Indie aneb z Nového Dillí do Bombaje neboli Mumbaje

v kategorii Texty dne 24.11.2012

Pro mne je to prostě země kontrastů. Chtěla jsem tam jet, tak jsem tam jela. Možná, kdybych tam jela o něco dříve, tedy mladší. Možná, snad by vše na mne působilo jinak.

Památky UNESCO jsou úžasné, nezapomenutelné. Viděli jsme toho mnoho na cestě z Dillí do Bombaje. V Dillí například komplex Qutb Minar, pevnost Purána Qila, Humajúnovo mauzoleum, Rajpath, královskou cestu a Bránu Indie, triumfální oblouk se jmény padlých indických vojáků během 1. světové války. U Brány Indie jsme očekávali západ slunce. Kolem prezidentského paláce jsme směli jen projet bez zastavení. Dále jsme viděli mešitu Džámí, červenou pevnost, astronomickou observatoř Janter Manter, která se mi moc líbila, a národní muzeum.

V Agře jsme viděli Fatephur Sikri, palác Džódh Bai, Panč Mahal, mešitu Džámí, Sikandra mauzoleum, Tádž Mahal ve smogovém oparu, Itmad-ud-Dhaulah mauzoleum, opět Červenou pevnost, slavné a velmi krásné Khadžuráho v Orčha, tedy ve Skrytém městě. Fotku z Khadžuráha jsem měla celé dospívání v dětském pokoji na zdi a moc se mi líbila. Fotografii přivezl otec z cesty do Indie. Také jsem se podívala do tohoto úžasného komplexu staveb. Moc hezké. V naší rodině cestoval otec a cestuju i já. Nás oba to bavilo, baví a bude bavit snad pořád.

V Bhopálu a v Sánčí jsme si prohlédli Velkou stupu, jednu z nejstarších sakrálních staveb ze 3. století před Kr., které mají polokruhovitý tvar a reliéfně zdobené kamenné brány – tórany. Viděli jsme Bhimbetku, což jsou prehistorická jeskyně s 12 dtisíc let starými skalními malbami, a další komplex jeskyní v Adžantě s 27 budhistickými svatyněmi vytesanými ve skalách.

V Aurangabádu mauzoleum Bibi-ka-Maqbara, což je pozdní replika Tadž Mahálu, tzv. Tádž Mahál chudého muže, dále Ellóru, vrchol skalní architektury s Kailásántovým šivaistickým chrámem, v Bombaji opět Bránu Indie, slavný hotel Taj Mahál, sloní ostrov Elefantina, na kterém jsou kromě drzých opic a mnoha indických prodejců jeskynní chrámy z let 450-750. K jeskyním se stoupá po strmém schodišti do kopce. Je to celkem náročný výstup, který doprovází neustálá nabídka různých indických suvenýrů, obdoba Karlového mostu v Praze. Výstup byl svižný a velmi náročný. Pot se ze mne jen řinul a z ostatních rovněž.

Moc hezké sbírky má k dispozici muzeum Prince z Walesu a jsem ráda, že jsme viděli jedinečné nádraží Victoria Terminus, které patří mezi nejkrásnější světová nádraží, a procházeli jsme se po kolonádě Marine Drive. A navštívili jsme po cestě i další památky.

Památky jsou hojně navštěvované turisty, a to i místním obyvatelstvem. S námi si památky prohlíželi také Japonci. Japonky měly apartní kloboučky a krajkové rukavičky. My jsme byli v turistickém.

Když je v nějaké zemi hodně obyvatel, je to opravdu na místě znát. Ještě nikdy jsem to tak intenzivně nezažila, myslím tím, tolik lidí kolem sebe. Lidé chodí, mluví … To je dost velký rámus a do toho všeho ruchu klaksony aut a motorek, a to neustále. Připomíná to celé takový neustálý mumraj.

Nejdříve je to takový zvláštní dojem, když si člověk uvědomí ten neustálý a neutichající rámus, později  po několika dnech mne ta neustále přítomná zvuková kulisa začala unavovat. Jak může někdo cestovat po Indii půl roku, nevím. Asi si zvykne. Já jsem měla potíže se smogem, zápachem, horkem, špínou a prachem. Všude kolem seděli v prachu na zemi lidé nebo také leželi. Mezi tím vším běhal domácí a divoký dobytek. A také posvátné krávy. Lidé jsou milí.

