- Alena Wišová - https://alena.wiso.cz -

Okcitánie

Posted By Alena On In Texty | No Comments

Byl to výlet na jih Francie, plánovaný sice na rok 2020, uskutečněný ale až po tomto covidovém roce začátkem července 2021. Výlet navazoval na předchozí výlet do Marseille a okolí. Ostatně, v jižní Francii jsme letos jezdili po památkách autobusem jako první zahraniční turisté a všude jsme byli jediní cizinci, kteří přijeli k památce autobusem. Kolem nás na několika místech kroužil závod Tour de France, nad námi kroužila jejich helikoptéra. Města očekávající cyklisty byla vyzdobená. Všichni kolem nás a i někteří z nás sledovali tour. Francouzi jeli po dálnicích k moři.

Letěli jsme leteckou společností Lufthansa z Prahy do Frankfurtu nad Mohanem. Tam jsem prvně v životě přistávala na letišti na druhý pokus. Nebylo příznivé počasí. Už jsem si myslela, že pilot letadlo před dosednutím na plochu letiště včas vyrovnal, on se ale najednou vznesl zpátky do oblak. A tak jsme kroužili nad letištěm a jeho okolím ještě nějakou dobu. Po přistání zde jsme odlétali dále do Toulouse. Výlet, který se bez certifikátu a roušky neobešel. V letadle jsme za letu vyplnili příjezdový formulář do Francie, který od nás vybraly letušky.

Město TOULOUSE, TOLOSA, leží na řece Garonně. Je to bývalé sídlo hrabat z Toulouse. Dnes patří do provincie Languedoc a je hlavním městem Okcitánie a správním střediskem departementu [1] Haute-Garonne [2]. Aglomerace Toulouse má  1 117 000 obyvatel. Toulouse je také čtvrté největší město Francie po Paříži [3], Marseille [4] a Lyonu [5].

Toulouse je jedno z  evropských center leteckého [6] a kosmického [7] průmyslu. Je zde ústředí společnosti Airbus [8], navigačního systému Galileo [9], satelitního systému SPOT [10] nebo vesmírné centrum pod záštitou CNES [11], Centre National d’Études Spatiales , tj. Národní středisko pro kosmický výzkum. 

Místní univerzita [12] patří mezi nejstarší v Evropě, založena r. 1229 [13] a s 97 000 studenty jde o třetí největší univerzitu ve Francii po Paříži [3] a Lyonu [5].

Toulouse bylo založeno kolem roku 300 př. n. l. [14] jako centrum galských kmenů, a to Volků Tectosagů. Bylo několikrát dobyto Římany [15]. Tolosa se již před Caesarovým záborem Galie stala součástí římského světa, později centrem hrabství, jehož představitel Raimund z Toulouse se podílel na první křížové výpravě [16].  Roku 1271 Toulouse bylo společně s Languedocem připojeno k doméně francouzských králů.

Toulouse je běžně přezdíváno Ville Rose, tj. růžové město pro jeho charakteristickou cihlovou architekturu. Je místem bohaté kultury. Jsou zde výrazné graffiti [17] místní rodačky a světoznámé umělkyně Miss Van [18], žil zde spisovatel Antoine de Saint-Exupéry [19], v jehož domě je dnes stálá výstava zaměřená na jeho život a  dílo a malíř Henri de Toulouse-Lautrec [20], člen šlechtického [21] rodu hrabat [22] z Toulouse.

Mezi místní gastronomické speciality patří místní klobásky se zeleninou Saucisses de Toulouse, dušené fazole s vepřovým masem cassoulet [23] a zelná polévka s drůbežím masem garbure [24].

V Toulouse jsme byli ubytovaní nedaleko centra a jednoho z kanálů.  Podél kanálu jezdili místní na kolech, běhali, jezdili s kočárky a chodili se psy. Byla tam i lavička, na které jsem první večer seděla, pozorovala okolí a ochutnávala nedaleko zakoupené fr. delikatesy. Na lavičce jsem seděla do doby než mne z ní vyštípali neodbytní komáři.

