Byl to jeden z běžných víkendů na chalupě. Lišil se tím, že jsem na chalupu jela vlakem, rychlíkem ČD. Jela jsem rovnou z práce, protože na nádraží (Praha hl. n.) to mám jen jednu stanici metrem. Manžel jel na chalupu už ve středu autem. Tak proto. Rychlík jel na čas. Rezervaci stejného sedadla jsme měly dvě. Prověřily jsme společně znovu své rezervace a opravdu to tak bylo. K nevíře, ale nevadí, zbývající sedadla v kupé až na jedno další rezervované byla volná. Je červenec a měsíc prázdnin a dovolených.
V pátek odpoledne jezdí obvykle vlakem lidé z Prahy z práce, ale teď je doba dovolených, tak je ve vlaku volněji. Občas vlakem do Čáslavi jezdívám, tak vím, že v Čáslavi vystupuje hodně cestujících pracujících v Praze. Na sedadle ležel leták s nabídkou mini baru. Během jízdy dorazil i pán s pojízdným vozíkem a jeho nabídkou. Na štěstí pro něho byla chodbička ve vlaku tentokrát volná. Jednou jsem zažila opak, kdy byl vlak narvaný k prasknutí včetně chodbičky. Ozývaly se tehdy různé názory na toto téma. Tentokrát bylo pouze horko, spíše vedro o to větší, že nešla klimatizace. Na štěstí jsem jela rychlíkem jenom hodinu. Četla jsem na internetu, že Němci bez fungující klimatizace na hranicích od ČD nepřevzali vlak jedoucí do Berlína. Mnohým z nás dělá problém otevřít dveře vagonu ve stanici. Prostě člověk musí vyvinout velkou sílu, vyklonit se nad otevírající se schůdky a otevřít dveře. Mám z toho pokaždé stres. K tomu na nádraží v Čáslavi je výstup z vagonu složitý i tím, že mezi podlahou vagonu a peronem nádraží je vysoko a železné schůdky jsou úzké s otvory. Zkuste vystoupit s kufrem a v lodičkách i třeba na nízkém podpatku. Stačí třeba taška s nákupem. Vždy doskakuji na peron z posledního schůdku a držím se pro jistotu zábradlí. Budova nádraží v Čáslavi se momentálně opravuje a je schovaná v lešení. Historická nádraží jsou po opravách u nás krásná, tak snad bude i tady takové. Na nádraží čekal v autě manžel, který mě vyzvedával. V Kutné Hoře mu posílám dle naší domluvy přes WhatsApp informaci, že už jsem v KH. V autě máme klimatizaci a na tu jsem se moc těšila. Obvykle jedeme ještě nakupovat, protože na chalupě není ani obchod, ani hospoda a ani pošta. Jsou tam ale v okolí překrásné rybníky, v nejbližším okolí čtyři, z toho jeden přímo pod zahradou, orámovaný hrází se stoletými duby, a ještě k tomu je tam vodopád. Také tam není kanalizace a vodovod. Máme všichni vlastní studnu a prozatím dostatek vlastní pitné vody. Plyn ale zavedený do domu je, a to už dlouho. V posledních letech díky energetické krizi topí sousedé hlavně dřevem. Zahrady a domy jsou obložené kmeny stromů nebo již zpracovaným dřevem připraveným na topnou sezonu. Letos máme nově opravenou silnici, nepamatuji se, kdy se pokládal naposledy nový asfalt, obvykle se jen po zimě opravovaly nezbytné výmoly. Prozatím ale chybí nájezdy. Vyjet teď z našich vrat na silnici je docela problém. Je to do kopce a přes betonovou stružku a hned za ní je nový asfalt přidaný na ten původní. Se spolužáky si právě píšeme na WhatsAppu o Madagaskaru, protože jeden z nás se právě z ostrova vrátil a trochu to téma probíráme. Při porovnání s Madagaskarem musím uznat, že máme silnice opravdu lepší, když si vzpomenu na naši jízdu ostrovem terénním autem cestou plnou výmolů a o asfaltu si mohou místní obvykle nechat jenom zdát. Ale ty koše vyrobené místními a prodávané cestou kolem na trzích byly překrásné. V Kauflandu jsme koupili vodního melouna, ploché broskve a hroznové víno a také dijonskou hořčici s medem ve slevě. Dočetli jsme se, že je to francouzský výrobek s dlouholetou tradicí. Já ji ochutnám prvně. Stejně ještě tentokrát pojedeme v sobotu do Čáslavi na trh na náměstí, kde obvykle nakupujeme své oblíbené potraviny, tj. jogurty, máslo a další mléčné produkty a ovoce, případně zeleninu nebo květiny. Tentokrát měli v jednom ze stánků velké meruňky a krkonošské borůvky. Před stánkem se tvořila menší fronta. Pamatuji si, jak jsem s babičkou chodívala do lesa sbírat hřebenem borůvky a babička potom v obchodě v nedaleké vesnici cestou na vlak vyměnila borůvky za cukr. Nechápala jsem a byla jsem naštvaná. V jednom stánku prodávali překrásné řezané mečíky, na které se vždy těším. Prostě neodolám a každoročně si je kupuji do vázy. Já pěstuji na zahradě kosatce. Měli ohnivé, červené, bílé a fialové. Letos u mě zvítězila ohnivá barva. Krása nesmírná. Paní přede mnou ve frontě vybírala mečíky po dvou od všech barev. Její manžel je od ní odebíral a držel a pro sebe si něco bručel. Říkám povzbudivě, že v tom není sama. „To víte, k jídlu to není“. Usmála se na mě na oplátku. Trhy tu bývají nádherné a ráda na ně chodím. Prošla jsem si celý trh a jako obvykle se kochala květy a barvami. V sobotu dopoledne vypadá náměstí jako rozkvetlý park. Před stánky jsou na dlažbě vyložené květináče plné sezónních květin, které připomínají pestrobarevné koberce. Prostě nádhera. Těžko se odolává nabídce. Tak jsem se kochala trhem, že jsem si nevšimla souseda z chalupy. Naštěstí se s ním zdravil manžel. Kolem šla místní postarší paní a komentovala polohlasně okolní dění. Vlastně si něco pro sebe tak trochu brblala. Na konci trhu postává starý pán a prodává svoje vypěstované keře a stromky. Rád o nich diskutuje se zájemci o koupi a radí. Neodolám a náměstí si vyfotím. Manžel se mezitím zastavil na chvíli u stánku s pečivem a vrátil se s tím, že pekařství tam tentokrát prodává pro změnu rozvodové koláčky.
