To je zase den …

v kategorii Texty dne 19.06.2018

Napsala jsem v červnu několika spolužačkám, že bychom se měly před létem ještě sejít. V mobilu SMS ale vyzněla, že se sejdeme před letem, tak se mne obratem zeptaly, kam že to letím a že ony by letěly také, ale nejdříve v září. Některé přiletěly. Nechápu, nepracují a jsou v důchodu , já ne. Já pracuju, v pracovní dny v kanceláři a o víkendech manuálně na chalupě. Rekonstrukce chalupy trvá už sedmý rok, blíží se ale finále, tedy v zásadě, je a bude ještě spoustu nedodělků na baráku a také na zahradě, která také potřebuje trochu vyladit. Moc jsme se jí prozatím nevěnovali, šlo v zásadě jen o údržbu a drobná zlepšení. Celou dobu jezdíme vlastně na staveniště, trávíme tam víkendy a dokonce piknikujeme na terase na staveništi. Staveniště je současně jedno velké skladiště, starého a nového.. Víkendy tedy trávíme ve skladišti v budově a na zahradě. Nějak jsem si zvykla. Upravuju si jen to, co potřebuju k běžnému provozu, a to také jen provizorně . Přesto přese všechno se mi vznikající výsledek začíná líbit. Jsem estét. Když odjíždíme v neděli k večeru do Prahy, tak je všude kolem relativně uklizeno, když se vrátíme v pátek k večeru zpět vidíme opět chaos,k zarůstající zahradu, skladiště dalšího stavebního materiálu, kontejnery na trávníků nebo mezi vraty, stopy po náklaďácích a letos také bohužel suchopár na květinových záhonech. Dochází voda. Máme sice nádrž na dešťovou vodu, ale když neprší … Pro jistotu ještě jednou jezírko na dešťovou vodu, ale když neprší … . V červnu posekané zahrady svým vzhledem připomínají konec léta. Únava je obrovská. Přestali jsme sekat trávu.

Když mám chvilku, tak uklízím pražský byt nebo letím někam do světa nabrat alespoň na chvíli elán a optimismus.

Mám plán zemí, které bych ještě chtěla určitě vidět…. Jsou to hlavně Japonsko ,Singapur , Jihoafrická republika, Brazílie a Argentina. Teď v červnu jdu alespoň na přednášku o jihoafrickém designu interiérů . Fotografie projektů ze safari parků v JAR mne nalákaly. Těším se.

Na chalupě večer, když se stmívá, sleduju na obloze letadla „koupačů“. O sobotách nad námi přelétají dva gripeny, které patří k místnímu zvukovému koloritu. Sedím k večeru pod lípou a sleduju hvězdy, hnízdící a lovící jiřičky ,letos máme tři hnízda na domu, večerem prolétávajícího netopýra mezi domy, divoké holuby na lípě. Nádherný je sluneční zlatistý odraz lesa v rybníku při západu slunce. Teď kvetly na louce vlčí máky, kopretiny a kvetou chrpy. Paráda.

Sedím na lavici pod lípou a ve stmívajícím se dni promýšlím, jak rozmístím nábytek v domě až bude dobudováno. Napadá mne mnoho variant řešení a barevných kombinací. Hlavně už budu pracovat s tím, co mám, a k tomu přidám něco hezkého a neotřelého, nějaký ten solitér starší nebo zcela nový, trochu přírodního prvku a francouzského šmrncu a tak. Objevila jsem v nedalekém městě pro sebe designera a obchodníka s překrásnými bytovými látkami a doplňky. Uvažuju , že si u něho nějakou látku časem koupím, výběr je obrovský, jen si vybrat. Stejně tak v Praze jsem objevila nový obchod s nádhernými anglickými tapetami. Kombinují tapety a látky. Měla bych si vytvořit postupně seznam designových obchodů. Chodím tam jako na výstavu užitého umění. Z tohoto pohledu je i nedaleká Kutná Hora město s velmi kreativními obyvateli. Je tam z mé zkušenosti schopný čalouník, majitel zajímavého bazaru, kde najdu vše na jednom místě, od nábytku, svítidel, koberců, dekorací , nádobí, rámů od obrazů , dřevěného houpacího koně a mnoho dalšího, také vinař s místním kutnohorským vínem atd.

Mezi renovacemi a úpravami zrající trhám červený rybíz na zavařeninu. Vloni mi rybíz sezobali ptáci, tak se musím snažit, chci-li zavařit pár skleniček. Příště zkusím přidat ještě nějakou další chuť.

Letos jsem si výlety vybrala v únoru, byla jsem v Londýně na výstavách a potom ve Funchalu na Madeiře a v Lisabonu a v dubnu v Rakousku v Burgenlandu v Golsu a okolí. Je to kraj vína a moc se tam dobře jí. Letos bylo v dubnu krásně teplo, voda v jezeře téměř na koupání . V Rustu už hnízdili čápi na střechách domů. Nevydržím ale dva dny obcházet vinné sklepy a ochutnávat víno.

