Dlouho jsem nebyla v Mnichově a uvědomovala jsem si v poslední době, že tam chci jet. Čas letí a vše se rychle mění a je zajímavé ty změny pozorovat. Zvykli jsme si hodnotit města stejně a přitom se města tak mění. Architekti se předvádí, protože mohou, města bohatnou a jsou na výstavbu finance. Zajímalo mne, jak se změnil za dobu od mé poslední návštěvy Mnichov. Den k návštěvě jsem vybrala na předvánoční období, na dobu vánočních trhů, světel a barev. Moc času na prohlídku města jsem ale neměla, protože jsem se rozhodla pro jednodenní autobusový výlet s jednou cestovní kanceláří.
Cestovka vše připraví a zorganizuje i odborného průvodce. Informuje předem o památkách, výstavách a i v průběhu cesty Vám předkládá řadu informací o pamětihodnostech či výstavách. Jela jsem do Mnichova na dvě výstavy, a chtěla jsem se také projít městem a pozorovat předvánoční atmosféru, navštívit kavárnu, koupit si perníky a projít pasáže a obchody. Jedna výstava byla věnovaná van Eyckovi a potom jsem chtěla vidět i sbírku egyptologického muzea. Počasí nám přálo, bylo teplo a nesněžilo a ani nepršelo. Těšila jsem se na předvánočně vyzdobené obchody, na dekorace obchodů a výloh, jiné než vidím v Praze. Mnichov má hodně pasáží a veřejnosti přístupných dvorů. Prohlížím si ráda květinové obchody s nepřeberným množstvím květin a různých dekorací. Při procházce jsem v jedné obchodní pasáži uviděla dvě zlatě oděné dívky tančící na tyčích zavěšených pod vysokým skleněným stropem v salvě světla a vánočních zlatých dekorací nad hlavami diváků. Předváděli svůj tanec a přitom se tak krásně usmívaly. Byla jsem celkem překvapená, kolik má Mnichov pasáží. Pasážemi a různými průchody chodím i po Praze. Má to své výhody, a tou hlavní je menší počet turistů. V tomto období byly v mnichovských dvorech umístěny vánoční trhy se stánky a s trhovci oblečenými do středověkých kostýmů. Trhy byly zcela zaplněné místními obyvateli, kteří se procházeli a vydatně ochutnávali místní speciality.

Mnichov leží v Bavorsku. Mnichov je po Berlíně [1] a Hamburku [2] třetí největší město v Německu. Městem protékají řeky Isar [3] a Würm [4]. Ve městě a jeho okolí je mnoho jezer. Na začátku přibližně v 8. století byl kostel Petersbergl [5]z . První zmínka o něm pochází z roku 1158 [6], kdy vévoda Jindřich Lev zde postavil přes řeku Isar most. Roku 1180 [7] toto říšské léno bylo uděleno rodu Wittelsbachů [8]. V letech 1214 – 1217 Mnichov obdržel městská práva. V roce 1255 [9] došlo k rozdělení rodu Wittelsbachů na větev falckou a bavorskou. Poté přesídlili bavorští Wittelsbachové do Mnichova, kde žili až do konce první světové války. Po první světové válce se Mnichov stal centrem odporu proti sociálně demokratické vládě Výmarské republiky. V letech 1923 – 1945 byl hlavním městem nacionálně socialistického hnutí. Bylo zde hlavní Hitlerovo sídlo, tzv. Hnědý dům, ve kterém žil od roku 1930 [10]. 9. listopadu 1938 organizovala NSDAP z Mnichova celoněmecký pogrom na Židy, tzv. Křišťálovou noc. Mnichov byl osvobozen americkou armádou a byl velmi poničen. Tolik Wikipedie.
Středem historického města je Mariánské náměstí s nejstarším mariánským sloupem v Evropě, se starou a novou radnicí, z roku 1638 a je kamenný, na vrcholu má bronzovou pozlacenou sochu stojící Panny Marie Immaculaty, patronky Bavorska. Zbytky někdejšího městského opevnění tvoří tři brány středověkého původu. Centrem středověkého města byl Starý dvůr, sídlo rodu Wittelsbachů [8] z roku 1253 přestavěné roku 1319 římským císařem Ludvíkem Bavorem [11].
Další památky:
- Kostel Panny Marie z 15. století se dvěma věžemi v průčelí stojí severozápadně od Mariánského náměstí.
- Kostel Sv. Petra , trojlodní bazilika s věží. Původně románská stavba z poloviny 12. století byla v barokní době přestavěna.
- Kostel svatého Ducha na náměstí Viktualienmarkt ze 14.-15. století.
- Kostel Nejsvětější Trojice , barokní stavba z roku 1718 .
- Jezuitský kostel svatého Michaela , barokní stavba s renesančním průčelím z roku 1597.
- Kostel sv. Jana Nepomuckého, barokní stavba z roku 1748 .
- Královská rezidence severně od Mariánského náměstí, rozsáhlý komplex budov, dvorů a parků. Vznikal postupně od 14. století. Severně od rezidence je velký zámecký park Hofgarten ve francouzském stylu.
- Kostel sv. Kajetána , barokní kostel
- Krypta Wittelsbachů, bavorských panovníků, následníků trůnu a členů rodiny savojských
- Barokní zámek Nymphenburg [16].
- Budova Národního divadla
- Stará mincovna z roku 1465
- Olympijský stadion z roku 1972 od Freie Otta a Güntera Behnische.
- Allianz Aréna, stadion klubů FC Bayern Mnichov a TSV 1860 München.
- Sídlo BMW, 101 metrů vysoká budova sídlo automobilky BMW [17].
- Olympiaturm [18] , 162 metrů vysoká televizní věž tyčící se nad Olympijským areálem
- Letiště Franz Josef Strauß z r. 1992 [19].
Muzea a galerie
- Deutsches Museum, technické muzeum z roku 1925
- Bavorské národní muzeum, umění od středověku do 19. století
- Státní archeologické muzeum
- Stará Pinakotéka, obrazárna starého umění
- Nová Pinakotéka, obrazárna nového umění
- Glyptotéka, sochařská sbírka, Lapidárium
- Národopisné muzeum
- Kunsthalle, sbírka moderního umění
- Kurfiřtská rezidence a pokladnice, komplex reprezentačních i obytných prostor rodin kurfiřtů a králů s uměleckými sbírkami 16. – 19. století
- Egyptologické muzeum
Nejznámější mnichovskou specialitou je Weisswurst (bílá klobása), která se jí k snídani s preclíky. Klobása se namáčí ve sladké hořčici. Další specialitou je Leberkässemmeln (sekaná v housce). Mnichov je mezinárodní město, proto se zde také nachází kuchyně z celého světa. Je také známý svým pivem. V Mnichově je 6 velkých pivovarů: Augustiner, Hacker-Pschorr, Hofbräu, Löwenbräu, Paulaner, Spaten-Franziskaner. Kromě těchto šesti lze nalézt ve městě i piva menších pivovarů nacházející se v okolí. Příležitost ochutnat mnoho piv je během největší události ve městě slavného Oktoberfestu [20]. Jinak se bavorská kuchyně celkem podobá té české. Já si obvykle dávám bílou klobásu, která chutná jinak než ta naše vinná klobása a k ní přílohu podle momentální nabídky.

Výstavy, expozice egyptologického muzea, procházka vyzdobeným městem a ochutnávka místních specialit se vydařily. Tak zase někdy příště.