Kategorie Bilbao
v kategorii Texty dne 19.08.2013
Do města Bilbaa jsem se chtěla jet podívat na skok už před několika roky. Důvod byl ten, že jsem chtěla vidět Guggenheimovo Museum z roku 1997 od amerického architekta F. O. Gehryho. Je to stavba pro čtvrté Guggenhaimovo muzeum ve světě, po New Yorku, Benátkách a Berlíně. Přesněji jsem ale chtěla vidět další stavbu od Gehryho, stavbu ze skla, titanu a pískovce. A ten titan se mi na jeho stavbách líbí nejvíce, protože odráží okolí, zrcadlí přírodu a hlavně světlo a stín. K tomu jsou jeho stavby takové rozevláté. Rozhodně se krásně fotografují. Zjistila jsem také, že v kraji baskických vinic La Rioja navrhl tento architekt také bodegu, vinařské centrum, a hotel pro společnost Vinos de los Herederos del Marqués de Riscal , a také hezky rozevlátou stavbu s výhledem na místní kostel, městečko a okolní vinice. Tento kraj Baskicka je celý pokrytý vinicemi. V roce 2001 zde byla vybudována další stylová stavba pro vinařskou společnost Ysio arch. Santiago Calatravem. Dlouhá jednopatrová dřevěná stavba s vlnitou střechou, kterou obklopuje vodní plocha, působí velmi intenzivně na návštěvníky této oblasti vinic. Je to ale také oblast romantických historických městeček na kopcích, s úzkými uličkami a domy zkrášlenými kvetoucími květinovými truhlíky.
Do města Bilbaa přiletíte na moderní letiště z roku 2000 s názvem Sondica, které navrhl architekt S. Calatrava a připomíná svým tvarem letící vlašťovku.
Město Bilbao na mne zapůsobilo tak trochu jako lázeňské město, a to díky nově budovaným prostranstvím pro obyvatele města a turisty, elegantní promenádě podél řeky Nervión, kam táhnou z oceánu lososi, a všudypřítomnou zelení s jednoduchou a dokonalou parkovou úpravou. Překvapilo mne, že každý volný kousek veřejného prostranství je využit pro barevná a fantazijní dětská hřiště. Ve městě je také mnoho plastik z korodovaného železa a nevypadají vůbec špatně. Je to ocelářské město a zjevně bohaté a také čisté.
Baskicko jsem si představovala jako kraj s obyvateli bojujícími za autonomii. Tu již dnes mají. Mají ale také krásnou přírodu s loukami, jezery, kopci a písečnými plážemi například v San Sebastianu a v Santoně, v malebných lázeňských městečkách.
Baskové mluví baskicky a nemluví až na výjimky anglicky. Domluva nebyla proto jednoduchá. Problémem byl například jídelní lístek a výběr jídla, kdy jsem se obvykle musela snažit najít nějaké mezinárodně známé slovo. Přes tuto složitost v domluvě jsem ochutnávala intenzivně pinchos, což jsou velmi chutné jednohubky neboli naše obložené chlebíčky různých velikostí. Pinchos jsou vystavené na barech na mísách a je jich mnoho druhů. Já jsem ochutnávala pinchos s rybičkami. Hodně jich bylo s ančovičkami neboť v kraji je výrobna ančoviček. Připadala jsem si jako doma na silvestra, kdy zejména konzumuju ančovičky. Ochutnala jsem ale i jiné lahůdky, jako např. steak z tuňáka, oliheň, krevety, místní suché šunky a chobotnice a různé další mořské plody. Také krásně nazdobené dorty a dortíčky a víno a kávu. Na pultech mají také místní koláče upečené s vejci a bramborami a s různými přísadami, které krájí na osminky.
V době pobytu ve městě se boural místní fotbalový svatostánek AC Bilbao, který ční nad řekou Nervión a z druhé strany prostranství se již stavěl nový stadion. Místní obyvatelé se chodili dívat na bourání jejich stadionu a nostalgicky si ho fotili. Starý betonový stadion se boural a nový ocelový stavěl i v noci. Baskové se mi jevili jako pracovitý národ.
Loading...
