každém závanu větru bodá do těla písek. Je to nepříjemné, a tak si sbalíme své věci a jdeme se projít kousek po pláži a do přilehlého parku. Všude kolem nás jsou rozbité mušle. Přemýšlím o tom, jaké to musí být, když začne opravdová písečná bouře někde na poušti. Vlasy mám plné písku a písek do nás buší ve vlnách a bodá nás do kůže. Čekáme na západ slunce, který si chceme vyfotit. Přes ulici je řada restaurací s terasami. Jednu si vybíráme a jdeme čekat na vhodnou dobu na focení. Ten romantický okamžik nám zpříjemní číše dobrého jihoafrického vína a já si objednávám jehněčí kotletky. Vítr lomcuje nad námi pergolou a my fotíme tu romantiku před námi. Kolem 21:00 hod. si objednáváme taxi a vracíme se zpět do hotelu. Zítra nás čeká další let. Tentokrát na Viktoriiny vodopády, kvůli kterým jsem vlastně tady.

Viktoriiny vodopády aneb slavné VICTORIA FALLS

Dnes letíme na sever a čeká nás Zimbabwe, Victoria Falls. Na programu je časný ranní přesun na letiště a přelet na Vic Falls. Na letišti nás vítá dekorace velkého slonu, vycpaná zvířata a tančící místní tanečníci.  Z letiště jedeme do naší lodge Pamusha, nejstarší v místě, což v jazyce Shona znamená „domov“. Je taková romantická, je to několik přízemních domů v upravené zahradě s menším bazénem a ohništěm. V zahradě jsou vyřezávané ze dřeva různé artefakty a kvetoucí keře. Uložíme si věci na pokoje a jedeme před bránu národního parku. Parkoviště je nedaleko a nedaleko je také místní trh suvenýrů pro turisty. Tady vstoupíme na místo, kde Doktor Livingstone objevil nádherné monumentální vodopády, které místní nazývají Mosi Oa Tunya, tedy Kouř, který hřmí. Máme tři hodiny času na to, abychom si tento přírodní zázrak prohlédli. V roce 2008 byl zvolen mezi 7 přírodních divů světa.

Viktoriiny vodopády jsou jedny z největších vodopádů na světě na hranicích mezi Zambií a Zimbabwe a jsou zapsány do seznamu Světového dědictví. Vodopády byly objeveny 16. listopadu 1855 skotským cestovatelem Davidem Livingstonem a nazvány podle britské královny Viktorie. 

V roce 1875 je prozkoumal český cestovatel Emil Holub, který je autorem jejich první mapy, která vyšla v cestopise Sedm let v jižní Africe. E. Holub je také autorem první samostatné publikace o Viktoriiných vodopádech, útlého šestnáctistránkového sešitku The Victoria Falls – a few pages from a diary of Emil Holub, M. D., který v roce 1879 vyšel v jihoafrickém městě Grahamastown (reprint v roce 2004).

Šířka vodopádu je 1800 metrů. Voda padá dolů z útesu vysokého 120 m do úzkého a hlubokého kaňonu v čediči. Díky obrovskému množství vody, které každou minutu spadne z této výšky, se nad oblastí vytvoří oblak vodní páry, který lze vidět až z dálky několika kilometrů od vodopádů samotných.

V parku jsou vybudovány příjemné chodníky, které vedou kolem vodopádu a jejich součástí jsou i vyhlídková místa s výhledem na vodopád. Kolem vodopádu není mnoho turistů, což je velmi příjemné, lze si tak vodopád dokonale prohlédnout. Vodopád se čas od času ukryje ve vodním mlžném oparu, který se zvedne a zase za chvíli spadne do skalní průrvy. Vítr vane vodní tříšť k nám a po chvilce jsme všichni mokří. Je teplo a máme s sebou pro jistotu suchá trička. Vodopád je mohutný, klene se nad ním duha a slyšíme hřmění dopadající vody. Co si mohu více přát. Jsem ráda, že tu jsem, že tu stojím a dívám se na hřmící valící se vodu, pozoruji skály kolem, přírodu a vůbec tady se dá stát a dívat se dlouho na tento úkaz přírody. Prostě nádherné.

Následující den jsem absolvovala vyhlídkový let vrtulníkem nad vodopády, setkání se lvy v soukromé rezervaci a při západu slunce se plavila po řece Zambezi v národním parku na klidné řece nad vodopády.

Let vrtulníkem nezabral mnoho času. Proletěla jsem se nad vodopádem a užila si pohled na „Kouř, který hřmí“ z výšky 600 metrů. Za 12 minut jsme udělali nad vodopády dvě „osmičky“ a měli šanci se kochat krajinou, a hlavně vodopády pod námi. Letěli jsme nad horním tokem řeky před vodopády a přes samotné vodopády k místu, kde začíná úžasný kaňonový systém řeky Zambezi. Krátký leč neskutečný zážitek. Letěla jsem vrtulníkem a pozorovala krajinu pod námi a kolem sebe. Soustředila jsem se na tok řeky, její ostrovy a na tu energii, kterou vodopád vydává. V každém momentu byl pohled na vodopád jiný. Zvláštní byl při přeletu přímo nad přepadovou hranou vodopádu, která je rovná a dlouhá. Je až neuvěřitelné, jak pohled na vodopád pod námi na mě zapůsobil. Strhující podívaná.