Tak jedu na výlet na sever k Baltskému moři, na který jsem čekala celou covidovou dobu. Jedeme zase autobusem směrem do východní části Německa. Odjíždíme z Prahy autobusem z nádraží v Roztylech jako obvykle brzy ráno, tak si objednávám doma taxi. Jednou jsem zkoušela jet po páté hodině ranní MHD a nepřijel již první autobus. Chvíli jsem ještě čekala a potom si zavolala taxi. Teď jsem si objednala taxi hned. Nechci se po ránu stresovat. Od mého bydliště na Roztyly lze dojet autem odhadem za 10 minut, 2 autobusy brzy ráno cca za 30 minut a trasou s využitím jednoho autobusu a dvou linek metra odhadem tak 50 minut. A k tomu máme ještě pořád letní čas.
Když jsem dojela na Roztyly, zjistila jsem, že je nádraží rozkopané. Uprostřed je obrovitá díra v zemi. U zastávky nás zdravil jako obvykle majitel cestovní kanceláře. Když odjíždíme, tak jedeme kolem našeho domu. Rozhlížím se kolem sebe. S některými spolucestujícími se známe už z minulých výletů do jiných hansovních měst. Jsme všichni docela natěšení. Veze nás tentokrát autobus s velkým nápisem vyvedeným na karoserii Těšnov, podle kterého autobus na parkovištích lehce najdu. My Češi ještě pořád za jízdy v autobusu svačíme. Máme nachystané svoje svačinky uložené v taškách v autobusu. Já se ale těším na ochutnávky zahraniční gastronomie, tudíž tentokrát německé. Cestou na sever to jistí německá specialita grilovaná bílá klobása nebo curry wurst.
[1]Usadila jsem se na svém sedadle označeném mou jmenovkou a snažím se po ranním vzruchu trochu zklidnit.
První naší velkou zastávkou je město Wismar, přístav v severním Německu a bývalé hanzovní město. Wismar byl zařazen v roce 2002 po sjednocení Německa v roce 1990 a obnovení kostelů a historických budov v centru starého města na seznam světového dědictví UNESCO [2].
Něco z historie
Název původní osady byl poprvé zaznamenán ve 12. století a je slovanského [3] původu, protože pochází ze slovanského jména Wyszemir a byl součástí území západoslovanských Obotritů [4] nebo Niklotidů, německé dynastie slovanského původu. Odhaduje se, že byl založen v roce 1226 za Jindřicha Borwina I., pána Meklenburska [5] z rodu Meklenburků [6]. V roce 1259 se Wismar připojil k obranné dohodě tzv. hanzovní ligy [7], aby účinně čelil pobaltským pirátům. Ve 13. a 14. století se Wismar rozrostl na vzkvétající hanzovní obchodní centrum a centrum zpracování vlny. Přestože během moru v roce 1376 zahynulo asi 2 000 jeho obyvatel, město zůstalo poměrně prosperující až do 16. století. Vestfálským mírem [8] z roku 1648 se Wismar dostal pod územní kontrolu Švédska [9]. Získáním Wismaru měli švédští králové [10] ve své roli císařských knížat [11] nárok na křeslo v říšském sněmu [12]. Wismar po roce 1653 sloužil jako sídlo nejvyššího soudu pro všechna švédská panství ve Svaté říši římské. V roce 1803 prodalo Švédsko město i panství Meklenbursko-Schwerinskému velkovévodství [13] a vyhradilo si právo po 100 letech na vykoupení. Vzhledem k tomuto podmíněnému právu Švédska nebyl Wismar zastoupen na sněmu [14] v Meklenbursku-Schwerinu [15] až do roku 1897. V roce 1903 se Švédsko definitivně vzdalo svých nároků na město. Na konci 19. století byla nejdůležitějšími výrobními odvětvími Wismaru výroba železa a oceli, střešní lepenky, asfaltu, papírenského a strojního průmyslu. Mezinárodní námořní obchod zahrnoval obchod s obilím, olejnatými semeny a máslem. Ve Wismaru byly výrobci železničních kolejových vozidel a od roku 1933 Norddeutsche Dornier-Werke letadel Dornier [16]. Za II. sv. války bylo město bombardováno a poničeno spojeneckými nálety [17]. Na základě Jaltské konference se stal součástí sovětské okupační zóny [18] Německa dne 1. července 1945, kdy britská vojska ustoupila a sovětská vojska převzala [19] kontrolu nad oblastí.
