Řím nebo-li prázdniny v Římě

v kategorii Texty dne 03.05.2011

V Říme jsem už byla několikrát a budu-li moci, tak se tam budu vracet. Jednou jsem byla v tomto městě na dovolené, jednou na krátkém bankovním školení a teď zase na dovolené. Myslím si, že Řím je oblíbený u mnohých z nás, tedy nejen u katolíků. Četla jsem nedávno útlou knihu od Ireny Obermannové o lásce v Římě s názvem Láska jako Řím o výletě spisovatelky na konferenci do Říma. V Římě jsou místa, která člověka lehce inspirují nejen k fotografování jako mne, protože jsem tam měla vždy velmi naspěch, ale i ke psaní a ke skicování .

Pamatuji si, že jsem byla vždy ubytovaná někde v centru města, z toho dva krát nedaleko hlavního nádraží a jednou nedaleko budovy Opery.

Tentokrát jsem do Říma letěla s nízkonákladovou leteckou společností Wizz air. Je to maďarská společnost. Pro mne to rozhodně byla zajímavá zkušenost. Letěla jsme se skupinou kamarádek vždy jedné z nás. Já jsem ze spolucestujících znala také pouze jednu z nás, druhou z nás jsem viděla do té doby tak 2x a manžela jedné z nás zná můj manžel, protože oba jsou rybáři. Na let jsem se přihlásila pozdě na to, abych získala úplně nejlevnější letenku. Ale i tak mi můj let připadal velmi levný. V instrukcích k letu byly uvedeny informace o rozměru příručního zavadla. Nebrala jsem tyto pokyny zcela vážně, brala jsem je pouze orientačně, tj. vzala jsem si svojí nejmenší cestovní kabelu, kterou jsem ne zcela naplnila náhradními svršky. Letěly jsme na tři dny a v době, ve které nevíte, jaké počasí vás čeká. Odlétaly jsme totiž do Říma krátce po Valentýnovi a to bývá v Praze chladno. Vzala jsem si bundu do každého počasí a náhradní boty, kdyby pršelo. Nejdříve to vypadalo, že bude v Římě hezky a slunečno a teplo. Jak se blížil termín odletu, dorazila ze západu nějaká studená fronta a vypadalo to, že v Říme bude přece jen také chladno. Na konec to dopadlo ale tak, že v Říme necelý jeden den pršelo a ochladilo se a další dny už bylo počasí skvělé. Svítilo slunce a bylo teplo. V Římě všechno kvetlo, na rozdíl od Prahy, zelenaly se trávníky, kvetly keře a jarní kytky. Jaro v rozpuku.

Před odletem jsme v Praze na letišti musely strkat naše zavazadla do speciálních kovových rámů, aby se ukázalo, zda naše zavazadla odpovídají stanoveným požadavkům. Podařilo se mi zavazadlo prostrčit dovnitř. Ven z rámu už to bylo horší. Smála jsem se , kontrolou jsem prošla. Letadlo bylo veliké a mělo kožená křesla. Připadala jsem si trochu jako v businessu ČSA. Občerstvení na tu krátkou dobu letu jsme si mohli koupit. Koupila jsem si nějaké oříšky a víno , abych se nějak na palubě letadla zabavila, a těšila se do Říma.

Pamatuju si, že Řím mne při mé první návštěvě překvapil. Překvapila mne hlavně ta směs nového a starého, historie v podobě archeologických vykopávek uprostřed živého velkoměsta. Nějak jsem si Řím takto nepředstavovala, i když nevím proč. Nenapadlo mne, že historie tímto způsobem prostupuje současným městem.

Tentokrát mne překvapila částečně zašlost města, odpadky na ulicích a hlasití obyvatelé tohoto města. Po jednom dni pobytu jsem si ale bez problémů zvykla a právě toto mi začalo připomínat ten správný jižanský kolorit. Lidé na ulicích byli menší, štíhlejší a snědí. Ženy se umí ohromně oblékat a u mužů mne zaujaly jejich barevné svetry do véček a nádherné košile. Je zajímavé, že v Itálii najdete v každé vesnici v obchodě nádherné pánské košile. To u nás je nabídka pánských košil neustále nedostatečná. Asi bych měla prodávat v Praze italské košile, takové ty krásné v různých odstínech modré , s různými vzorky a s různou kvalitou materiálu. K tomu ty vyladěné do barvy košile kravaty. Pořád si nemohu zvyknout na ty české žluté, fialové, červené a jiné barvy a jejich odstíny u pánských košil. K tomu do té zvolené barvy či odstínu ještě podobná kravata. Ach jo. Protože v Praze pořádnou krásnou košili jen tak neobjevíte nebo když jí najdete v některém obchodě, tak bude velmi drahá.

Překvapilo mne, že se lze v Římě dobře obléci a při tom nemusíte být bohatí. Docela mi připadalo, že nakupovat v Římě je lepší než nakupovat ve slavném Miláně. Mým cílem v Římě nebyly ale nákupy, i když jsem si tam přesto koupila letní kabelku, nýbrž byla to prohlídka velkoměsta. Ono totiž , když se procházíte městem a jdete od jedné památky k druhé, neubráníte se pohledu nebo návštěvě obchodů. V centru jsme tak zahlédly jednu prodejnu kožených kabelek ve slevách (byly po jednom kuse) a také kolem Španělských schodů bylo nepřeberné množství různých obchodů s módním oblečením, kabelami a botami včetně různých doplňků. Problémem je potom sladit kvalitu s cenou a současně s designem a s časem, který je k nákupu k dispozici. To nebývá jednoduché.

