Letní věnce

Alena dne 24.07.2018

To je zase den …

Alena dne 19.06.2018

Napsala jsem v červnu několika spolužačkám, že bychom se měly před létem ještě sejít. V mobilu SMS ale vyzněla, že se sejdeme před letem, tak se mne obratem zeptaly, kam že to letím a že ony by letěly také, ale nejdříve v září. Některé přiletěly. Nechápu, nepracují a jsou v důchodu , já ne. Já pracuju, v pracovní dny v kanceláři a o víkendech manuálně na chalupě. Rekonstrukce chalupy trvá už sedmý rok, blíží se ale finále, tedy v zásadě, je a bude ještě spoustu nedodělků na baráku a také na zahradě, která také potřebuje trochu vyladit. Moc jsme se jí prozatím nevěnovali, šlo v zásadě jen o údržbu a drobná zlepšení. Celou dobu jezdíme vlastně na staveniště, trávíme tam víkendy a dokonce piknikujeme na terase na staveništi. Staveniště je současně jedno velké skladiště, starého a nového.. Víkendy tedy trávíme ve skladišti v budově a na zahradě. Nějak jsem si zvykla. Upravuju si jen to, co potřebuju k běžnému provozu, a to také jen provizorně . Přesto přese všechno se mi vznikající výsledek začíná líbit. Jsem estét. Když odjíždíme v neděli k večeru do Prahy, tak je všude kolem relativně uklizeno, když se vrátíme v pátek k večeru zpět vidíme opět chaos,k zarůstající zahradu, skladiště dalšího stavebního materiálu, kontejnery na trávníků nebo mezi vraty, stopy po náklaďácích a letos také bohužel suchopár na květinových záhonech. Dochází voda. Máme sice nádrž na dešťovou vodu, ale když neprší … Pro jistotu ještě jednou jezírko na dešťovou vodu, ale když neprší … . V červnu posekané zahrady svým vzhledem připomínají konec léta. Únava je obrovská. Přestali jsme sekat trávu.

Více

Madeira a Lisabon 2018

Alena dne 13.03.2018

Šťastný nový rok 2018

Alena dne 30.12.2017

Indonésie 2017

Alena dne 26.12.2017

Indonésie 2017 – fotokniha Jáva a Bali

Alena dne 25.12.2017


Jáva a Bali

Let z Prahy přes Dubaj do Jakarty, hlavního města Indonésie, je dlouhý, i když letecká společnost Emirates poskytuje velmi dobré služby. Z letiště v Jakartě do hotelu v centru města trvala cesta autobusem díky hustému provozu taktéž dlouho. Kolem nás kličkovaly mopedy a motorky a razily si mezi automobily zkušeně cestu vpřed. Na jedné motorce se vezla dokonce celá čtyřčlenná rodina. Prvním místem, které jsme v Jakartě navštívili, byla národní mešita Istiqlal, mešita nezávislosti od architekta F. Silabana postavená v letech 1961 až 1978. Je to největší mešita v jihovýchodní Asii a je postavena na místě bývalé pevnosti Prins Frederick z roku 1837.

Proti mešitě přes rušnou ulici stojí neogotická katolická katedrála Nanebevzetí Panny Marie postavená v letech 1891 až 1901. Měli jsme štěstí, protože v katedrále vrcholily přípravy velkolepé svatby, přijížděli pozvaní hosté a příbuzní v limuzínách a ve slavnostních oděvech. Vnitřek katedrály a automobily byly vyzdobeny girlandami z bílých orchidejí. Lavice katedrály postupně plnili hosté a v pozadí netrpělivě očekával orchestr příchod svatebčanů, ženicha a nevěsty. Ženicha jsem si v davu nevšimla, zato nevěsty ano, když jsme opouštěli katedrálu. Krásná nevěsta pózovala fotografům na schodech do katedrály v dlouhých něžných svatebních šatech a usmívala se. Právě také přijela matka nevěsty a byla také velmi krásná, dokonale nalíčená, prostě nádherná žena.