Město je plné pamětihodností:

Na nábřeží se konalo za teplého slunečního dne taneční odpoledne a tančilo se na podiu a mezi platany výhradně tango. Platany jsou ve městě téměř všude. Tango tančili místní a byli na ně řádně oblečení a obutí.

Roku 1686 [48] pověřil král [49] revizí průplavu slavného  architekta Vaubana [50], který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 akvaduktů [51] a mostů přes řeky [52], které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Lodě tahali koně a muly. Od 80. let 19. století [53] začala kanálu konkurovat železnice, od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice a k zavodňování.

[54]

departementu [63] Aude [64] a regionu [65] Languedoc-Roussillon [66], asi 70 km severozápadně od Perpignanu [67]. Protéká jím řeka Aude [68]. Bylo založeno  jako keltiberské a galské oppidum, později římské opevněné město COLONIA JULIA CARCASO; ve středověku centrum katarského odporu (křížová výprava 1208-09). Původní opevněné město, středověká [69] městská pevnost Carcassonne [70], vypínající se na pahorku na pravém břehu Aude, patří k nejzachovalejším středověkým pevnostním městům v celé Evropě [71] a bylo roku 1997 [72] zařazeno na seznam kulturních památek organizace UNESCO [34]. V 6. století př. n. l. [73] se na malém návrší nad říčkou Aude [68] usadili iberští Keltové [74] a o tři století později se na tomto místě usadil keltský kmen ,fr. Les Volces-Tectosages a založil zde galské oppidum [75]. Toto oppidum bylo nazýváno později Římany Colonia Julia Carcaso. Roku 122 [76] dobyli tuto oblast Římané [77] a opevnění někdejšího oppida vylepšili. Stěhování národů [78] je přimělo k tomu, aby ve 3. století [79] okruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Tak začalo vznikat hradební město Carcassonne [70]. Do poloviny 5. století [80] ovládali region Římané, poté padlo město do rukou západních Gótů [81], kteří ho měli v rukou až do roku 725 [82] přesto, že se je Chlodvík I. [83] pokoušel v roce 509 [84] neúspěšně dobýt. V 8. století [85] město obsadili Arabové, ale franský král Pipin Krátký [86] je s pomocí západogótských kmenů roku 759 [87] zapudil a Carcassonne se stalo franským lénem [88]. Po smrti Karla Velikého [89] město připadlo rodu Trencavelů [90] za jejichž vlády (1082 [91]–1209 [92]) dosáhlo nebývalého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi. Přístupu brání dvě padací mříže a okovaná brána. V dobách tohoto rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí (Albigenští [93]). Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel [94], (1185 [95]–1209 [92]) na svém panství toto  trpěl. Ale papež Inocenc III. [96] rozhodl v roce 1208 [97] o křížové výpravě [98] proti albigenským a město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu [99]. Carcassonne po 15 dnech padlo. Současně bylo dobyto sousední město Béziers [100], které rovněž patřilo k vlastnictví Raymonda Rogera Trencavela [94]. Obyvatelstvo obou měst bylo zmasakrováno (20 000 obětí) a Simon z Montfortu kraj obdržel jako své léno [88]. V následujících letech se o Carcassonne často bojovalo, trencavelští se je neustále snažili získat zpátky. Roku 1240 [101] připadlo s konečnou platností francouzskému králi. Roku 1262 [102] vznikl na levém břehu řeky nový městys [103]  La Bastide Saint-Louis [104]. Eduard z Woodstocku, Černý princ [105] město roku 1355 [106] obléhal, ale s nepořízenou odtáhl. Po pyrenejském míru [107] roku 1659 [108]  Carcassonne jako hraniční město ztratilo význam. Architekt Viollet-le-Duc [109] se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem [110] provedl rekonstrukci rozpadajícího se města.

