Izrael

v kategorii Texty dne 05.11.2022

Chtěla jsem se podívat do Izraele. O Izraeli se člověk dovídá poměrně rozporuplné informace. Trochu jsem se bála místních přestřelek. Nejsem na to zvyklá, to asi nikdo. Když jsem se po několika letech odhodlala, že poletím a objednala si zájezd u cestovní kanceláře, začal pro změnu covid a odlet se posunul o téměř tři roky. Nepříjemná doba, vše se ale vyřešilo a letos jsem do Izraele na pár dní letěla. Před odletem jsme se ještě nechali pro jistotu naočkovat posilující dávkou na covid. Měla jsem informace jen zprostředkované z televize a internetu. Nedávno jsem viděla dva televizní dokumenty o Izraeli, a to s herečkou Veronikou Žilkovou, která diváky v několika cestopisných dílech Izraelem provedla, v době, kdy létala do Izraele za manželem. Také jsem sledovala seriál Fauda z izraelské produkce. Občas jsou v TV reportáže a záběry sestřelovaných raket letících od libanonských hranic směrem do vnitrozemí Izraele. Za mého pobytu se nic nedělo a nic nestalo. Oslavili jsme na místě 5783 židovský nový rok.

Výlet začal bezpečnostní prohlídkou na letišti v Praze před naším odletem. Mimo kontroly cestovního pasu, vyplněného formuláře pro vstup do země a odpovědí na několik dotazů jsem musela odevzdat nezamčený kufr pro případ jeho kontroly a to bylo vše.

Do Tel Avivu jsme přiletěli v noci, vlastně už k ránu, protože z Prahy jsme odlétali ve večerních hodinách. Po příletu do Tel Avivu jsme se zajeli na dvě hodiny podívat do Jaffy na ranní rozbřesk s výhledem na telavivské pláže sporadicky osvětlené pouličními lampami a tonoucími ve tmě. Seděli jsme na kopci na lavičce a pozorovali pod námi postupný příchod rána, romantický rozbřesk nad Tel Avivem a vedle nás do odpadkového koše vlezla krysa. Do Jeruzaléma je to kousek, asi 40 minut jízdy po rychlostní silnici č. 1. V hotelu jsme se ubytovali v  ranních hodinách a po snídani jsme vyrazili na prohlídku Jeruzalému. Hotel se nacházel v Betlémě nedaleko betonové až 8 metrů vysoké zdi budované od roku 2004 se strážními věžemi. Všude nainstalované kamery. Teplota vzduchu se v době našeho pobytu pohybovala přes den okolo 37 až 38 stupni celsia, k večeru se ochlazovalo. Celé dny jsme byli v tomto horku od rána do večera na nohou. Každý den jsme ušli 12 -16 tis. kroků podle mého mobilního krokoměru. Místní říkali, že by pro nás byl lepší listopad, že teď nám u nich musí být horko.

Celou dobu cestování po Izraeli jsme měli palestinského a izraelského průvodce. Ten palestinský průvodce žil v Čechách, měl českou manželku a kdysi studoval v Praze. Izraelského průvodce jsme vyzvedávali až v Jeruzalémě za dělící zdí.

Prohlídka města začala na Olivetské hoře nebo Olivové hoře s výhledem na opevněné staré město Jeruzaléma. Překvapilo mne, kolik tady bylo poutníků zejména z Jižní Ameriky. Všude jsme je v dalších dnech potkávali. Byli zde ale i turisté z dalších evropských a mimoevropských zemí.

Na pahorku v Getsemanské zahradě rostou sukovité olivovníky, podle kterých se pahorek nazývá. Všichni zbožní Židé si přejí být pohřbeni zde na nejstarším hřbitově na západním svahu Olivetské hory. Dnes tu pohřbívají z nedostatku místa už jen oběti teroristů a významné osobnosti země.

Skalní dom s pozlacenou kopulí, Mešita AL-AKSA na Chrámové hoře, kostel sv. Anny vybudovaný na počest Mariiny matky ze 12. století, hora Sijón, Sijónská brána, Davidova hrobka, kde se nedaleko konala Poslední večeře Ježíše a jeho učedníků, kostel Zesnutí Panny Marie, Chrám Božího hrobu s hrobem Ježíše. Hasmonejský tunel je podzemní chodba podél chrámové zdi mezi Zdí nářků a Via Dolorosa, Židovská čtvrť, Zeď nářků, kde se během šabatu shromažďuje před obrovskými vápennými kvádry velké množství věřících. Od roku 1970 se zde modlí muži a ženy odděleně. Nebyla jsem v American Colony, někdejším pašově luxusním paláci a dnešním hotelu.