Dalším velkým lákadlem v Římě jsou restaurace, hlavně výborná kuchyně. Například hned první večer jsem si koupila pravou italskou pizzu, mám ráda italské těsto na pizzu. Také jsem ochutnala místní těstoviny. V obchodech s potravinami se prodává velké množství čerstvých těstovin. Dalším lákadlem je pro mne bufallo mozarella a k tomu rajčátka a pesto a parmská šunka nebo zelený salát. Obrovská pochoutka. Samozřejmě, že jsme chodily na kafíčka a na zmrzlinu. První obrovskou porci zmrzliny jsem nemohla dojíst. Byla to střední velikost a koupily jsme si jí v oblíbeném obchodě nedaleko fontany di Trevi. Potom už jsem si kupovala pouze malé porce. Jejich velikost byla pro mne postačující. V Římě mají dobrá červená vína, všechna. Rozhodně jsem nepila žádné nedobré červené víno. K večeři jsme ochutnávaly sýry, které jsme si kupovaly v nedalekém řetězci. Bylo moc příjemné obědvat v centru na sluníčku na chodníku u stolku pod slunečníkem a pozorovat okolí.

Palatin, Konstantinův vítězný oblouk, Andělský hrad, bazilika S. Pietro, Piazza Navona, slavná Fontana di Trevi, Campo dei Fiory , S. Maria Maggiore, Španělské schody, atd. Pantheon tvořil střed starověkého Říma. Je to nejlépe dochovaná stavba z doby římské antiky. Dal ho postavit mezi Agrippovými a Neronovými lázněmi r. 27 př. n. l. Marcus Agrippa. Na architrávu je nápis M(arcus) Agrippa L(ci) F(ilius) Cos tertium fecit, který dal provést císař Hadrián, protože na své monumenty nikdy nenechal vytesat své jméno. V překladu tento nápis znamená: Postavený M. Agrippou, synem Lucia, když byl potřetí konsulem.

Na jižní straně nad Forum Romanum se zvedá vrch Palatin, vysoký 51 metrů, místo nejstaršího osídlení Říma.

Koloseum se amfiteátru říká podle kolosální sochy císaře Nerona, která byla později přebudována na sochu boha Helia. Kolosální socha Nerona pocházela z dílny řeckého sochaře Zenodora, který si vzal za vzor slavný Rhódský kolos. Socha byla 35 metrů vysoká a až do r. 1933 stál její podstavec na původním místě.

Ani jsem tentokrát nebyla na výstavě nebo v galerii či v muzeu. Střídala jsem dějiny a současnost.

Řím má tu výhodu, že můžete skoro všude chodit pěšky nebo jedete jednu či dvě stanice metrem, autobusem nebo tramvají. Všude je v centru blízko. Svými vzdálenostmi mezi památkami je to podobné tak trochu Praze.

Řím je ohromně fotogenický. V centru města lze vyfotografovat skoro všechno. Člověk má spíše problém s tím, aby opravdu vyfotil to hlavní a aby nepřehlédl detaily. Dá se fotit přes den i večer při umělém osvětlení ve městě. Fotila jsem i uvnitř kostelů a v památkách, Všude kolem je zeleň. To vše společně vytváří ohromnou kulisu pro fotografa. Nejzajímavější je focení lidí na pozadí starých domů.

Zažily jsme ve městě masopust. Nedaleko Španělských schodů procházel masopustní průvod . My ostatní jsme pozorovali kostýmy a masky a také poslouchali hudbu. Na vedlejším náměstí probíhal koňský cirkus a hned vedle stály stánky se vším možným občerstvením a s různými tretkami. Obyvatelé se bavili na jarním sluníčku. Kolem nás bylo pořádně po jižansku rušno. Mně bolely nohy . Byla jsem po dalším náročném dni unavená.

Mám ráda římské mozaiky. Jsou v kostelech a mají krásné tvary a barvy. Dokonale krásné. Dokonale zpracované.

Také jsme se byly podívat na tržišti. Bylo už po ránu plné stánků s květinami, zeleninou, ovocem , kořením. Když jsme vešly na tržiště vykřikla jsem nadšením, že vidím obrovské lilky, potom jsem zahlédla obrovské papriky. Potom jsem si uvědomila, že bych takto mohla vykřikovat neustále. Jsem v Čechách odsouzena k tomu, že zde obrovskou zeleninu prostě neuvidím, s tím se musím smířit. Odcházely jsme s kořením, sušenými rajčaty, které prodávali na váhu a které jsme cestou po městě ochutnávali. Málem jsme uprostřed náměstí přehlédly sochu mistra Jana Husa.

Já jsem byla nadšená z kvetoucích mimóz. Byly to obrovské stromy kvetoucích mimóz v zahradách, na trhu prodávali velké větve kvetoucích mimóz. Prvně jsem viděla v přírodě kvetoucí mimózu.

Také jsem viděla ve městě demonstraci, což se dalo celkem čekat, protože vždy, když jsem v Itálii, tak nějakou vidím. Pamatuji si, že když jsme přijeli krátce po sametové revoluci do Florencie, tak centrem města procházel průvod lidí s rudými vlajkami nad hlavou. Křičeli. Překvapilo mne to, četla jsem o tom nebo jsem o tom slyšela ale neviděla jsem to. Takový aktivní rudý dav lidí. Nebylo mi to tenkrát moc příjemné.

Italové mají hezká moderní nádraží, i když stavba je třeba původně secesní, například v Milánu, jejich vnitřky jsou moderní, světlé, prosklené. V nich jsou restaurace, občerstvení, prodejny, bankomaty a automaty na výdej jízdenek. Třeba podobné bude i hlavní nádraží v Praze. Uvidíme.