Kategorie Provence a okolí
v kategorii Texty dne 20.07.2019
Tentokrát Marseille, Pont Du Gard, Montpellier, Arles, Avignon, Aix-En-Provence. Tady všude jsem prozatím nebyla a chtěla jsem tuto část jižní Francie také vidět. Výlet byl začátkem června a nebylo vedro. To bylo pro našich 100 km, které jsme během jednoho týdne nachodili , výhodou. Další výhodou bylo to, že jsme byli ubytovaní na jednom místě a do okolí jsme dojížděli autobusem.
Marseille
Marseille, hlavní město Provence, po Paříži druhé největší město Francie. Leží v jihovýchodní části země na pobřeží Středozemního moře, ve Lvím zálivu. V roce 2019má Marseille 1 350 000, resp. 1 516 000 obyvatel vč. aglomerace. Jde o nejvýznamnější francouzský obchodní přístav. Nachází se zde sídlo marseilleského arcibiskupství. Dnes je městem téměř všech národů žijících okolo Středozemního moře včetně mnoha Arabů.
Trochu historie. Město bylo založeno jako Massalia kolem roku 600 př. n. l. iónskými kolonisty z maloasijského přístavu Fókaia. Rozkvétat začalo asi od 5. století př. n. l., kdy byli jeho největšími soupeři Etruskové a Kartaginci. V roce 49 před K. obsadili město Římané. V tomto období se Marseille stalo důležitým přístavem, kde se přepravovalo zboží dovozené z Orientu dále do západní Evropy. Archeologické výzkumy odhalily pozůstatky řeckého i římského města; část městských hradeb, brány, starou silnici z Itálie i část římského přístavu. V 5. století bylo založeno opatství Saint-Victor, později v 10. století rekonstruované benediktiny. Další rozvoj Marseille jako přístavu přinesly křížové výpravy. Marseille začala soupeřit s největší námořní velmocí Janovem. V roce 1481 byly Marseille společně s Provence připojeny k Francii. V roce 1720 postihl město mor. V období francouzské revoluce vyslali obyvatelé Marseille do Paříže 500 dobrovolníků s bojovou písní, která byla později nazvaná Marseillaisa a stala se státní hymnou Francie. Velký rozvoj města nastal v pol. 19. století V průběhu druhé světové války bylo město dvakrát bombardováno.
Hlavním centrem Marseille je Vieux-Port, Starý přístav. Leží v malé zátoce, dnes obklopené domy s restauracemi a bary. Dříve zátoka sloužila jako přístav, v současnosti je zde přístaviště jachet a rybářských lodí. V místě vstupu do Vieux-Portu stojí dvě pevnosti, severně St. Jean, jižně St. Nichola‘. Jednou z dominant Starého přístavu je na vrchu stojící bazilika Notre-Dame de la Garde vystavěná v letech 1854–63 v románsko-byzantském slohu. V jihozápadní části Starého přístavu najdeme kostel sv. Viktora, původně opatství zničené během francouzské revoluce, kostel je z druhé pol. 14. století. Dochovaná krypta je z doby založení opatství, z 5. století. Na severní straně přístavu, ve střední části, stojí budova marseillské radnice (Hotel de Ville), barokní stavba ze 17. století.
Západně od Marseille se nachází Frioulské ostrovy, jejichž součástí je i ostrov If se stejnojmenným hradem z počátku 16. st., který dlouho sloužil jako věznice. Mezi její vězně podle literárního příběhu patřil i hrabě Monte Cristo, hrdina stejnojmenného románu Alexandra Dumase.
Severovýchodně od Vieux-Portu, za opevněním St. Jeane, je umístěna marseillská katedrála (Cathédrale de la Major). Chrám byl postavený v 19. století v románsko-byzantském slohu, je 140 m dlouhý a 70 m vysoký. Jižně od katedrály, na kopci, stojí románský kostel St. Laurent ze 12. století. Do východní části Starého přístavu ústí jedna z hlavních marseillských tříd La Canebiere. V ulici se nachází řada obchodů, kaváren a hotelů. Na jejím východním konci pak najdeme neogotický kostel St. Vincent de Paul z let 1855–86.