Po návratu z trhu pro nás začal běžný víkendový pracovní den v domě a na zahradě. Manžel se stará hlavně o užitkovou zahradu, tj. o zeleninu. Před tuto část zahrady umístil také letos cedulku Moje zahrada, kterou si zakoupil na jaře v Rakousku. A já se starám o květinovou část zahrady. Letos jsem si koupila od Ferdinanda Lefflera knihu Zahrada je pro radost, která obsahuje inspirace, rady, fotografie a zahradní filozofii tohoto známého českého zahradníka pro malé i větší zahrady na venkově i ve městech. Snažím se z nich trochu poučit a něco pochytit a uplatnit v naší zahradě. Krásné a poučné jsou také anglické seriály o jejich zahradách v TV. Teď v horku musí na práce v zahradě stačit ranní a večerní doba. Po obědě držíme obvykle siestu po vzoru všech Jižanů, kteří mají s vedrem letitou zkušenost. Manžel si nainstaloval ranní a večerní automatickou závlahu. Používáme dešťovou vodu, kterou svádíme hlavně ze střechy domu do podzemní nádrže na vodu. Já zalévám prozatím po staru hadicí nebo konví. Doba sklizně je k tomu všemu práce navíc. Ale přináší radost ze zdařilých výpěstků a vlastní zeleniny a ovoce. O víkendu jsme tentokrát sklízeli papriky, rajčata, okurky, lilky, cukety, fazolové lusky, špenát a brambory. Klasika, něco sníme, něco rozdáme a zbylé jde obvykle do mrazáku. Téměř nezavařuji a nenakládám. Obrovskou radost máme z vypěstovaných lilků, jsou letos velké. Velké jsou i brambory a cibule.
Manžel rád a často o víkendech griluje. A dobře. Měl by mít podle mě michelinskou hvězdu, alespoň to říkají někteří známí a kamarádi. Tento víkend jsme měli ryby a mleté maso hlavně ze zásob v mrazáku. V sobotu jsme měli čevabčiči na grilu, vlastní opečené brambory a rajčatový salát, v neděli pak tresku z Norska, kam manžel pravidelně jezdí na ryby, lečo (bez vajec) a zbylé opečené brambory. K tomu nastrouhanou okurku jako salát. Musela jsem jenom chválit.
Často sekáme trávu na horní zahradě. Je příjemné sedět večer na terase a pozorovat slunce zapadající nad rybníkem, v jehož světle se na hladině odráží stromy rostoucí na hrázi a jiřičky kroužící ve výšce nad námi na obloze. Celé velké hejno vyletí současně do vzduchu a létají kolem nad námi i nad rybníkem a po chvíli se vrací zpět. Brzy ráno a večer jsou vidět také netopýři, kteří oblétávají naší starou lípu. Zjistili jsme nedávno, že bydlí pod střechou špejcharu. V koruně lípy hnízdí už několik let pár stěhovavých holubů. Jsou velcí a jemně zbarvení. Na jaře jednoho dne přilétl na naši zídku krásný velký holub s jemným zbarvením peří a chvíli na ní pobyl, nebyl plachý. Pozorovali jsme ho, klidně se procházel po zídce a sledoval okolí. Dalekohledem jsme zahlédli malý kroužek na jeho noze. Asi tak za čtvrt hodiny se vznesl a odletěl přes rybník nad les. Usoudili jsme, že ho některý chovatel vypustil mimo jeho domov, aby našel cestu zpět. U nás se jen na chvilku zastavil, aby si odpočinul a potom pokračoval v letu. Pamatuji si z dětství, že sestřenice mé babičky chovala kdysi také holuby. Jezdívali jsme ji navštěvovat do sousední vesnice.
Takový normální víkend.