V Jakartě se mi nelíbil národní památník z let 1961-1975 ve tvaru obelisku vyrůstajícího ze čtvercové základny se 14 m vysokým plamenem z pozlaceného bronzu, který je vidět po celém městě. Bylo vedro k zalknutí a k obelisku jsme dojeli vláčkem pro turisty a do památníku jsme vstoupili podzemním tunelem. Památník je zcela poplatný době, kdy byl postaven.

Expozice Národního muzea byla ale velmi zajímavá, bohužel historická budova byla pro rekonstrukci uzavřená. Zajímavá byla také návštěva staré Jakarty, Kota a také čtvrti Stará Botavia poblíž ústí řeky Ciliwung.

Večer jsme odlétali se společností Garuda Airwas do Yogyakarty, konečně uvidím Borobudur, buddhistický chrám Mendut z roku 824 se čtvercovým půdorysem.

Borobudur je chrámový komplex mahájánového buddhismu v Magelangu na Střední Jávě. Skládá se z šesti čtvercových teras završených třemi kruhovými terasami, celá stavba je zdobena 2672 reliéfními panely a 504 sochami Buddhy. Hlavní stúpa, umístěná na vrcholu stavby ve středu nejvýše položené terasy, je obklopena 72 sochami Buddhy sedících uvnitř menších perforovaných stúp.

Borobudur je zasvěcen především Buddhovi Gautamovi. Jedná se rovněž o buddhistické poutní místo, kdy poutníci začínají svůj výstup na Borobudur u základny, odkud započnou v obcházení a zároveň mírném stoupání až k vrcholu. Poutníci cestou k vrcholu symbolicky projdou třemi úrovněmi světa vyplývajícími z buddhistické kosmologie. Poutníky provází systém schodišť a chodeb s 1460 reliéfními panely umístěnými na zdech a balustrádách.

Chrámový komplex pochází asi z 9. století, pravděpodobně od 14. století byl opuštěn patrně z důvodu úpadku buddhistických a hinduistických království na Jávě a postupné konverzi Javánců k islámu. Borobudur byl znovu objeven až v roce 1814, kdy tehdejší britský místodržící na Jávě, sir Thomas Stamford Raffles, byl na stavbu upozorněn domorodými Javánci. Borobudur od té doby prošel několika rekonstrukcemi, největší rekonstrukční práce probíhaly mezi lety 1975 až 1982 pod patronací indonéské vlády a UNESCO. V roce 1991 byla stavba zařazena mezi památky světového dědictví UNESCO.

Jednou ročně na Borobuduru slaví Indonésané a buddhisté svátek vesak (narození Buddhy).

Borobudur se nachází přibližně 40 kilometrů severozápadně od Yogyakarty na vyvýšeném místě mezi sopkami Sundoro-Sumbing a Merbabu-Merapi a řekami Progo a Elo. Podle místní legendy je zdejší oblast, známá jako planina Kedu, posvátným místem a díky své úrodnosti je nazývána zahradou Jávy.

Nedaleko Borobuduru jsou další buddhistické a hinduistické chrámy, jako např. Prambanan. Během renovačních prací na počátku 20. století bylo zjištěno, že celkem tři buddhistické chrámy v oblasti (Borobudur, Pawon a Mendut) jsou postaveny v přímé linii. Tato skutečnost může mít spojitost s místním lidovým vyprávěním o tom, že kdysi dávno byla mezi Borobudurem a Mendutem cesta dlážděná cihlami se zdmi po obou stranách. Všechny tři chrámy si jsou podobné architekturou i výzdobou a pocházejí ze stejné doby.