Viděla jsem
• Bazilika St. Victor , původně opatský kostel z 11.-13. století, s rozsáhlými podzemními prostorami s římskými a raně křesťanskými sarkofágy a freskami;
• Parc Borély , zámek z 18. století, dnes Muzeum užitého umění
• Cité radieuse , projekt arch. Le Corbusiera z let 1947-1952
• MuCEM , nové muzeum civilizací Evropy a Středomoří
• Centre de la Vieille Charité , dne Archeologické a etnografické muzeum
• Musée des Docks romains
• Centre Bourse,Musée d´Historie de Marseille
• Bulvár La Canebiére
• Tour CMA-CGM od Zahy Hadid
• La Marseillaise ,dok od arch. J. Nouvela z roku 2018
• Musée des Beaux-Arts ,sbírka obrazů a plastik
• Musée d´histoire de Marseille
• Musée Grobet-Labadié
• Musée d ´Art Contemporain ,sbírka moderního umění
• Čtvrť Cours – Julien plná street artu, galerií, butiků, kaváren, restaurací, bazarů
• Opéra
První den po příletu do Marseille jsme se ještě odpoledne jeli podívat na katedrálu Notre-Dame de la Garde tyčící se na vrcholku nad městem a přístavem. Odsud je moc krásný výhled na město a na přístav Vieux Port. Ke katedrále nás odvezl autobus. Projížděli jsme centrem města, kolem přístavu a nových pláží. Pláže jsou krásné, voda ale studená. Na vrchol a zpět je možné také dojet turistickým vláčkem. Od katedrály jsme se vraceli zpátky do města pěšky. 40% obyvatelstva města jsou přistěhovalci. Město je plné kontrastů. Hodně se v posledních letech staví . V sobotu se připravovala demonstrace tzv. žlutých vest v centru města a policie měla pohotovost. Policie má elegantní uniformy.
Pont Du Gard
Most, který byl součástí starověkého akvaduktu a který vede přes řeku Gardon. Most byl vybudován v 1. století př. Kr. a má 3 arkádová patra. V současnosti je most velkou turistickou atrakcí, kam míří většina cizinců při návštěvě Marseille. V řece nedaleko mostu se lze koupat. Břeh řeky je velmi romantický. Pořádají se zde tké koncerty.
NIMES
Hlavní město departementu Gard v regionu Languedoc-Rousillon, původně keltské sídliště,rodiště císaře Antonia Pia, od roku 1250 je součástí Francie.
Památky
• Jardine de la Fontaine
• Tour- Magne , římská strážní věž
• Maison Carrée
• Carr´d Árt , městské kulturní centrum od arch. N. Fostera z roku 1992. V horním patře je kavárna a restaurace s terasou s výhledem na arénu. Skvělá gastronomie. Skvělý výhled.
• Katedrála Notre-Dame-et-St-Castor
• Aréna z 2. století s kapacitou 24 tis. Diváků
• Musée de la Romanité
• Muzeum krásných umění
V Nimes byl za mého pobytu svátek letniček, kdy měli obyvatelé volný sváteční den, který využili k návštěvě atrakcí pro ně připravených v centru města. Po městě hráli různé kapely. V aréně se odehrával býčí nekrvavý zápas a my jsme venku slyšeli vždy to slavné a nadšené Oléé..! Všude kolem nás se procházeli místní občané s dětmi a ochutnávali gastronomii nabízenou v četných okolních stáncích, jezdci na koních předváděli své dovednosti na řadě míst města. Bylo slunečno a horko. Do centra byl zákaz vjezdu. Procházeli jsme úzkými uličkami městečka a bylo to krásné. Všichni seděli venku v ulicích a náměstích u stolků a obědvali ryby, grilovaná masa, saláty a ovoce. Popíjeli stolní vína. Městečko s pěknou atmosférou.
Montpellier
Hlavní město departementu Hérault v regionu Okcitánie. Založeno v roce 985. Od roku 1349 je součástí Francie.
Montpellier je jedno z mála významnějších francouzských měst, která vznikla teprve ve středověku. Na římské silnici Via Domitia vznikla osada s hradem a kostelem, která se díky vynikající poloze a přístavu stala významným obchodním městem. Roku 1213 Montpellier vyženili aragonští králové a ve městě se postupně usadilo mnoho uprchlíků ze Španělska, také Židů a muslimů. Roku 1220 založil kardinál Konrád jako legát papeže Honoria III. lékařskou školu, která si získala vynikající pověst, takže ji roku 1289 papež Mikuláš IV. povýšil na univerzitu. Roku 1349 město koupili francouzští králové, za epidemií po roce 1350 však zemřela téměř třetina obyvatel. Roku 1364 byla na místě staršího kláštera založena katedrála svatého Petra, jeden ze symbolů města.
