Valencie
v kategorii Texty dne 24.06.2024
Ve Valencii jsem ještě nebyla, tak i proto jsem tam letos letěla na tři dny s cestovní kanceláří. Letěla jsem v červnu proto, aby ještě nebylo velké horko, jaké bývá v posledních letech v létě. Chodili jsme s průvodcem po městě od rána do večerních hodin. Z hotelu jsme ráno odcházeli kolem deváté hodiny. Velmi dobré snídaně byly formou švédského stolu. Doufala jsem, že začátkem června zde bude méně turistů než v plné letní sezóně. Nedivím se, že je v některých evropských městech více turistů, než je pro místní obyvatele přijatelné.
Na letiště jsem jela po práci MHD. Na ty tři dny ve Valencii jsem s sebou měla jen větší cestovní tašku, která vážila 3,5 kg a díky své menší velikosti jsem ji nemusela odložit do zavazadlového prostoru letadla a vzala jsem si ji do letadla na palubu. Měla jsem v ní vše nezbytné. Během svého cestování jsem se naučila minimalizovat věci s sebou. Z Prahy jsme odlétali bez problémů ve čtvrtek z letiště Václava Havla v 18:35 hod. a ve Valencii jsme přistáli ve 21:20 hod. Na letišti na nás čekal autobus objednaný cestovní kanceláří a dovezl nás k hotelu v blízkosti historického centra Valencie. Hotelový pokoj byl pěkný a čistý a měl malý balkon, neměl ale ledničku. Prohlížela jsem si fotky zařízení hotelu předem a odhadovala jsem, jaká bude realita, protože nemám ráda překvapení na místě. Náš hotel se nazýval Turia podle místní řeky.
Valencie leží na Costa del Azahar , což je průmyslová oblast. Je třetím největším městem ve Španělsku. Leží na řece Turia, dnes vyschlé, a má středomořské podnebí se suchými a horkými léty a mírnými zimami. Oblast patří také k nejúrodnějším oblastem Evropy.
Prohlídka města se zaměřila na historické jádro a také na část, která se nazývá městem umění a vědy, tj. na rozsáhlý komplex staveb španělského architekta Santiaga Calatravy vybudovaném ve vyschlém korytu řeky Turia, obklopený vodní plochou a parkem. Těšila jsem se.
Střed Valencie leží necelých pět kilometrů od Středozemního moře. Jsou zde dlouhé pláže a mělké moře. Tok řeky Turia byl ve druhé polovině 20. století přeložen na jih od města. V bývalém korytě, přes které stále vedou mosty je dnes park.
Ve středu města se nachází katedrála Panny Marie ze 13. století, postavená na místě mešity, které ale zase předcházela vizigótská katedrála. Ostatně arabský vliv je zde všude kolem patrný. V katedrále jsou k vidění dva obrazy malíře Goy, které se odlišují od ostatních obrazů svým moderním provedením. V katedrále je také uchováván kalich, který je prezentován jako Svatý grál. Jde o číši zhotovenou z červeného achátu.
Na okraji historického centra jihozápadně od katedrály stojí výstavná budova centrální tržnice z roku 1914 obklopená moderním náměstím a kavárnami. Kromě překrásného interiéru je v ní velký výběr místních produktů; ryb, mořských plodů, ovoce, zeleniny, olivových olejů, kávy, místní šunky a dalších delikates, cukrářského a pekařského zboží a samozřejmě pánví na paellu různých velikostí. Na prohlídku tržnice jsme měli cca 40 minut, během kterých jsem mimo vlastní prohlídky interiéru budovy a stánků tržnice ochutnala obrovskou ústřici a koupila si sladké třešně. Nabídka místních plodů a produktů byla tak lákavá.
Naproti tržnici stojí jediná valencijská památka zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, gotická budova tzv. Hedvábné burzy z let 1482 až 1548. Jedná se o jednu z mála dochovaných gotických památek ve městě.
Jižně se nachází jedno z největších náměstí centra města Plaça de l’Ajuntament s historickou budovou radnice a sto metrů jižněji je valencijské vlakové nádraží Estació del Nord z roku 1917, postavené ve stylu art deco. Odtud jsme jeli v neděli před odletem na výlet vlakem do města Xativa vzdáleného asi hodinu cesty.
Na okraji starého města stojí dvě mohutné brány, které se zachovaly z původního městského opevnění, a to Torres de Serranos a Torres de Quart.
Palacio del Marqués de Dos Aguas, ve kterém je umístěno národní muzeum keramiky je velmi zdobná stavba arch. I. Vergary z 18. st., v jejímž interiéru je původní barokní výzdoba. Současně je zde muzeum keramiky od starověku po Picassa. Součástí prohlídky jsou také zlacené kočáry v přízemí domu.