Prostě a jednoduše řečeno hrad jako z pohádky ze všech jeho stran. Krásný pohled na hrad viditelný z dalekého okolí.

MOISSAC je dnes malé městečko v romantickém údolí řeky Tarn. Slavné benediktinské opatství St. Pierre, zal. již v 7. st., od 11. st. součást clunyjského řádu, ve 12. st. nejvýznamnější klášterní centrum jihozápadní Francie.

MONTAUBAN je opevněné město zvané „bastide“ druhé nejstarší svého typu v jižní Francii na řece Tarn:

AUCH jekřižovatka tradičních galořímských cest a historické centrum Gaskoňska, dnes středisko départementu Gers v Midi-Pyrénées a sídlo arcibiskupa.

ALBI jehistorické město založené Římany v r. 51 př. Kr. jako CIVITAS ALBIENSIUM, ve 12 .- 13. st. centrum Katarů Albigenských; rodné město slavného H. Toulouse – Lautreca (1864-1901):

RODEZ, původně oppidum SEGODUNUM, řím. CIVITAS RUTENORUM, hl. město oblasti Rouergue nad řekou Aveyron na rozhraní suché náhorní plošiny Causses a bohatě zavlaženého pohoří Ségala s bujnou vegetací: 

NARBONNE jeŘímany zal. v r. 118 př. Kr. jako Narbo Martius, později hl. město provincie GALLIA NARBONENSIS, původně Gallia Transalpina:

BÉZIERS je hezké městečko. Při našem příjezdu do města se na náměstí konaly vinné čtvrtky. Celé náměstí bylo obleženo stánky s vínem a stoly, kolem kterých místní i letní turisté ochutnávali místní vína. K večeru začal na náměstí také koncert. Po únavném celodenním cestování jsem dění na náměstí sledovala z balkonu hotelu na náměstí, ve kterém jsme byli ubytovaní. Ve středu byl na náměstí úžasný květinový trh a ve čtvrtek antikvariátní trhy. Květinový trh jsem si prošla a prohlédla. Nehrozilo nebezpečí nějakého unáhleného nákupu. Místní obyvatelé si domů z trhu nosili překrásné kytice, kreativní dekorace do obchodů a také závěsné dekorace. Úžasné na tom všem bylo, že po ránu během hodiny bylo celé obrovské náměstí uklizeno a umyto a připraveno na další akci. Do města jsem se těšila na kanál a na zdymadla a hlavně na kanál na mostě. Bylo horko ale prohlídka okolí kanálu a mostu byla zajímavá. Dívali jsme se, jak zdymadly proplouvá loď s turisty a potom pluje přes most. Potkali jsme zde také místní tým ragby, který jsme již viděli ráno u tržnice a později v opidu.

Jedná se o starobylé město nad řekou Orb založené Féničany, později římský přístav a obchodní centrum BETARRA, ve středověku středisko Katarů. Na území dnešního města Béziers již v dávných dobách žili Féničané [111]. Během římské [77] nadvlády zde stávala vojenská pevnost. V roce 1209 [92] během křížové výpravy [98] proti katarům [112] bylo Béziers téměř zničeno a obyvatelstvo vyvražděno. 

Ve městě LIMOUX  jsme se po krátké prohlídce památek zastavili na náměstí na polední lehké občerstvení. Místní obědvali na předzahrádkách restaurací. Bylo slunečno a teplo. Městečko se nachází na řece Aude. Památný je kamenný obloukový most postavený na římských základech. Zajímavé jsou středověké uličky kryté podloubím a gotický kostel St-Martin postavený na románských základech r. 1120. Nejdůležitější hospodářské odvětví je vinařství.

Vraceli jsme se zpět do Toulouse na letiště a míjeli jsme jednu vinici za druhou. Krásný pohled. Připomnělo mi to Sri Lanku a její čajové plantáže. Podobně pozměněná krajina.