Na rozdíl od ostatních chrámů, které byly postaveny na rovinatém povrchu, byl Borobudur postaven na skalnatém podloží ve výšce 265 m n. m. a 15 m nade dnem vyschlého paleolitického jezera. Studium stratigrafie, sedimentů a vzorků pylů prováděné v roce 2000 podporuje přítomnost paleolitického jezera poblíž Borobuduru. Jezerní oblast se přitom časem měnila a studie rovněž prokázala, že Borobudur v době kolem 13. a 14. století ležel na břehu jezera. Jezero přitom mělo zaniknout vlivem toku řek a vulkanických aktivit, které přeměnily ráz krajiny. V těsné blízkosti Borobuduru se nachází jedna z nejaktivnějších sopek v Indonésii, Mount Merapui, která vyniká svou aktivitou již od dob pleistocénu.

Nejsou k dispozici žádné písemné památky, které by informovaly o tom, kdo či za jakým účelem nechal Borobudur postavit. Srovnáním vytesaných reliéfů na chrámu a nápisů běžně se vyskytujících v královských listinách během 8. a 9. století byla odhadnuta doba výstavby Borobuduru na dobu kolem roku 800. Mezi lety 760 až 830 nastal mocenský vrchol dynastie Šailendrů na střední Jávě, která byla již pod vlivem Šrívidžaji. Doba stavby Borobuduru byla odhadnuta na 75 let, chrámový komplex byl dokončen roku 825 během vlády Samaratungga. Buddhistická stavba jako Borobudur, byla postavena v době, kdy vznikal hinduistický Prambanan.

Borobudur byl po několik staletí opuštěn a postupně byl zakryt sopečným popelem a z velké části jej pohltila džungle. Z jakého důvodu byl Borobudur opuštěn se však přesně neví.

V roce 1973 byly v Borobuduru prováděny hlavní renovační práce, které pořádalo UNESCO.

Celý Borobudur připomíná jednu velkou stúpu a při pohledu shora nabírá tvar trojrozměrné obří mandaly. Základna stavby je čtvercového půdorysu, kde každá ze stran má kolem sto dvaceti metrů. Celkem má stavba 9 teras, přičemž spodních 6 je čtvercového, a vrchní 3 kruhového půdorysu. Na horních terasách se nachází 72 malých stúp, jež jsou rozestavěny kolem hlavní a největší stúpy uprostřed. Každá stúpa má zvonovitý tvar a je protkána množstvím menších otvorů dekorativního charakteru. Uvnitř stúp se nachází sochy Buddhy Gautamy. Na stavbu Borobuduru bylo využito přibližně 55 000 kubických metrů kamene z nedaleké řeky.

Architektem Borobuduru byl Gunadharma.

Dělení stavby do tří částí symbolizuje tři sféry, do kterých je podle buddhistické kosmologie rozdělen svět, a to kámaavačara či kámadhátu („sféra žádosti“), rúpaavačara (rúpadhátu; „sféra forem“) a arúpaavačara (arúpadhátu, „sféra bez forem“ či „beztvarého bytí“). Kámadhátu je reprezentována spodní částí, rúpadhátu představuje pět teras uprostřed a arúpadhátu je reprezentována třemi kruhovými terasami završující stavbu. V roce 1885 byla náhodně pod samou spodní části stavby objevena další základová část.

Na Borobuduru se nachází přibližně 2670 samostatných basreliéfů (z toho 1212 dekorativních a 1460 reliéfů je narativních), které pokrývají fasády i balustrády a nacházejí se ve spodní (kámadhátu) a střední (rúpadhátu) části stavby.

Narativní panely vyprávějící příběhy o Sudhanovi a Manoharovi Ukrytá základna zachycuje působení karmy. Zdi první galerie obsahují dvě série reliéfů na sobě, každá o 120 panelech. Horní část zobrazuje výjevy ze života Gautamy Buddhy, zatímco spodní část zdi s balustrádami v první a druhé galerii zachycují příběhy z minulých životů Buddhy. Zbývající panely jsou věnovány obrazům z putování Sudhany, jež bylo zakončeno nalezením dokonalosti v moudrosti.