Roku 1593 si v jejím bezprostředním sousedství univerzita založila botanickou zahradu, která je na stejném místě i dnes. V 16. století měli ve městě převahu hugenoti a král Ludvík XIII. roku 1622 město kvůli tomu oblehl a dobyl. Protože hugenoti kladli silný odpor, král nakonec uznal platnost Nantského ediktu, postavil však nad městem mohutnou citadelu, aby případným dalším povstáním zabránil. V 19. století se Montpellier stal regionálním průmyslovým centrem. V 60. letech 20. století po osamostatnění Alžírska přijalo město mnoho uprchlíků a v pozdějších letech se výrazně modernizovalo. Na východě města vzniklo nové sídliště Antigone a ve městě samém mnoho nových kulturních institucí a mezinárodní festival moderního tance.
Památky
• Vrcholně gotická katedrála sv. Petra se dvěma věžemi, založená roku 1364 a velmi dobře zachovaná.
• Historické budovy lékařské fakulty v bezprostředním sousedství katedrály a historická botanická zahrada v protějším parku.
• Promenade du Peyrou s vítězným obloukem Ludvíka XIV na nejvyšším místě města. Vodní nádrž a vodotrysky napájel 14 km dlouhý akvadukt sv. Klementa.ze 17. století.
• Středověká hradební věž Babotte s astronomickou observatoří
• Quartier Antigone , s monumentálními budovami katalánského architekta Ricardo Bofilla,obytný komplex se symetricky komponovanými bytovými domy s občanskou vybaveností a velké plochy zeleně
• Piscine olympique d ´Antigone, sportovní hala se 2 bazény
• Náměstí Place de Thessalie s nákupním centrem Le Polygone
• Oválné náměstí Place de la Comédie, střed města, mezi hlavním nádražím a starým městem.
• Opera Comédie
• Fontána Tří Grácií
• Park Esplanade Ch.-de-Gaulle
• Corum-Opéra Berlioz a kongresový palác
• Musée Fabre
• Bývalý klášter Ste-Ursulines
• Městská brána a hradby
• Katedrála St. Pierre, zal.r. 1364
• Botanická zahrada Jardin des plantes de Montpellier z roku 1593
• Universita a Akademie
• Městský park Promenade du Peyrou ze 17. století,
• Vítězný oblouk Porte du Peyrou z r. 1691
• Carré st-Anne, kostel St-Roch (ochránce proti moru, který se ve městě okolo r. 1295 narodil).
ARLES
Ve starověku se Arles jmenovalo Arelas nebo Arelate. Město bylo založeno Galy v místě ligurského sídla Theline. Julius Caesar je v roce 46 př. n. l. povýšil na kolonii Šesté legie a jejích vysloužilců (‚Colonia Julia Paterna Arelate Sextanorum)‘. Jako jeden z mála dobrých přístavů mělo město velký význam a soutěžilo s Massalií (Marseille) o prestiž v námořním obchodu. Největšího rozmachu dosáhlo město za císaře Konstantina, který Arles zvětšil a zkrášlil a do jména přidal Constantina. Roku 395 se stalo hlavním městem Galie a mohlo mít až sto tisíc obyvatel. Roku 402 pak byla Praefectura Galliarum, nejvyšší úřad západořímské říše, přesunuta z Trevíru do Arles.
Ve 3. století se Arles stalo sídlem biskupa, v roce 400 arcibiskupa a hrálo významnou roli v pokřesťanštění Galie. Jako významné obchodní centrum bylo několikrát dobyto a zničeno Vizigóty a Saracény. Od roku 536 patřilo město Franské říši, od roku 879 bylo hlavním městem království Burgundského (Arelatského). Od 12. století město řídil volený podesta, roku 1178 zde byl Fridrich I. Barbarossa korunován burgundským králem. Království ovšem v pozdním středověku sláblo, až jeho zbytek předal císař Karel IV. roku 1378 francouzskému králi. Od 5. století byla v Arles významná židovská komunita, po roce 1490 však byli všichni Židé vyhnáni a obec se už nikdy neobnovila.
Město si udrželo jistý hospodářský význam jako přístav, ale s příchodem železnice v 19. století význam říční dopravy poklesl a s ním i význam Arles po roce 1847. Ve druhé polovině 19. století zde žila řada slavných malířů a Vincent van Gogh zde během ročního pobytu roku 1888 namaloval na 300 obrazů. Obě světové války město vcelku ušetřily a roku 1981 byla řada starověkých a románských památek města zapsána na seznam Světového dědictví.
