Letošní Rakousko

v kategorii Texty dne 16.05.2024

Je milé, když si člověk může zajet do Rakouska na výlet na pár dní koncem dubna nebo začátkem května, když začíná být na jaře teplo. A v Rakousku je zaručeně tepleji, přece jen je Rakousko svou polohou jižněji než Česko. Z Prahy je to autem nebo vlakem několik málo hodin a jste ve Vídni. Já do Vídně jezdím docela ráda a celkem často. Podobně jako do Drážďan. Řekla bych, že dříve jsem do Vídně jezdila častěji, i několikrát do roka. Bylo to pro mě nové a jiné. To byla doba, kdy jsem tam chodila večer do opery, hlavně na Verdiho opery. Kupovala jsem si před představením lístek k stání. Považovala jsem provedení jeho oper za zcela mimořádné až snové. Už nějakou dobu jezdím do Vídně autobusem s cestovní kanceláří na výstavy nebo na vánoční trhy, na kterých si prohlížím nabízené zboží a ochutnávám místní pochoutky. Jezdím často na výstavy, které jsou v Albertině nebo v Kunsthistorisches Museum, a i v dalších objektech.

Na jaro 2024 připravila vídeňská muzea hned dvě výstavy. V Kunsthistorisches Museu je výstava Holbein, Burgkmair, Dürer s názvem Renesance na severu a v Albertině pak „stoletá výstava“ Roye Lichtensteina.

Albertina vystavuje v tomto roce u příležitosti 100. výročí Lichtensteinových narozenin umělcovu komplexní retrospektivu. Americký umělec Roy Lichtenstein (1924-1997) je považován za jednoho z nejvýznamnějších a zároveň nejtypičtějších představitelů stylu pop art, který vznikl ve Spojeném království a v USA v druhé polovině 50. let 20. století.
Výstava v Umělecko historickém muzeu nabízí díla zásadních průkopníků renesančního malířství a grafiky na sever od Alp, a toHanse Holbeina staršího (1460-1524), Hanse Burgkmaira (1473-1531) a Albrechta Dürera (1471-1528). Tvorba těchto německých mistrů zásadně ovlivnila evropské umění kolem roku 1500.

Již podruhé jsme si ve Vídni dali s manželem sraz s našimi kamarády, mými spolužáky a manžely, abychom podnikli nějaké společné akce, kulturní a kulinářské před odjezdem do Burgenlandu.

Nenechali jsme si během pobytu v Rakousku ujít ochutnávku klasických rakouských jídel, jako je vídeňský řízek a Tafelspitz a ze sladkých dobrot například jablečný nebo višňový štrůdl, palačinky s meruňkami a Sacherův dort, jehož historie sahá k roku 1832. V té době ho poprvé připravil šestnáctiletý učeň Franz Sacher pro knížete Metternicha. Nejspíš sám netušil, že při zastupování nemocného šéfkuchaře oslní vzácné hosty i samotného šlechtice natolik, že se jeho jméno zapíše do cukrářské historie. 

Tentokrát do bude císařská pokladnice, Dorotheum a restaurace Plachuttas Gasthaus zur Oper a jejich vařené hovězí maso podávané v měděném kotlíku s kořenovou zeleninou, jablečným křenem, pažitkovou omáčkou, morkové kosti, opečené brambory a opečený hnědý chléb, tzv. Tafelspitz. Jídlo bylo jako obvykle skvělé. Obsluha ale bohužel trochu vázla, neměla požadovanou standardní rakouskou úroveň, nebyla rakouská. Číšníci zjevně nebyli rodilými Rakušany.

Za těch posledních několik let se Vídeň změnila. Je plná turistů z okolních zemí a historická vídeňská atmosféra vzala zasvé. Není lehké si v tom davu všimnout rakouského páru na nedělní odpolední procházce městem a směřujícího do některé z vídeňských kaváren. Oba stylově oblečení a s papírovou nákupní taškou v ruce, samozřejmě s logem nějaké módní značky. Styl v oblékání místních narušuje sportovní oblečení většiny turistů. Také teď ve Vídni pracuje hodně cizinců ze sousedících zemí, hlavně ze Slovenska a Maďarska. Což se projevuje také tím, že bývalá bezvadná profesionální obsluha v kavárnách a restauracích s příchodem cizinců pomalu mizí. Bohužel.