Zajímavá je i Plaza de la Almoina, kde jsou zpřístupněné archeologické vykopávky, které jsou umístěny pod částečně proskleným náměstím. Lze vidět půdorysy starověkých lázní, chrámů, skladišť, náměstí, kurie, nymfea, baziliky, pozůstatky vizigótských staveb a arabského paláce, středověkých domů atd. Nedaleko je Almudín, zbytek arkády středověké sýpky z 14.-16. st. a dnes výstavní síň s artefakty používanými při náboženských procesích.
Jedna z nejlepších uměleckých sbírek ve Španělsku se nachází v Museo de Bellas Artes San Pío V., kde lze vidět mimo jiné El Greca, Goyu, Velázqueze, Riberu. Byla zde také k vidění i aktuální výstava surrealistických umělců, malíře, grafika a sochaře S. Dalího a dalšího španělského malíře, grafika, sochaře a scénického výtvarníka J. Miro. Celým jménem Salvador Felipe Jacinto Dalí y Domenech se narodil 11. května roku 1904 v katalánském městě Figueras a na stejném místě v lednu roku 1989 zemřel na srdeční selhání. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Dalí odkázal veškeré své dílo a majetek španělskému státu. Největší kolekci Dalího prací tak lze dnes nalézt v muzeu Dalí Theatre and Museum v katalánském Figueres.
V jihovýchodní části Valencie, v parku Jardín del Turia, leží rozlehlý komplex budov současné architektury s názvem Město umění a věd od původem místního architekta S. Calatravy. Na tuto prohlídku moderní části města a děl slavného architekta jsem se velmi těšila. V komplexu je členitá budova opery, planetárium, muzeum věd, most a také oceánografický park, který patří k největším v Evropě. Budovy jsou velké bílé a futuristické a mezi nimi jsou vodní nádrže a celý komplex je umístěn v parku.
Součástí mého výletu do Valencie byla samozřejmě i ochutnávka místní gastronomie. Hlavně jsem chtěla ochutnat klasickou paellu s králíkem. Těšila jsem se na místní čerstvé mořské plody, ústřice, mušle a velké krevety, a také na grilovanou chobotnici a samozřejmě na sušenou místní šunku jamon, kterou mám rovněž v oblibě. Vynikající bylo i bílé a červené místní víno a sangria.
Ráda fotografuji, tak asi jako dnes téměř všichni, vzhledem k tomu, že fotografování je velmi dostupné. Snažila jsem se fotografovat mimo památek a historických budov nebo náměstí také momentky z běžného života obyvatel a pokusit se vystihnout atmosféru města.
V něděli před odletem jsme jeli vlakem do města Calle de Xátiva. Xátivaje město se středověkým centrem v hornaté oblasti jižně od Valencie. Je sídlem rodiny Borgiů (papežové Kalixtus III. a Alexander VI.) a rodné město jednoho z nejslavnějších španělských malířů José de Ribery, narozeného r. 1591. Ve městě je hodně památek a architektonických staveb, například kostel de S. Francesc, gotický klášter de Sant Doménec, Museo del Almodí s díly J. Ribery, F. Goyi aj., špitál z 15.-16. st., arcibiskupský palác ze 13.-14. st., rodný dům papeže Alexandra VI. Nad městem na kopci ční hrad s monumentálním opevněním. Městečko je krásné i jen proto, že v ulicích jsou nádherné obrovské platany, které poskytují stín a pod nimi lze posedět na chodníku u stolů mnoha kaváren. Městečko má v současnosti tu výhodu, že dosud není zahlceno turisty. Panuje zde poklidná atmosféra.
Večer jsme po návratu z výletu do Xátivy odjeli autobusem z hotelu na nedaleké letiště s odletem do Prahy ve 22:05 hod. a příletem do Prahy v 00:45 hodin následující den. Překvapením na letišti bylo to, že v době našeho příjezdu na letiště letadlo z Prahy ještě neodletělo, a tak se náš pobyt na letišti prodloužil o cca dvě hodiny a do Prahy jsme přiletěli v časných ranních pondělních hodinách. Dodatečný čas na letišti jsme strávili jeho důkladnou prohlídkou. Ochutnali jsme, co jsme mohli ochutnat, koupili, co bylo k mání a co se nám líbilo. Ve 22:00 hod. letiště zavřelo obchody a nám zbyla ještě nějaká doba před odlet. Bylo nás více. Bylo zřejmé, že už začíná sezona letních dovolených.