Město na řece Rhoně s typickou provensálskou atmosférou. Francouzi rádi nakupují na trzích a nakupují tam téměř vše. Prošli jsme trhem a trochu jsem jim záviděla tu obrovskou nabídku lokální zeleniny, ovoce, masa, ryb apod.
Během soustavného archeologického výzkumu v řece Rhoně v letech 2007-2009 bylo nalezeno množství zajímavých starověkých předmětů, nádob, zbraní a také soch. Mramorovou bustu staršího muže považovali někteří archeologové za portrét Julia Césara z doby jeho života. Spor není definitivně ukončen.
• Les Alyscamps , starověké a raně křesťanské pohřebiště s četnými sarkofágy
• Křížová chodba , románsko-gotická patrová architektura s bohatě plasticky zdobenými sloupy
• Espace Van Gogh , budova, kde byl malíř hospitalizován
• Museon Arlaten , etnografické muzeum založené Frederikem Mistralem
• Římský kryptoportikus, dochovaný podzemní prostor pod bývalým fórem
• Constantinovy lázně
• Musée de l´Arles antique ,archeologické muzeum
• Amfiteátr o rozměrech 140 x 103m pro 25 tisíc diváků byl postaven kolem roku 90 a ve středověku sloužil jako pevnost. Ze čtyř obranných věží se jedna zachovala.
• Římské divadlo z doby kolem 25 př. n. l. pro 16 tisíc diváků
• Římské lázně
• Katedrála Saint Trophime ze 12. století v provensálském románském stylu s nesmírně bohatým portálem, korunovační kostel arelatských králů
• Kostel Notre-Dame-de-la-Major
• Kostel Saint Honorat ze 12. století
• Arcibiskupský palác s fasádou z roku 1786
• Kaple sv. Anny
• Kostel sv. Blažeje
• Musée Réattu – muzeum výtvarných umění
• Musée de la Camargue
AIX-EN-PROVENCE
Původně osada v blízkosti termálního pramene. Na místě dnešního města byla již před 2000 let př. n. l. keltská a ligurská osídlení, v roce 122 př. n. l. zde v místě významného termálního pramene vzniklo první římské město v Galii Aquae Sextiae Salluvorum.
S rozšířením křesťanství v 1. století bylo ve městě zřízeno biskupství Aix, které bylo v 5. století povýšeno na arcibiskupství, a stalo se politickým centrem celé provincie. Od roku 1182 vládla v Aix provensálská šlechta, mezi lety 1501–1789 zde sídlil provensálský parlament.
V roce 1409 zde Ludvík II. z Anjou založil univerzitu. Za vlády jeho syna René byl Aix už centrem kulturního a uměleckého dění regionu. Tato zlatá doba vedla bezpochyby k legendě o královně Janě a dobrém králi René“, jehož socha je vystavena v horní části Cours Mirabeau. Rok po jeho smrti byla Provence připojena k francouzskému království. Město se ale po celá dvě staletí odmítalo podřídit centralistické politice monarchie. Teprve Ludvíku XIV. se podařilo vzpurné město zkrotit a nastolit řád v oblasti práva a náboženství. Nastalo období společenského a ekonomického rozkvětu města, vznikla nová luxusní čtvrť Mazarin založená roku 1646 bratrem slavného kardinála, která se stala novým bydlištěm místní šlechty a významných představitelů města.
Zde žil Paul Cézanne (1839-1906). Ve městě je jeho ateliér, který zakoupil v roce 1902. V ateliéru je dochováno původní zařízení a dekorační předměty, které maloval ve svých zátiších.
Historické centrum města
• Place de l ´Hotel-de-Ville , hodinová věž ze 16. st.,
• Place d´Albertas,Cours Mirabeau,
• slavný bulvár lemovaný mohutnými platany,
• Musée Granet , jeden sál je věnovaný Cézanovým obrazům a
• Nadace V. Vasarelyho , stálá sbírka monumentální ch prací V. Vasarelyho, fotodokumentace architektonických návrhů a realizací. Krásné tapisérie a grafiky.
Městečko Saint-Sauver zároveň se čtvrtí Cité Comtale tvoří nejstarší část města. Prostírá se od katedrály k věži s astronomickým orlojem. Na horním konci ulice Gaston de Saporta (starodávné antické cestě) se nalézají středověké trosky hradeb. Katedrála Saint-Sauveur, stojící podle legendy na Apollonově chrámě, byla vystavěna mezi 5. a 18. stoletím a spojuje tak v sobě tři rozdílné styly – románský, gotický a barokní.