Císařská klenotnice představuje poklad habsburských panovníků, který je vystavený ve vídeňském Hofburgu, zvaném Švýcarský dvůr. Klenotnice se dělí na dvě části: na světskou a církevní. Podstatnou část uměleckých sbírek pořídil císař Rudolf II. a uchovával je na Pražském hradě.

Nejvýznamnějšími exponáty světské části klenotnice jsou korunovační klenoty Svaté říše římské, včetně císařské koruny, otonského korunovačního kříže z r. 1024, relikvie z kopí sv. Longina a karolínského korunovačního evangeliáře, korunovační plášť římských císařů, korunovační klenoty Rakouského císařství, mj. osobní koruna Rudolfa II.,  Svatoštěpánská burza, karolínská schránka ze zlaceného stříbra s drahokamy, koruna Štěpána Bočkaje, burgundský poklad z 15. století a poklad Řádu zlatého rouna, který obsahuje také plášť velmistra, zhotovený roku 1432 v Gentu podle návrhu bratří Eycků, insignie Českého království: gotické žezlo a jablko, zhotovené pro Karla IV. jako součást českých korunovačních klenotů a později nahrazené renesančními insigniemi. Mezi nimi je vystavený slavnostní oděv českého krále jako říšského kurfiřta a další.

Za mne, prvně jsem zde viděla na vlastní oči řád zlatého rouna. Dosud jsem viděla řád vždy jen na obrazech panovníků a šlechticů. Název řádu měl připomínat starořeckou báji o Iásonovi a Argonautech, kteří během dobrodružné a nebezpečné výpravy získali rouno až v Kolchidě na východním pobřeží Černého moře. 

Řád zlatého rouna založil burgundský vévoda Filip III. Dobrý (1396–1437) 10. ledna roku 1430 u příležitosti svého třetího sňatku s portugalskou princeznou Isabelou. Řád zlatého rouna je rytířský řád a byl udělován velmistrem jako odměna za zásluhy. Řád zlatého rouna je určen výhradně katolíkům, a proto k ceremoniálům udělení řádu a slavnostním shromážděním patřily bohoslužby, k nimž se dochoval cenný gotický mešní ornát a gotický oltářní kříž francouzské provenience, s erbem zakladatelova otce, burgundského vévody Jana z Berry, vše uložené ve vídeňské klenotnici.

Řád byl udílen pouze mužům z rodů vyšší šlechty, osobám mimo panovnické rody až do konce 18. století poměrně vzácně, což platilo zejména pro jeho rakouskou větev. Od 19. století se výjimečně uděloval také ženám-panovnicím. Jako první šlechtic z českých zemí jej získal Vratislav z Pernštejna (1555). V současné době žije mnoho nositelů řádu z řad rakouské a španělské linie.

Církevní klenotnice obsahuje také památky křesťanského chrámového umění.

Hlavním cílem naší cesty ale nebyla Vídeň, nýbrž rakouská spolková země Burgenland. Na severovýchodě se prostírá plochá nížina Malá dunajská kotlina, jíž dominuje Neziderské jezero, největší vodní plocha v Rakousku, kolem které se rozkládají vinice. Je to zejména vinařský kraj. Burgenland je převážně zemědělskou oblastí.

Neziderské jezero je spolu s Balatonem unikátní a leží na pomezí  Burgenlandu. Rakouská část se vyznačuje pásmem rákosí, mělkou hloubkou, mírným a větrným klimatem. Jedinečná fauna a flóra jsou chráněny rakouským národním parkem Neusiedler See – Seewinkel  a také zapsáním na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 2001.

Součástí našich výletů do Burgenlandu je obvykle návštěva zajímavých míst v okolí.