[20]V letech 1949 až 1990 se Wismar stal druhým největším přístavem východního Německa po Rostocku [21] s loďařským průmyslem.
Wismar se nachází ve Wismarském zálivu [22] Baltského moře [23]. Panoramatu města dominují tři ikonické sakrální budovy, a to St. George’s, St. Nicholas‘ [24] a St. Mary ‘s, z níž pouze zůstala věž.
Historické město, soustředěné na obrovském tržišti se vyznačuje městskými domy, výrobními a obchodními strukturami hanzovní ligy, postavenými v cihlovém gotickém [25] stylu během 13. až 15. století, románskou architekturou [26] 19. století a secesní [27]mi domy. V centru města se nachází největší severoněmecké náměstí o rozměrech 100 krát 100 metrů, obklopené elegantními stavbami všech stylů. Ústředním bodem tržního náměstí je Wasserkunst, kašna z tepaného železa s fontánou dovezená z Holandska v roce 1602. Severní stranu náměstí zabírá klasicistní radnice, postavená v neoklasicistním [28] stylu v letech 1817 až 1819. Další pozoruhodnou stavbou na náměstí je cihlový gotický [25] patricijský dům nazvaný Alter Schwede (Starý Švéd), postavený kolem roku 1380.
Kostel svatého Jiří pochází z roku 1404. 80 metrů vysoký věžový kostel Panny Marie je jediným pozůstatkem původní cihlové gotické [25] budovy, postavené v první polovině 13. století. V současnosti jsou obrysy chrámu naznačeny. V prostorách se konala výstava soch.
Kostel Panny Marie a kostel svatého Mikuláše [29] postavený v letech 1381 až 1460, slouží jako příklady architektonického vlivu kostelů Panny Marie [30] v Lübecku [31] na celý region. Fürstenhof, bohatě zdobený exemplář raně italské renesance [32], byl kdysi vévodskou [33] rezidencí a později sloužil jako sídlo obecních [34] úřadů. Postaven v letech 1552 až 1565, byl obnoven od roku 1877 do roku 1879. Stará škola, pochází z doby kolem roku 1300. V radnici, přestavěné v roce 1829, se nachází galerie obrazů. Městská galerie výtvarného umění je ve starém přístavu.
Wismar je dnes také důležitou obchodní křižovatkou s přístavem a velkou loděnicí pro stavbu velkých lodí.
Dojeli jsme do města a bylo teplé jarní slunečné počasí. Očekávali jsme alespoň vítr, případně déšť. Procházeli jsme od nádraží podél říčky Muehlenbach do starého města. Ulice nábřeží byla dlážděná a zavedla nás k mostu, na každé straně, kterého byly 4 bronzové sošky prasátek Bronzenschwein, vedle prodejna různých malých prasátek pro štěstí. Nedalo mi to, abych se u jednoho z prasátek pro štěstí nenechala vyfotit. Přes most jsme došli po návštěvě kostela St. Nicholas‘ [24] do muzea, naproti kterého bylo květinářství s překrásnými dekoracemi. Mnoho místních si odtud odnášelo velmi nápadité květinové dekorace v nádobách různých velikostí, tvarů a materiálu nebo kytice květin. Do každé z kompozic byla vsazena ještě nějaká jednoduchá nekvětinová dekorace. Zajímavé byly i vystavené rezaté vpichy do zákonů, truhlíků a květináčů, barevné holínky s výsadbou trvalek a mnoho dalšího. Květinářství bylo v celém přízemní protilehlého domu s proskleným průčelím. Prohlédli jsme si staré město a poobědvala jsem na náměstí na zahrádce místní čerstvou rybu s přílohou a pozorovala dění kolem.
Ubytováni jsme byli za městem v moderním kongresovém centru v parku, atriem s jezírkem a lehátky, relaxačním centrem a dalšími vymoženostmi.