Mimo výjevů z buddhistické kosmologie se na Borobuduru nachází řada soch Gautama Buddhy. Sochy Buddhy v lotosové pozici se nacházejí na pěti čtvercových terasách (rúpadhátu) i na terasách ve vrchní části stavby (arúpadhátu).

Z původních 504 soch Buddhy bylo více jako 300 poškozeno a 43 chybí úplně (od znovuobjevení Borobuduru bylo mnoho hlav soch odcizeno).

Chrám je neustále přeplněn mladými zejména místními turisty, kteří se fotí mobily na tyčkách, a komplikují poněkud prohlídku objektu. Při návratu z chrámu parkem jsem zažila první tropický prudký liják. Viděla a vyfotila jsem si kudlanku, která z ničeho nic přistála na hlavě ženy stojící vedle mne. U východu z areálu chrámu je zbudovaná obrovská tržnice kde se prodává veškerý sortiment místních výrobků. Ochutnala jsem cibetkovou kávu.

Vulkanická kaldera Dieng (2050 m n.m)

Výlet na aktivní vulkanickou náhorní planinu s cca. 20 krátery na rozloze 6 x 14 km, intenzivně zemědělsky využívaná krajina s rýžovými terasami v nižších polohách a zeleninovými poli na strmých úbočích sopek. Prohlédli jsme si vývěry sirných sopečných plynů v kráteru Sikidand a romantické sopečné jezero Telaga Warna Yogyakarta.

Moc se mne zaujal areál památek Prambanan , památka UNESCO, budhistický chrám Kalasan z r. 778, Loro Jonggran z r. 850, dále chrámy zasvěcené Brahmovi, Šivovi a Višnuovi a chrámy jejich „jízdních „ zvířat husy Hamsy, býka Nandi a orla Garudy, a dále menší chrámy Lumbund a Bubrah, Sewu, Plaosan .

A zase přelet, tentokrát z Yogyakarty do Denpasaru na Bali, kdy jsme byli ubytovaní nedaleko v hotelu přímo na pláži Sanur Beach v hotelu Merkure. Hotelový areál se skládal z botanické zahrady, ve které byly postaveny jednotlivé vily s apartmány. Vily jsou spojené cestičkami. V hotelovém komplexu je recepce, restaurace a bazény. Jeden z bazénů byl přímo před vilou, ve které jsem byla ubytovaná. Večer po příjezdu z výletů jsem se koupala v moři a v bazénu u hotelu, později večer seděla na balkonu a pozorovala okolní utichající přírodu, místní veverky a pokřikující ptáky.

Výlety – Sanur-Klunkung (královský palác v zahradě Taman Gilli. Hinduistický chrámový komplex Pura Besakih na úbočí nejvyšší sopky na Bali, sopky Agung ( 3 142 m) jsme bohužel nenavštívili z důvodu, že sopka byla v době našeho pobytu na Bali už několik týdnů aktivní a obyvatelstvo a turisté z hotelů v jejím nejbližším okolí byli evakuováni. Batur je aktivní vulkán s velkou částečně zaplavenou kalderou s průměrem 11 km. Na jejím okraji v obci Kintamani je chrámový komplex Nejvyššího vodního chrámu Pura Ulun Danu Batur, který je rovněž památkou UNESCO.

 

Další den jsme se vyjeli podívat do Pura Tanah Lot, souboru dvou pobřežních chrámů, z toho jeden je na útesu spojeném s pevninou přírodním mostem, druhý je přístupný jen při odlivu. Chrámy jsou zasvěcené božstvům země a moře. Potom jsme si prohlédli Pura Taman Ayun, královský areál v rozsáhlém parku, který je obklopený vodními příkopy a Jatiluwih , nádherné rýžové terasy na úbočí hory Batukaru. Krajina je chráněna UNESCO, zejména tradiční zavodňovací systém subak. A ještě jeden chrám Pura Ulun Bratan postavený na ostrůvku a zasvěcený jezerní bohyni Dewi Danu.