Milujeme Rust. Rust je nejmenším statutárním městem v Rakousku. V roce 1681 se stal svobodným královským městem. Po roce 1920 získalo Burgenland Rakousko a Rust společně s téměř sedmkrát větším Eisenstadtem obhájil postavení statutárního města přesto, že rakouská statutární města musejí mít obvykle nejméně 20 000 obyvatel. Okolí města je velmi malebné. Rust leží na břehu Neziderského jezera. Celá oblast Starého města je rakouskou národní památkou a patří do seznamu UNESCO, nacházejí se zde četné domy v renesančním či barokním stylu postavené mezi 16. a 19. stoletím a zaujmou i historické fasády s krásnými okny a štukovou výzdobou.

Domy přitom mají stále svou původní funkci, jsou dosud obývány a v jejich zdech se často nachází nejrůznější obchody, restaurace, kavárny, obchůdky s keramikou, sklem, různými dekoracemi, šperky a dalšími turistickými lákadly. Na Conradplatz, a i na Hauptstrasse se nachází celá řada těchto městských domů a budova radnice. Mimo průčelí domů jsou krásné o dvory, které bývají přístupné pro veřejnost a jsou v nich různé instalace uměleckých objektů.

Rust není známý jen svými historickými památkami, ale také velkým množstvím čápů, kteří sem v březnu přilétají. Z toho důvodu bývá Rust označován jako město čápů. Ptáci zde hnízdí, vyvádějí mladé a na konci srpna město opouští a odlétají do teplých krajin. Město je každý rok na přílet čápů připraveno, na střechy domů bývají umisťovány plošiny, kde si ptáci mohou stavět svá hnízda. Město i místní lidé jsou na čápy již zvyklí a snaží se o jejich ochranu. I my se sem jezdíme podívat na hnízdící čápy.

Okolí města je velmi malebné a láká k vycházkám kolem jezera. Kam jen oko dohlédne, se rozprostírají vinice. Réva se zde pěstuje odedávna, již ve středověku byla oblast proslulá svými víny lahodné chuti. Od roku 1524 zdejší vinaři označují své sudy písmenem R s korunkou nad ním.

Obdivujeme zde také Art Boutique Hotel Rust, který se nachází v centru města. Pokaždé se v něm zastavíme na kávu a dortíky, které jsou neskutečně lahodné. Zařízení hotelu je v takovém bohémském až šarmantním francouzském stylu plném tvarů, různých materiálů, lesku a barev. Mnoho zdobných velkých lustrů, zrcadel ve starých rámech, tapet s obrovitými květinovými vzory, rekonstruovaného nábytku a lněného povlečení a textilních dekorací. Na dvoře hotelu jsou naaranžovány dřevěné stoly, jejichž okolí je vyzdobeno sladěnými artefakty a kreativními objekty tak trochu v provensálském stylu umění. Na každém stole je umístěna a odlišná květinová dekorace ve starých nádobách, skleněných vázách a mísách, dřevěných truhlících, různé keramice a smaltu. Je na co se dívat v každém případě. Celý dvůr je plný zeleně a květin, keřů a různorodých velkých a malých květinových a dalších dekorací. S nadšením vnímám atmosféru tohoto hotelu a také se tímto prostředím hodně učím. Obdivuji, že je možné takto skloubit několik stylů interiéru v jeden udivující dojem.

Podersdorf am See , cíl naší cesty, je městys v okrese Neusiedl am See v Burgenlandu na východě Rakouska na břehu Neziderského jezera, v nadmořské výšce 121 metrů.

Město je místním centrem cestovního ruchu s velkorysými možnostmi koupání. Dnes je ekonomika založena na cestovním ruchu a výrobě kvalitního vína.

Je to jediné místo, kde přístup k jezeru není omezen rákosím. Oblast je známá jako Seewinkel a je součástí Malé uherské nížiny. Tato rovinatá a většinou nezalesněná puszta s četnými jezírky a rybníky má jedinečnou flóru a faunu. Město je součástí národního parku Neusiedler See-Seewinkel. Od roku 2001 je krajina zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Podersdorf je největší a turisticky nejnavštěvovanější město v oblasti Seewinkelu. Obec je oblíbená mezi ornitology, milovníky vodních sportů a přírody. Chráněná panonská krajina a nespočet zdejších Heurigen slouží jako cíle pro cyklisty a pěší turisty.