Slunce na podzim pořád celkem dost pálilo, bylo mi horko a vlhko. Ani večer jsem se nemohla zchladit. Pouze, když jsem měla čas si jít zaplavat do bazénu. Pro místní byla voda chladná, pro mne tak akorát. Musela jsem plavat alespoň čtvrt  hodiny, abych se ochladila.

Trpěla jsem nedostatkem vody. Voda pouze z pet láhví, to je taková drobná nepříjemnost. Nedá se ale vydržet dlouho. Měla jsem dojem, že málo piju, málo se myji apod.

Doplatila jsem na funkčnost místní klimatizace. Má dva stupně vypnuto a zapnuto, vlastně plně zapnuto. Dostala jsem rýmu a k tomu kašel. Při přistání letadla mi zaléhaly bolestivě uši.

Když si uvědomím, jak místní obyvatelé žijí, v jakém prostředí se pohybují, připadalo mi zvláštní, že mají nablýskané motorky a auta. Ženy v sárí sedí na motorce s nohami na jednu stranu. Já osobně bych brzy spadla. Chce to asi cvik a houževnatost. Viděla jsem dokonce pět lidí na motorce. Pravdou je, že Indové jsou malí a štíhlí, tedy převážně. Jsou vegetariáni. Nebo nikdy nesedí v autě pouze povolený počet osob, obvykle je auto narvané k prasknutí. A co potom místní vlakové spoje. To se musí vidět na vlastní oči. Nepřála bych nikomu cestovat vlakem, indickým standardním vagonem. Vlak je zaprášený a špinavý. A vůbec… bez komentáře.

Jak už jsem psala, ženy nosí sárí. Nevím proč. Chodí v sandálech, mají nalakované nehty a prsteny na palcích nohou, náramky na nohou a třeba suší kraví trus na slunci. Některé věci prostě nepochopím. Měla jsem pocit, že Indové mají nedostatek židlí a nedostatek toalet. A to velký. Toaletou je zřejmě celá země.

Svoz odpadu také zřejmě nefunguje. Odpadky se vrší, probírají a někdy ve městě se i odvezou, např. v Bombaji, nebo se spálí a zvýší se tak smog nad únosnou mez.

Indie se zametá zajímavým košťátkem. Smetí se vymete z domu na veřejné prostranství. Po smetištích se pohybují krávy a kozy. Kozy mají dlouhé uši. Dobytek se pohybuje i po silnici. Indové věří v posmrtné převtělování do zvířat. Zvířata se tak nezabíjí a ani potkani se nezabíjí. Jednou do roka se krávy a jejich rohy pomalují a krmí se dobrotami, prý za odměnu za celoroční práci pro lidi.

Bombajský záliv je také špinavý. Nábřeží je poplivané betelovými slinami. Asi tak jako v Praze žvýkačkami. Je tedy zbarvené do červena.

Indické řeky jsou také špinavé. Koupou se v nich lidé a zvířata. Pluje v nich odpad, uhynulá zvířata apod. Pere se v nich prádlo a suší na břehu. Koupila jsem si košili z indické bavlny… Vyperu si ji už určitě předem.

Indie je velmoc. Je to první demokracie, možná, že druhá. Je pyšná na průmysl IT. Já jsem si v mládí četla o Gandhím.

Indové jsou nábožensky snášenlivý národ. Je tam buddhismus, hinduismus a islám. Ten trochu škodí památkám, pokud jsem zahlédla uražené hlavy lidí a zvířat. Prozatím hinduismus a buddhismus převládají. Viděla jsem páteční muslimskou modlitbu na koberečkách položených na silnici ve městě. Provoz byl přesměrován na jednu stranu silnice. Muslimové chodí v bílých košilích a chlapi se drží často za ruce.

Indové staví stavby, bohužel brzy v tom podnebí chátrají a asi nejsou peníze na časté opravy. V Bombaji je nejkrásnější nádraží na světě. Stavba je úžasná. Stavěli to Angličané. Od té doby tyto stavby chátrají, nejsou peníze na údržbu. Je mi to líto. Nevím, proč se svět vyvíjí nutně ničením toho lepšího z dřívějška. Také nevím, proč mnozí z nás radši válčí a stávají se náboženskými fanatiky.

Je zvláštní, že peníze na mobilní hovory máme vesměs všichni a i ti nejchudší z nás. Celý svět včetně chudé Afriky a Asie chodí s mobilem a telefonuje, vlastně komunikuje.