Nedaleko katedrály stojí Les Thermes Sextius, postavené na starověkých románských lázních Sextius. Slavný Cours Mirabeau, dnes přezdívaný díky své dlouhé aleji krásných platanů jako „zelený tunel“, byl vystavěn v roce 1650 a sloužil jako dvůr na kočáry. Dnes je jednou z nejrušnějších částí města plnou pouličních umělců, luxusních měšťanských domů a elegantních butiků. Okrajové bulváry jsou postaveny na dřívějších hradbách.
Avignon
Avignon je jeden ze symbolů Provence. Leží na levém břehu řeky Rhôny, na soutoku s řekou Durance, asi 80 km SZ od Marseille a asi 80 km SV od Montpellieru. V letech 1309-1377 zde sídlili papežové, do r. 1791 v jejich majetku . V roce 1995 bylo historické centrum Avignonu (Avignonský most, papežský palác, biskupský dvůr, katedrála a hradby) zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Avignonští papežové a vzdoropapežové
• 1309–1316 – Klement V.
• 1316–1334 – Jan XXII.
• 1334–1342 – Benedikt XII.
• 1342–1352 – Klement VI.
• 1352–1362 – Inocenc VI.
• 1362–1370 – Urban V.
• 1370–1378 – Řehoř XI.
• 1378–1394 – Klement VII. (vzdoropapež)
• 1394–1423 – Benedikt XIII. (vzdoropapež)
Památky
• Place de l´Horloge,
• radnice,
• rue de la République,
• kostel St. Pierre,
• kostel St. Didierre,
• Gotický Papežský palác , 14.-16. st., který byl vybudován na 55 m vysoké skále Rocher des Doms. Mohutná palácová stavba pevnostního charakteru, 2 nádvoří. Jedná se o nový ( Kliment VI.), ve kterém jsou dochovány původní obytné a reprezentační prostory, konzistoř, přijímací sál, fresky, kostel a starý palác (Benedikt XXII) , původně klášterní stavba. S celkovou užitkovou plochou 15 tisíc m2 je to jedna z největších staveb své doby. Na nádvoří se konají festivaly.
• Petit Palais, dnes Musée Petit Palais, ve kterém je umístěno románské a gotické sochařství, sbírka obrazů a fresek italských malířů z 14.-16. století, sbírka fr. malby a architektonických fragmentů.
• Musée Lapidaire,
• Musée Calvet.
Avignon je významným cílem turistů z celého světa. Historické jádro města je vcelku dobře zachováno, včetně téměř úplných městských hradeb s mnoha věžemi a branami.
• Avignonský most (Pont Saint-Bénezet) z poloviny 14. století je patrně nejznámějším symbolem města. Most původně dlouhý 900 metrů s 22 oblouky strhla v 17. století povodeň, takže jeho zbylé čtyři oblouky končí v půli řeky Rhôny. Na most se vstupuje věží Tour du Châtelet a na jednom z pilířů je goticko-románská patrová kaple Chapelle Saint-Nicolas.
• V sousedství stojí románská katedrála Notre-Dame-des-Doms ze 12. století, mohutná jednolodní budova s masivní věží v průčelí. Ve 14. století byla loď doplněna o postranní kaple a v 17. století byl upraven preskbytář. .
• Zřícenina románského opatství sv. Rufa s věží na východním břehu Rhony
• Gotický kostel St-Didier z roku 1359
Tentokrát bylo v Marseille chladněji než v Praze. Mělo sice několikrát pršet, pršelo ale jen cestou autobusem. Město je kosmopolitní. Místní obyvatelé jsou zvyklí , že ve městě je mnoho obchodů přistěhovalců, které si zřizují. Hodně se staví, budovy od arch. Zaha Hadid, J. Nouveaal a dalších. Mění se celá oblast přístavních doků, modernizuje se . Hned vedle jsou ale původní téměř neudržované čtvrti , ulice a domy.
Příroda kolem města je středomořská, převládají žlutá a modrá. Také vinice a mokřady, kde se pěstuje místní rýže, jsou zastoupeny v hojném počtu. Zde vypěstovaná rýže pokrývá většinu spotřeby obyvatel Francie. O levanduli ani nemluvím, je to typická místní květina. Moc se mi líbila nová výstavba města, velmi moderní a svěží. Rovněž gastronomie je na vysoké úrovni. Využívá místní zdroje.
Loading...