Ve městě je ze zajímavostí maják na molu, přístav na jezeře a větrný mlýn. Nedaleko se nachází dřevěná rozhledna, cyklistická stezka a chráněná ptačí rezervace s vyhlídkou na rákosí a jezero. Když je větrno pohybují se po jezeře surfaři a plachetnice. Jezero je velmi mělké a teplé. Několikrát jsem se v jezeře koncem května koupala.

Koncem dubna se zde letos konala každoroční akce s víkendem otevřených vinných sklepů, na kterou jsme vlastně přijeli. Vinaři v nich nabízí ochutnávky svých vín. Fanoušci vína postupně s mapou v ruce obchází jednotlivé vinaře a ochutnávají jejich vína, která si mohou poslední den akce u nich koupit. Každý vinař má připravený vlastní seznam nabízených vín, na kterých jsou uvedeny ročníky vín, ocenění vín a další informace k jednotlivým druhům vín, včetně jejich ceny.

Časem jsme si vybrali z celé řady místních vinařů několik z nich, jejichž víno nám chuťově vyhovuje. Musím říci, že letošní jejich vína byla nejlepší podle mého názoru z dosavadních jejich vín, které jsme tady ochutnali v posledních letech. Akce se zdařila.

Navštívili jsme ještě několik obchodů a bazarů pro zpestření našeho pobytu a výstavu na zámku Halbturn s názvem „SISI & CO –TAJNÉ VÁŠNĚ HABSBURKŮ“.

Námětem výstavy jsou skryté a dosud do značné míry neznámé zájmy a vášně arcivévodů a arcivévodkyň. Jsou představeni Habsburkové jako průkopníci balónového létání, fotografování a výzkumu, jako novináře v utajení a hollywoodské hvězdy. Důraz je kladen na císařovnu Alžbětu s jejími mnohostrannými zájmy. Poprvé jsou vystaveny šaty, které nosila při horolezectví, na svých námořních plavbách a lovech, ale také dříve neznámé předměty související s jejím kultem krásy. Císař František Josef byl naproti tomu nejen silným kuřákem, ale měl také nejrozsáhlejší sbírku uniforem své doby, o nichž se musel jeho komorník pečlivě starat. Arcivévoda Johann svým zájmem o tehdejší technické inovace formoval celé Štýrsko a vytvořil velké množství mimořádných sbírek. Vrcholem výstavy je šifrovací zařízení liberálního korunního prince Rudolfa, který jako velký kritik politiky svého císařského otce tajně pracoval jako novinář. Aby zakryl své autorství, použil šifrovací metodu, která byla rozluštěna teprve nedávno a nyní je poprvé prezentována.

Na východním břehu Neziderského jezera v nadmořské výšce 133 metrů před mírným jižním svahem Parndorfer Platte leží město Gols uprostřed rozsáhlé vinařské oblasti a je centrem a srdcem vinařské oblasti „Neziderské jezero – Seewinkel“. Gols, který je po staletí centrem regionální vinařské kultury, stále zprostředkovává typické kouzlo vinařské obce v severním Burgenlandu.

Restaurant & Landhotel Birkenhof patří mezi velmi zajímavé hotely ve městě. Kolem hotelu je park a jsou zde vystaveny sochy místních umělců. Hotel pořádá na přání ochutnávky vín z místních vinařství. V hotelu jsme byli ubytovaní několikrát. Okouzlila mne gastronomie místní restaurace, ve které se podávalo sezónní velmi chutné jídlo.

Golská vinařská stezka je projektem Spolku vinařů Gols. Hlavním cílem WeinWegGols je pozvat návštěvníky na pěší túru nebo jízdu na kole uprostřed přírody a vinic s tématem vína. Je napojena na síť Burgenlandských cyklostezek. Trasa po úbočí Wagramu nabízí krásný panoramatický výhled na vinice a Neziderské jezero.

V listopadu se zde koná Golser Martiniloben, snad nejlepší příležitost k ochutnání vín vinařů z Golsu. Golští vinaři zvou a otevírají dveře svých sklepů. Skvělé je jedinečné prostředí vinných sklepů plné informací od vinařů o jejich vynikajících vínech. Akce nabízí možnost prožít víkend v srdci burgenlandského vinařství.