To je zase den …

Alena dne 19.06.2018

Napsala jsem v červnu několika spolužačkám, že bychom se měly před létem ještě sejít. V mobilu SMS ale vyzněla, že se sejdeme před letem, tak se mne obratem zeptaly, kam že to letím a že ony by letěly také, ale nejdříve v září. Některé přiletěly. Nechápu, nepracují a jsou v důchodu , já ne. Já pracuju, v pracovní dny v kanceláři a o víkendech manuálně na chalupě. Rekonstrukce chalupy trvá už sedmý rok, blíží se ale finále, tedy v zásadě, je a bude ještě spoustu nedodělků na baráku a také na zahradě, která také potřebuje trochu vyladit. Moc jsme se jí prozatím nevěnovali, šlo v zásadě jen o údržbu a drobná zlepšení. Celou dobu jezdíme vlastně na staveniště, trávíme tam víkendy a dokonce piknikujeme na terase na staveništi. Staveniště je současně jedno velké skladiště, starého a nového.. Víkendy tedy trávíme ve skladišti v budově a na zahradě. Nějak jsem si zvykla. Upravuju si jen to, co potřebuju k běžnému provozu, a to také jen provizorně . Přesto přese všechno se mi vznikající výsledek začíná líbit. Jsem estét. Když odjíždíme v neděli k večeru do Prahy, tak je všude kolem relativně uklizeno, když se vrátíme v pátek k večeru zpět vidíme opět chaos,k zarůstající zahradu, skladiště dalšího stavebního materiálu, kontejnery na trávníků nebo mezi vraty, stopy po náklaďácích a letos také bohužel suchopár na květinových záhonech. Dochází voda. Máme sice nádrž na dešťovou vodu, ale když neprší … Pro jistotu ještě jednou jezírko na dešťovou vodu, ale když neprší … . V červnu posekané zahrady svým vzhledem připomínají konec léta. Únava je obrovská. Přestali jsme sekat trávu.

Více

(3 hlasů, průměr: 2,33 z 5)

Loading...

v kategorii Texty