V Londýně byly krásné výstavy, Karel I. král a sběratel v Royal Academy of Arts , Impresionisté v Londýně v Tate Gallery – Tate Britain, francouzští umělci v exilu a Modigliany v Tate Gallery of Modern Art. Také jsme si prohlédli po několika letech město, Borough Market, Covent Garden, čínskou čtvrť a výškovou budovu zvanou „okurka“. Teď jsem konečně u ní stála, vždy jsem jí vídala jen zpovzdálí. St. Catharine´s Dock a Butlers Wharf, Greater London authority building a Hay´s Galleria. Vynikající gastronomie večer zakončovala kulturou naplněný den.

Koncem února jsem letěla do Portugalska. Cílem byla Madeira, kde jsem ještě nebyla. V posledních letech navštěvuju ostrovy kolem Evropy. Vloni jsem byla například na Sardinii. Ostrov je vzdálený tisíc km od Lisabonu, je úrodný, zelený, kvetoucí s vyrovnanou celoroční teplotou. Je to „kvetoucí zahrada“. Správním střediskem je Funchal (funcho= fenykl) s dochovaným historickým centrem postaveným ve svahu do tvaru amfiteátru, Zona Velha, s tržnicí Mercado dos Lavradore, Jardim Botanico, lanovkou na horu Monte nad Funchalem. Zpět do Funchalu jsem se vracela jízdou v proutěném koši na saních s doprovodem dvou průvodců. Cesta vede z prudkého kopce po silnici dlouhé 4 km v serpentinách, za provozu a přes křižovatku. Některé zatáčky jsme pro zpestření vybírali smykem. Zbytek cesty do města jsem šla pěšky z prudkého svahu mezi domy místních obyvatel. Nedodržela jsem ani jeden bezpečnostní předpis. Nikdo to po mne ani nepožadoval.

Funchal na mne udělal dojem, protože ve Funchalu je mnoho historických památek, krásné pláže, hotely s výhledem na oceán, mnoho exotických květin všude kolem, dobré víno, výborná gastronomie v malých stylových restauracích v centru města s malovanými dveřmi, výrobky z kůže za příjemné ceny a skvěle se nakupuje v místních buticích. Zajímavé je rovněž letiště, na které mohou létat pouze trénovaní portugalští piloti kvůli krátké a nebezpečné přistávací dráze. Ostrov je také známý svými levádami , zavlažovacími kanály, golfovým hřištěm. Počasí bylo teplé, voda v oceánu na koupání.

V Lisabonu jsem už před lety byla. Je to město, které zažilo kdysi katastrofální zemětřesení a následný požár a tsunami vlnu, což mělo vliv na ekonomiku země, architekturu města a vývoj sociální atmosféry. Mnoho obyvatel při katastrofě zahynulo. Tentokrát jsem měla více času na prohlídku města – Campo Pequeno (aréna pro býčí zápasy), Muzeum Gulbenkianovy nadace, Centro de Arte Moderna, BAIXA – náměstí Markýze Pombala, Park Eduarda VII.,nám. Krále Petra IV., hlavní nádraží, výtah Santa Justa, náměstí Restaurátorů, Praca de Figueira, Terreiro do Paco, jezdecký pomník krále Josefa I, Vítězný oblouk, Alfama čtvrť, Diamantový dům, románská katedrála Sé, Betlémská čtvrť, Mosteiro dos Jerónimos, Archeologické muzeum, Národní muzeum starého umění, , čtvrť CHIADO, Sao Roque , nádraží Oriente od. S. Calatravy, areál Parque EXPO 1998 , most Vaca da Gama… Krásné letní počasí, obdivuhodná architektura, úžasná gastronomie, kachlíky všude kolem na domech , v metru , co více si jen přát.

Únor byl krásný a plný dojmů. Mít více volného času, tak letím ještě letos na podzim do Barcelony, Říma , města mimózy, a zajedu se podívat do Vídně, na vánoční trhy a výstavy v Albertině, Dorotheu …

Už zase dorazila SMS od další kamarádky,“ Přišly mi nějaké dvě zprávy, které asi nebyly určené pro mne“.

Ale byly…. „nikam neletím a kde je OC Eden Ti vysvětlím“. Tak jsme si o těch našich problémech pěkně popovídaly, o rekonstrukcích domů, zahrad a plotů, o stěhování a soužití seniorů, překonaných psychických kolapsech a tak. Když byly měsíc v cizině a řemeslníci jim stavěli nový plot, zlikvidovali přitom zelený plot, který pěstovali 10 let , zpřístupnili zahradu všem bez dohledu. Dost jsme se nasmály…. Je zvláštní, jak je to všude podobné.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
Tisknout
RSS 2.0

Background