Jsem v Argentině u vodopádů Iguaçu. Přiletěli jsme z Buenos Aires po dvouhodinovém letu, při kterém jsem oválným okénkem pozorovala pod námi ubíhající prales, vodní toky nebo velké pláně. Krajina při pohledu z výšky mi připomínala barevnou grafiku.
Přímo z letiště jedeme autobusem do parku s vodopády na argentinské straně. Otevřený vláček u vstupu do parku nás k nim zaveze. Nastupujeme do něho a pomalu projíždíme parkem. Uruguaye a Brazílie, na jejichž hranicích vodopády leží, okolo nich zřídily národní parky, Iguaçu na argentinské straně a Parque Nacional do Iguaçu na brazilské straně, které chrání jak vodopády, tak okolní přírodu, hojně navštěvované turisty. K vodopádům je celkem příjemný přístup. Jsou zde vybudovány speciální rovné lávky nad hladinou řeky, přes kterou se k vodopádům jde. Řeka je zde velmi široká. Na jednotlivých ostrůvcích, přes které lávky vedou, jsou pro turisty ve stínu stromů umístěné lavičky. Lávky jsou plné turistů a každý další vláček sem přiveze další turisty a v pravidelných intervalech davy turistů jdoucích po lávce houstnou. Pohled na řítící se a hřmící vodu padající do obloukové průrvy a pohled dolů do kaňonu je fascinující. Vodopády jsou mohutné, proudy vody padají přímo pod námi do hlubokého kaňonu, vroubeného mnoha menšími vodopády, nad kterým se vznáší hustá vodní tříšť. Pod námi právě pluje loď s turisty směrem k vodní tříšti. Zmoženi horkem, davy a krásnými výhledy na vodopád se zastavíme cestou zpět pod stromy a já pozoruji ryby v řece pod lávkou, zarostlý břeh řeky, četné malé ostrůvky na ní a samozřejmě fotím. Po Viktoriiných vodopádech jsem teď viděla další velký vodopád. Vodopády a oba přilehlé parky byly zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO. Nedaleko vodopádů se nachází na řece Paraná velká přehradní nádrž Itaipú, donedávna největší přehrada a vodní elektrárna na světě, která má 18 turbín, celkový její výkon je 12 600 MW. Je to společný brazilsko-paraguayský projekt. Romantický výlet je za námi a jedeme se ubytovat do hotelu.
Ubytovaní jsme v Ciudad del Este v moderním hotelu s bazénem v zahradě. Svítí slunce a je horko, a tak se těším na trochu opalování u bazénu. Po návštěvě vodopádů ležím u hotelového bazénu a těším se na zítřejší výlet přes řeku Paraná do Paraguaye. Téměř k mostu nás druhý den doveze autobus a my přejdeme pěšky dlouhý most přátelství přes řeku Paraná spojující dvě města, brazilské město Foz do Iguacu a za mostem vcházíme ihned do Paraguaye do města Ciudad del Este. Název Paraná pochází z jazyka domorodého kmene Tupi a v překladu zní „velká jako moře“. Řeka je přibližně 4880 km dlouhá a je to druhá nejdelší řeka na kontinentu po Amazonce.
Ciudad del Este, tj. španělsky Město východu, je druhé největší město v Paraguayi po hlavním městě Asunción. Město bylo založeno v roce 1957 a žije v něm velký počet asijských obyvatel. Ze samotného města jsme viděli hlavně tu jeho část, která je v blízkosti hraničního přechodu, u řeky Paraná. Město je v této části obrovským tržištěm ukrytým ve vysoké dobře stínící pouliční zeleni. Kamenné obchody a obchůdky lákají kolemjdoucí do svých klimatizovaných prostor, stylové kavárny s cukrovinkami a prodejní menší stánky postavené všude v okolních ulicích, kde je ke koupi téměř vše od jídla, elektroniky, přes bylinky, kosmetiku, látky, klobouky, řemeslné produkty, šperky a další. Stánky v jednotlivých ulicích nebo jejich částech jsou specializované na shodné produkty. Mnoho nakupujících bylo z Uruguaye. Na mě moc čilý obchodní ruch. Výlet do Ciudad del Este byl skvělý i kvůli řece, nad kterou jsme po mostu přecházeli a pozorovali ji z výšky. Řeka je v tomto místě opravdu široká a uprostřed řeky jel malý zelený ostrov. Tak ještě několik fotografií města s řekou a mostem z druhého břehu řeky a vracíme se zpět do Argentiny.