Další den jsme se zajeli podívat na Goa Gajah, na posvátný pramen v zarostlé rokli se starým jeskynním chrámem, tzv. sloní jeskyní, také na královské skalní monumenty Gunung Kawi , což jsou oltáře vytesané do hlubokých skalních nik, chrámový poutní areál Pura Tirta Empul nedaleko posvátného pramene řeky Pakerisan, kde se návštěvníci mohou rituálně očistit posvátnou vodou z tohoto pramenu. Na očistu se v bazénu čeká v řadě. Očistu jsem neabsolvovala. Byla jsem se ale podívat na překrásnou balijskou výzdobu chrámů a poslouchala jsem místní hudbu, která doprovázela náboženský obřad. Obdivovala jsem překrásné barevné dary postavené na stole v chrámu. Byly to několikaposchoďové podnosy naplněné ovocem a květinami.

 

A konečně kulturní a umělecké centrum město Ubud a místní rezervace Opičí les v zalesněné rokli, kterou obývají dlouhoocasí makakové jávští. Ve městě je mnoho galerií, ateliérů, obchodů, muzeí, tržnice. Je zde k mání vše, moderní design, tradiční výrobky, nábytek, sklo, batikované látky, výrobky z polodrahokamů, obrazy a další a další překrásné výrobky. Obdivuji řemeslnou zručnost místních obyvatel, od vyřezávaných vchodových dveří až po vyřezávané kokosy. Musela jsem si něco také koupit domů na památku. Koupila jsem si vyřezávané 4 dřevěné čtverce na výzdobu zdi na chalupě a hlavně vyřezávanou masku do naší domácí sbírky masek z různých míst zeměkoule. Ve městě žije dlouhodobě mnoho turistů z Evropy a USA. Atmosféra města se mi velmi líbila. Škoda jen, že město je ve vnitrozemí ostrova, nikoliv na břehu moře.

Pomalu skončil náš kratinký výlet do Indonésie, ještě jeden den koupání v moři a opalování na pláži nebo u bazénu a odlet. Při odletu z Denpasaru pršelo. V Denpasaru je moc hezké nové, moderní a velké letiště. Každý den létá na ostrov velké letadlo společnosti Emirates. Let z Denpasaru do Dubaje jsem skoro celý prospala. Budila jsem se na jídlo. Nebylo to nepříjemné. Let z Dubaje do Prahy byl příjemný tím, že jsem z okna letadla mohla pozorovat krajinu pod letadlem. Viděla jsem vysoké zasněžené hory a jezera. Přemýšlela jsem chvíli o tom, že naše letadlo by mohlo být také sestřeleno při přeletu nad válečným územím a také o tom, že jsem moc ráda, že jsem tuto zemi alespoň krátce navštívila a splnila si svůj dávný sen.

Sopka Agung nezklamala a po necelých dvou měsících od mého návratu z Bali do Prahy zvýšila aktivitu a zastavila provoz letiště v Denpasaru. Sopka Agung chrlí oblaka bílého a šedého popela do výšky několika tisíc metrů a z kráteru se řine takzvaný bahnotok či lahar, tedy směs sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a velkého množství vody. Lahary jsou nebezpečnější než tekoucí láva, protože se pohybují mnohem rychleji. Občasné slabé výbuchy jsou slyšet do vzdálenosti 12 kilometrů od vrcholu. V noci jsou vidět plameny, což znamená, že případná erupce může nastat kdykoli.

 

A kam poletím příště?

 

 

 

 

 

 

Adventní věnce 2017

Alena dne 20.12.2017

Věnce předvánoční 2017

Alena dne 19.11.2017

Sardinie II, červen 2017

Alena dne 18.11.2017

Podzimní věnce

Alena dne 08.10.2017


Background