Většina biblických událostí se odehrála v jeskyních a v salaších nad nimi. Následně se nad nimi nebo v jejich blízkosti vystavěli náboženské chrámy, kostely, kláštery apod., a tak se uctívají tehdejší biblické události dodnes. Dnes tato posvátná místa spravuje východní křesťanská církev.

V oblasti kolem Jeruzaléma a Mrtvého moře se rozprostírá Negevská poušť, která je fotogenická a téměř neobydlená. Poušť je kopcovitá s krásnými skalními útvary, hlubokými kaňony a velkými písečnými dunami. Poušť zabírá téměř polovinu izraelského území. Bez úsporného zavlažování jednoduše nic pěstovat nejde. Kolem veškeré zeleně jsou položeny hadice s kapkovou závlahou. Na kopcích kolem silnice jsme tu a tam zahlédli stáda ovcí, koz a velbloudů a několik nenáročných příbytků místních beduínů.

Hodně se staví hlavně silnice a domy na kopcích. Všude jsou na svazích zbudované zídky z pískovce, který se tady těží. Jsou jím obložené i domy.

Klášter svatého Jiří ve vádí Kelt má hezkou architekturu a je dostupný po pěší stezce. Je zbudován na půli cesty z Jeruzaléma do Jericha. My jsme na něho shlíželi z vyhlídky. Jericho, Mrtvé moře, Bahajské zahrady v Haifě, Karmelitánský klášter Stella Maris, Galilejské jezero, Caesarea Martima, Masada, oáza Ejn Gedi, Betlém a jeho atmosféra, náboženský symbol Menora před Knesetem, muzeum v Jeruzalémě, Křížová cesta, Tel Aviv, Akko, Nazaret a další památky. Moc hezká byla projížďka večerním osvětleným Jeruzalémem. Za 10 dní lze stihnout mnohé nikoliv vše.

Téměř v každém městě v Izraeli je otevřené tržiště. Je zde rovněž bohatý výběr křesťanských dárkových předmětů, biblických suvenýrů, kosmetické výrobky z Mrtvého moře a různé koření. Mezi místní speciality patří falafel, hummus, kebab, maces, šašlik, šavarma, tabbouleh , salát z drcené pšenice s velkým množstvím petržele, máty a citronové šťávy. Chutná je ryba sv. Petra, která je v nabídce okolo Galilejského jezera. Náš průvodce nám ji objednal a rezervoval stoly v místní specializované restauraci na břehu jezera. V ulicích městeček jsme si nechávali lisovat šťávu ze zralých granátových jablek. Byla moc dobrá. Dobrá je i pravá arabská káva.

Koupala jsem se v Mrtvém moři. Byl to pro mne zážitek. Slaná voda byla teplá, olejnatá a nadnášela. Voda údajně obsahuje až 30% soli, která na břehu krystalizuje. Pohyb v ní musí být pomalý a opatrný, aby se sůl nedostala do očí. Na návyk otřít si oko rukou je nutno zapomenout. Koupající si ve vodě potírali tělo, vlasy i obličej místním bahnem a vypadali téměř jako odění v neoprenu. Pro mne bylo postačující, že jsem se na břehu ihned nešla opláchnout sladkou vodou do sprchy a nechala sůl na těle působit. Vstřebávala jsem minerály. Pláže byly zastíněné plachtami, k dispozici byl i plážový nábytek za poplatek, převlékárny, WC, obchody a restaurace. Místní obyvatelé ve středních letech na pláži nedaleko nás piknikovali a bavili se spolu. Moc se nekoupali. Pochutiny si přinesli sebou a měli je v odložených mnoha taškách. Všimla jsem si, že pijí vodu a limonády.

V Izraeli jsme byli koncem září. Bude to pro mne země v barvě písku s minimem zeleně jižně od Jeruzaléma, i když některé oblasti na severu byly zelenější s poli, na kterých se pěstovali různé plodiny včetně bavlny. Je to pro mne země, ve které je nutno o každou její píď neustále bojovat.